Celý den se vám v hlavě honí negativní myšlenky? Pak se nedivte, že podvědomí bere vaše negace jako fakt a vy se dostáváte do začarovaného kruhu, kdy se vám opravdu nedaří. Navíc jste nedůvěřiví a máte sklony k agresivitě. Stáváte se přeborníky ve vytváření nejhorších možných scénářů, a místo abyste svůj život žili, přežíváte.

Sklony k negativismu souvisí podle psychologa Petra Šmolky s temperamentem, ale hlavní vliv má rodina a životní zkušenosti: „Pokud jsme vyrostli v prostředí, které svou atmosférou připomínalo mauzoleum, nelze se divit, vnímáme-li svět spíš jako šedivý či dokonce rovnou černý.

Pokud se k tomu přidá pár nepříjemných životních zkušeností, pak už je jenom kousek k tomu, abychom každou sklenici viděli jako poloprázdnou.“ Že je život boj, prohlásí občas asi každý z nás. Jak tedy poznat skutečného negativistu? Podle odborníka je takový člověk nejen přesvědčený, že vše špatně dopadne, ale nedokáže se radovat ani z nahodilého úspěchu.

„I z tohoto důvodu se raději do ničeho nepouští. A zpravidla předem odrazuje i ostatní. O skutečných negativistech se někdy mluví jako o přivolávačích katastrof,“ říká psycholog. Když stále vzdycháte, že nikdy nebudete šťastní, asi opravdu nebudete. Říká se, že až 89 % všech informací, které se k nám za den dostanou, je negativních nebo tragických.

Vliv těchto vnějších faktorů na negativní smýšlení lidí se podle Petra Šmolky přeceňuje. „Pokud jsme přesvědčeni o tom, že život je jedno velké trápení, pak nás mohou depresivní přátelé a stávající společenská situace úspěšně ,dorazit‘. Ve vlastním zájmu bychom se proto měli obklopovat pozitivními lidmi a pozitivními událostmi – ostatně kdo nás nutí pouštět si každý den v sedm televizi nebo nakupovat v přecpaném nákupním centru, když se nákup dá objednat i přes internet?“

Jestliže ve své hlavě opakovaně slyšíte negativní hlasy („to ty nedokážeš“, „ty na to nemáš“), musíte se naučit je překřičet. Začněte tím, že budete pátrat po jejich původu a vyloučíte přitom pesimistické myšlení jako součást duševní nemoci, např. deprese.

Už samotný proces pátrání může mnohé změnit. „Bohužel naše myšlenky mají skutečně značnou samonaplňující sílu a není snadné z podobného kruhu vystoupit. Pomoci mohou prožitky vlastního úspěchu,“ doporučuje odborník. Jedna moje známá si začala vést deník, kam si zapisuje své úspěchy a také to, za co je vděčná, a denně si v deníku čte.

Dále psycholog doporučuje stanovit si snadno splnitelné cíle a za jejich dosažení se patřičně odměnit. „Třeba tím, že si dopřejeme něco, co bychom si jinak odpírali,“ dodává. Výborně funguje i povzbuzení – když se obklopíte lidmi, kteří vás budou zásobovat vírou, že cokoli chcete, můžete dokázat.

Povzbuzení je něco, co pro vás může udělat i psycholog nebo kouč, pokud nemáte nikoho takového ve svém okolí. Hlavně na nic nečekejte a pusťte se do toho!

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.