Maminka.czJen pro maminku

Křtiny jsou v Řecku velká událost!

Dita Mrázková 8.  3.  2010
Známé pořekadlo zní: Láska i hory přenáší… O tom vědí své také čtenářky, které osud a především láska zavály daleko od jejich rodného města a země. Jaká byla jejich cesta za novým životem, adaptace v zahraničí či výchova dětí?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jana Tsitou (23), Řecko manžel Dimitros (30) a syn Alexandros (5 měsíců)

* Kde jste se se svým partnerem poprvé setkala?

Bylo to v květnu 2006, kdy jsem se svou kamarádkou letěla na víkend do Atén. Bloudily jsme a zoufale hledaly autobusovou zastávku, abychom se po dlouhé cestě dopravily do hotelu. Vtom vedle nás zastavilo auto a v něm sympatický Řek, který nám nabídl odvoz. Říkaly jsme si: dvě holky, on sám, není se čeho bát… Dnes bych něco takového nejspíš neudělala, ale tehdy jsme se s ním svezly a nakonec jsem si s ním u hotelu vyměnila telefonní číslo. Celou cestu se na mě díval ve zpětném zrcátku a celou noc jsme si potom psali esemesky. Další den nás vzal na pláž. Bohužel jsme v Řecku byly jen krátce, takže se blížila cesta domů. Za krátkou dobu jsem však letěla do Atén znovu, tentokrát sama. A potom zase, a takhle to trvalo téměř rok, než jsem u firmy, pro kterou jsem tehdy pracovala, dostala pracovní nabídku na pobočce právě v Aténách! Nakonec jsem se do Atén přestěhovala, 6. 9. 2008 jsme měli svatbu a rok poté se nám narodil Alexandros.

* Jaká byla adaptace v novém domově v cizině?

Díky tomu, že jsem v Řecku pracovala, nebylo zvykání na nové prostředí nijak dramatické, moje kolegyně byla také Češka, takže jsem se necítila tolik sama, a navíc jsem každý měsíc létala do Prahy. Horší to ale bylo s jazykovou bariérou - s manželem jsem mluvila anglicky, v práci také, ale s rodinou už mi musel Dimitros překládat. Řecky jsem se nakonec naučila během půlroku a bylo po problému.

* O těhotenství

V Řecku, asi stejně jako v ČR, existují porodnice státní i soukromé. V těch státních rodí z 99 % cizinky, Romky a chudší Řekyně nebo ty, které odmítají dát za porod „majlant“. V těch soukromých totiž rodičky za porod zaplatí v rozmezí od 5 do 80 tisíc eur! Nutno dodat, že soukromé porodnice nejsou vybaveny na krizové situace, takže když nastane nějaký problém, stejně rodičku převezou do té státní. Pokud chcete, aby se vám lékař věnoval, bývá tu pravidlem dát mu obálku s určitým (uspokojivým) obnosem… Já jsem rodila ve státní porodnici - zaprvé kvůli penězům, zadruhé kvůli pocitu bezpečí. Jenže nakonec jsem stejně moc spokojená nebyla…

Za celé těhotenství mi nikdo nezměřil tlak, nikdo mě nezvážil, na měření ozev se zde nechodí, veškeré screeningy či odběry krve si musíte nechat udělat zvlášť v soukromých zařízeních, protože pojišťovna je zde nehradí. Můj lékař už od počátku 37. týdne věděl, že malý má přes čtyři kila, a místo aby mi porod vyvolal, nechal mě přenášet až do 41. týdne. V té době byl odhad váhy 4,5 kg. Když jsem v 39. týdnu žádala o Hamiltonův hmat, nevěděl, oč ho žádám a proč. Nakonec jsem po 30 hodinách snahy o přirozený porod porodila císařským řezem, protože malý vůbec nesestupoval. Alexe jsem viděla až druhý den ráno, kdy jsem byla ještě na kapačkách. O tom, že nám pokojem přeběhl šváb, se ani zmiňovat nebudu. Na všechny tyto nepříjemnosti člověk ovšem velice rychle zapomene, když si z porodnice odváží ten malinký uzlíček štěstí, své vlastní miminko…

* Je výchova dětí v Řecku odlišná od té v Česku?

V první řadě musím podotknout, že mateřská dovolená trvá v Řecku pouhých 63 dnů po porodu! Pokud se tedy žena nedohodne se svým zaměstnavatelem na prodloužené mateřské, třeba formou neplaceného volna, musí do práce nastoupit za dva měsíce a pro své miminko najmout chůvu… Matky tady zkrátka nemůžou zažít ten luxus jako v Česku, aby si své děťátko intenzivně užily po dobu tří let a plně se mu věnovaly. O jejich děti se tu tak starají v lepším případě babičky, vychovatelky v jeslích nebo právě zmiňované chůvy. Dalším rozdílem je například doba, kdy maminky ukládají své děti k spánku. Kvůli velkým vedrům během dne nepotkáte odpoledne na dětském hřišti ani nohu, to se začne plnit až tak kolem osmé večerní, kdy horka opadnou.

Ani potkat roční dítě o půlnoci v taverně není ničím výjimečným. Mě osobně velmi mrzí, že je všude povoleno kouření, nekuřácký koutek tu nenajdete, a tak se nesmíte divit, že když půjdete do obchodu s dětským oblečením, prodavačka u kasy bude kouřit, stejně tak jako téměř všichni hosté u McDonald’s. Řekové jsou ale jinak úžasní lidé - když jdu s kočárkem po ulici, pět lidí mi cestou popřeje všechno dobré a hodně zdravíčka pro malého! Platí tady pravidlo: Co můžeš odložit na zítra, odlož na pozítří :-) Muži mají velkou snahu zabezpečit svou rodinu, je pro ně totiž vším. Velká část zdejších tatínků má dvě i tři zaměstnání jenom proto, aby svým dětem mohli dát všechno. Bohužel to má pak za následek, že děti většinou bývají hodně rozmazlené - jsou totiž zvyklé, že dostanou vše, co chtějí.

* Jak slavíte různé svátky, narozeniny, Vánoce, Velikonoce? Odlišují se tamní zvyky od těch českých?

Vánoce nejsou v Řecku tak velkou událostí jako třeba Velikonce, nicméně průběh mají všechny svátky stejný - mše v kostele (Řekové jsou velmi pobožní), opékání jehněte a společně trávené chvíle se svými blízkými. Narozeniny tu nemají žádnou váhu, slaví se tu především jmeniny, a to ve velkém (párty o 50 lidech v bytě 2+1 tu není žádnou výjimkou). Řekové se všeobecně rádi baví, takže na každé větší oslavě tu můžete vidět řecké tance, spoustu jídla a velmi přátelskou atmosféru.

* Jak trávíte společný čas s rodinou?

Rádi chodíme na procházky k moři, čeká nás i první společný let do ČR s Alexandrosem. Do budoucna se chystáme na koupání v moři a výlety do řeckých hor a přibližně za rok budeme připravovat křtiny - dokud malý nebude pokřtěný, nebude mít oficiálně křestní jméno… Křtiny jsou totiž v Řecku stejně velkou událostí jako svatba, takže je rozhodně nesmíme zanedbat!

Témata: Časopis Maminka, Jen pro maminku, hamiltonův hmat, Křtiny, Cesta domů, Majlant, Velká událost, Řeč, Malinký uzlíček