Maminka.czNovorozenec

Ach jo, usne jen u mého prsu!

Martina Machová 16.  2.  2013
Ach jo, usne jen u mého prsu!
Večer co večer se odehrává stále stejný scénář: vykoupané, nakrmené a přebalené miminko je uloženo do postýlky, chvilku vypadá spokojeně, ale čím déle nemůže usnout, tím více přibývá projevů nespokojenosti. Křik a pláč během pár minut vyřeší váš prs.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Teplé sladké mléko, voňavá, měkká a něžná maminka v dosahu – proč bych se takového luxusu dobrovolně vzdával? Snad si nikdo nemyslí, že mi bude stačit pusa, pohlazení a „pápá“!

Jana (32): Nakonec vždycky vyměknu!

Dcerce paní Jany je 8 měsíců. Malá Eliška je sluníčko; okatá, usměvavá, šikovná. Jen to večerní usínání! Přes den je Eliška schopná usnout i v kočárku, ale večer se z ní stává vzteklý zubatý upírek, který je ochoten vyměnit svůj spánek a rodinný klid výhradně za Janino prso. Když byla Eliška menší, trvalo Janě i hodinu a půl, než Elišku „ukojila“ ke spánku. Jana zkrátka byla (a i nadále je) takový živý dudlíček. Vykoupanou, nakojenou a spokojenou Elišku dá Jana do postýlky, zhasne, zazpívá písničku, pak šimrá Elišku na nosánku. Chvíli to vždy vypadá, že Eliška usíná, najednou se ale probere a začne plakat. Jana se snažila jí uklidnit, zazpívat, pohladit, dát čaj, dát dudlík, houpat s postýlkou a dokonce se jednou i přes velké pochybnosti pokusila Elišku nechat „vyřvat“. Všechny pokusy nakonec skončily opětným přiložením k prsu. Nyní je ono „dumlání“ kratší, malý upírek odpadne během necelé hodiny. Jana by si však svůj večer představovala jinak…

Ivana (28): Jdu raději uklízet, abych se nezbláznila

Ivanin příběh je takřka identický, jen nemá Elišku, ale Adámka, který je o měsíc mladší. Ivana byla při řešení problému mnohem razantnější než Jana, na doporučení své maminky, dětské sestry, se rozhodla nechat Adama plakat. Vykoupaného kloučka nakojila, položila do postýlky, chvíli ho pomazlila a pak odešla. Adámek samozřejmě plakal. Plakal týden, plakal dva týdny – Ivana začala v tuto dobu horečnatě uklízet, aby se zaměstnala. Nakonec vydržel plakat rekordní tři týdny, i když třetí týden už spíš jen pokňourával. Ivana „vyhrála“, ale dobrý pocit z toho nemá. Adam má od té doby neklidné spaní, častěji se budí, jakoby se ujišťoval, že není sám.

Co radí odborníci?

Pokud byste se zeptali na názor laktační poradkyně, například na serveru www.kojeni.net nebo na internetových stránkách Laktační ligy www.kojeni.cz , dostali byste vždy velmi podobnou odpověď. Vykoupané, nakrmené, přebalené a přes den náležitě mazlené miminko uloží do postýlky váš partner, vykoná neměnný rodinný „večerní rituál“ (např. pusinka, písnička, hlazení, šimrání apod.), pak se s děťátkem rozloučí a odejde. Trváte-li na tom, že děťátko by nemělo usínat samo, může zůstat až do jeho usnutí. Když bude dítko plakat, utěší jej opět výhradně partner. Může u něj chvíli posedět, hladit jej, držet za ručičku – v žádném případě nejde o to nechat dítko vyplakat, cílem je odnaučit jej používat maminku jako dudlík. Některým dětem toto období právě dudlík usnadní, jiným při usínání pomůže látková plenka, maminčino tričko nebo plyšák. Vše by se mělo odehrávat vždy stejně, s velkou dávkou trpělivosti, bez vzteku a rozladění a hlavně s jasným cílem, pomoci mamince i dítku.

Témata: Děti, Novorozenec, Kojenec, Jen pro maminku, Látková plenka, Třetí týden, Jasný cíl, Večerní usínání, JEN, ACH JO