Mívají k tomu různé důvody – zdravotní, sociální. Ženy, které odmítají stát se matkami,bývají velmi často společností ocejchovány vlastnostmi, které všeobecně patří k těm nedobrým – nechuť nést zodpovědnost, egoismus a touha žít jen pro vlastní potěšení, hlad po kariéře a penězích. I někteří psychologové si myslí, že pokud žena postrádá touhu po dítěti, není to normální. Jsou ženy, které jsou programově bezdětné, ale duševně jsou naprosto zdravé. Většinou jsou to ženy vzdělané a často zastávají zodpovědná místa. I když v celkové populaci tvoří jistě menšinu, měly by se považovat za úchylné?

Ano!

Jak to vidí odborník… MUDr. Radim Uzel, sexuolog

Ještě před deseti lety jsme slýchali názor některých psychologů, že pokud žena postrádá mateřský pud, není s ní něco v pořádku a snad by se měla i léčit.

V současné době takový názor zastávají opravdu jenom někteří výstřední jedinci. Některé ženy mají totiž naprosto jiný žebříček životních hodnot než ty ostatní, nicméně i tyto, přestože nemají děti, mohou být spokojené a šťastné (nebo prostě štastné jsou). Mají jiné představy o životě - touží po úspěchu a kariéře, chtějí vyniknout ve vědě, v umění, jsou význačnými cestovatelkami, milují adrenalinové sporty. Neznamená to ale, že by byly nějak nenormální.

Pokud se žena celoživotně nechce stát matkou, má na to plné právo a tento její životní postoj bychom měli respektovat. Rozhodně tyto ženy nemají zapotřebí snášet výčitky okolí týkající se jejich údajného populačního sobectví a nezodpovědnosti...

V České republice platí plánované rodičovství za základní lidské právo. Co to znamená? Znamená to na jedné straně, že každý může mít dětí, kolik si přeje, ale na straně druhé, že nikdo není oprávněn toho druhého k rodičovství nutit.

Je to jistě správné a můžeme být hrdi na to, že žijeme v zemi, kde je toto právo stoprocentně respektováno.

Ne!

Jak to vidí čtenářka… Irena ze středních Čech

Asi budu hodně nepříjemná, ale ženy, které nechtějí mít dítě z důvodu kariéry, nemusím... Kariéra je sice fajn věc, ambice taky, ale odmítnout mateřství jen proto, že bych prostě musela změnit svůj život? Nevěřím ženám, kterým je přes čtyřicet a tvrdí, že děti nikdy nechtěly a nechtějí, a přitom nikdy neměly ani dlouhodobý vztah.

Co by říkaly, kdyby toho chlapa měly? Jasně že jsou ženy, které děti nechtějí, protože mají jinak nastavené hodnoty, mají jiné představy o tom, jak ten svůj život prožít... ale z vlastní zkušenosti vím, že ve většině případů toho pak litují... Kdysi jsem byla totiž taky taková, hnala mě vize dobrého postu, kariéry... dala jsem jí přednost před vším, dokonce i před založením rodiny. Když jsem pak v devětatřiceti letech vážně onemocněla a lékaři mi řekli, že už nikdy nebudu moct děti mít, najednou jsem si uvědomila, že jsem asi udělala chybu.

S nemocí jsem ztratila nejen svou úžasnou kariéru, ale taky partnera, který jako důvod opuštění uvedl právě to, že nemůžu mít nikdy dítě. Asi jsem ovlivněná svým životem a možná jsem až moc zlá, ale i když si myslím, že rození dětí není povinností, na druhé straně je něčím, co se nedá kariérou ani penězi zaplatit. Jestli je tedy normální, když žena nechce mít dítě? Možná, ale normálnější je podle mě dítě mít...