[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přesně v takové situaci jsem se ocitla já. Odjakživa jsem přemýšlela o tom, jak svoje dítě jednou pojmenuji (jako většina holčiček, které si rády hrávaly s panenkami). Ve hře byla většinou jména podle mých aktuálních hudebních či hereckých idolů, ale favoritem na mém top listu byla vždy jména Alexandr a Felix pro chlapečka a Gizela nebo Dorota v případě narození holčičky. Nevím proč, ale ani ve snu jsem nepočítala s tím, že by mi v tomto ohledu mohl někdo odporovat. Když jsem v pátém měsíci těhotenství při návštěvě ultrazvuku konečně zjistila pohlaví miminka, hned mi v hlavě problesklo: bude to Alexandr.
Když jsem tuto novinu sdělila při cestě domů mému štěstím zmámenému manželovi, málem naboural. Vyštěkl na mě: „To ses úplně zbláznila, vždyť je to ruský! A když nebude umět vyslovit R, bude chudák jen pro smích.“ Po dlouhém slovním souboji a záplavě argumentů jsem musela ustoupit a smířit se s tím, že si svou tentokrát neprosadím. Alexandr Vedral by mohl být pro našeho syna opravdu velký jazykolam. Felix neprošel jen proto, že mému muži příliš asocioval slavného klarinetistu Felixe Slováčka.
Další jméno ve hře bylo Jan – po tátovi, jak jinak. Snad celá rodina do mě horem dolem klavírovala, ať nedělám fóry, protože Honzíček je přece nejlepší volba. A to zase narazili na tvrdou zeď oni. Nic proti jménu jako takovému, ale nikdy jsem nebyla moc nakloněna předávání jmen z generace na generaci, hlavně z praktických důvodů. I když se mnou těhotenské hormony lomcovaly, nedala jsem se. Čím víc se blížilo datum porodu, tím častěji se mě lidé vyptávali, jak se bude náš chlapeček jmenovat. A já stále odpovídala stejně: zatím jsme se nedohodli.
Už to vypadlo, že naše dítě žádné jméno nedostane, protože pokaždé, když jsme tuto otázku otevřeli, propukla mezi námi hádka. Časem jsem se tématu chtěla všelijak vyhnout. Marně. Nakonec nás zachránila známá kniha „Jak se bude vaše dítě jmenovat“ od paní Knappové, kde je kompletní seznam jmen a poučení, jak při výběru postupovat. Po dalším kole dohadů jsme zvolili jméno Eda, proti kterému ani jeden z nás nenašel žádný záporný argument. Konečně! Když jsem potom odpovídala na všechny strany, jak se bude syn jmenovat, reakce byly často rozpačité. Slýchala jsem: „Eda? To je divný.“ Přestala jsem to řešit. Zjistila jsem, že výběrem jména se prostě nikomu nezavděčím. Hlavní je, že se jméno líbí nám dvěma a dítě nebude mít žádné problémy s výslovnosí:-)!
Vaše Adéla