[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Při hledání mužské krásy musíme odložit krejčovský metr. Mužskou krásu nenajdete na přehlídkách, kde běžně soutěží dlouhonohé krasavice o nejrůznější tituly Miss. Stačí si vzpomenout třeba na tvář francouzského drsňáka Jeana Paula Belmonda nebo jeho českou verzi v podobě herce a moderátora Jana Krause. A jsme u toho. Mužská krása nemá plakátový charakter, ale v podstatě jde o skrytou erotickou či sexuální energii, která dokáže přitáhnout pozornost žen.
Především záleží na celkovém charismatu, které muž vyzařuje. V konkrétních případech je vše relativně jednoduché. Muž musí ženě vonět, musí ji přitahovat, prostě musí fungovat chemie. Mnohokrát je to předem naprogramované. To, co se nám líbí, máme již dopředu složitě zakódované ve svém mozku a není tajemstvím, že ženy velmi často přitahují obyčejní muži, kteří mají oproti ostatním jeden tajný trumf – jsou typově podobní jejich otcům. Jenže na druhou stranu existují i chlapi, kteří se líbí skoro všem. A právě o těch bude řeč.
Na začátku si musíme položit důležitou otázku. Pokud u žen platí rovnice ideálních rozměrů postavy 90-60-90, existuje něco podobného také u mužů? Odpověď se pokouší nabídnout modelingový průmysl. V současné době letí vysoký a štíhlý chlap. Žádná hora svalů v podobě terminátora Arnolda Schwarzeneggera, žádný biblický obr Goliáš, ale spíš David (ostatně právě Michelangelův David byl po staletí kánonem mužské krásy), štíhlý šlachovitý muž s výškou kolem 185 centimetrů a fotogenickým obličejem. Samozřejmostí jsou hezké zuby, zdravá pleť a jiskrné oči. Pátráte v paměti? Nemusíte. Stačí si představit Brada Pitta v podobě řeckého reka Achillea.
Také módní návrháři vám vysypou čísla z rukávu. Na mužských molech vládne velikost číslo 50, to znamená míry 100 (hrudník) – 76 (pas) – 82 (boky). Stejně jako v případě modelek jsou preferovány spíše chlapecké figury. Zatímco ideální míry lze ještě spočítat, krásu obličeje v číslech a grafech vyjádříte jen stěží. I když se o to celá řada vědců pokoušela. Americký antropolog Donald Symons dokonce před časem přišel s převratnou myšlenkou, že krása lidské tváře spočívá v její naprosté průměrnosti. Tedy ani velké, ani malé, ani tlusté, ani tenké. Ať už máme na mysli rty, oči, nos, obočí...
Ke stejnému závěru došli vědci na univerzitě v Řeznu. Ve svém projektu vyzvali skupinu žen, aby vybrala ideální tvář mužské krásy mezi portréty reálných lidí a počítačově upravenými portréty, které vznikly kombinací různých rysů. Překvapivě se více líbily vhodně nakombinované průměry. Průměrná tvář má totiž nejlepší proporce, a tím se blíží obrazu tváře dokonalé, která se ovšem v normálním životě vyskytuje jen velmi zřídka.
Ale pojďme se vrátit k našemu Achilleovi a Pittovi. Ideál mužské krásy má svůj původ v době antiky a po staletí pro něj platí víceméně stejná pravidla (na rozdíl od žen, kde se střídaly poměrně extrémní ideály, od barokní boubelatosti až po brutální vyzáblost slavné Twigy, která odstartovala éru anorektických modelek). Nicméně samotná fyzická krása včetně souměrnosti a výše uvedených měr nehraje v pohledu žen na muže až tak zásadní roli. A právě v tom se obě pohlaví značně liší.
Pokračování >>>