reklama

Jitka Čvančarová: „Nikdy ze mě nebude vychrtlina“

Patří mezi nejkrásnější české herečky a její postava po porodu nenechá spát ani bulvár. Jak se vnímá ona sama? S jakou dietou slavila největší úspěch? A kdy se změnil její postoj k jídlu?

* Jak často musíte od porodu odpovídat na otázky ohledně své váhy?

Většinou se mě na to ptají bulvární novináři, které během těhotenství zajímalo, kolik jsem přibrala. Teď je pro ně zase nejdůležitější, kolik už jsem zhubla. Přitom já si myslím, že čtenáře zajímají mnohem důležitější věci než to, kolik vážím. Osobně takové věci nečtu, takže když potkám někoho z branže a on mi říká, že se se mnou zase nějaký plátek nemazlil, vůbec nevím, o čem je řeč. Jde to úplně mimo mě. Mám se snad tím nechat ovlivnit a ptát se sama sebe, jestli můžu vyjít do společnosti, když mám po porodu pár kilo navíc?

* Odpouští veřejnost mediálně známým lidem nedostatky?

Vzpomínám si, jak jsem před lety zpívala na plesu jednoho města. Všichni si moje vystoupení chválili, jen jedna paní se rozčilovala nad tím, jak jsem si mohla dovolit vystoupit v umazaných botách. K tomu přitom došlo tak, že jsem během jedné písničky šla mezi lidi a zatancovala si s jedním z hostů. On mi pošlapal boty, ale nebyl čas si je vyčistit, takže jsem to neřešila a zpívala dál. Bohužel to, jak často média řeší povrchní věci, se odráží i v chování některých lidí, kteří se přestanou zabývat obsahem a zabývají se jen vnějškem.

* Trápilo vás někdy, jakou máte postavu?

Nijak extrémně. Samozřejmě i dnes je to tak, že se chci cítit dobře sama před sebou a svým manželem, a uvědomuji si, že se věnuji profesi, jejíž součástí je estetika, takže to neházím úplně za hlavu. Vím o sobě, že se mi váha pohybuje nahoru a dolů a mám plnější tvary. Nikdy ze mě nebude vychrtlina, ačkoli se mi takové holky líbí. V pubertě jsem obdivovala baletky, které sice neměly žádný zadek ani prsa, ale pohyby v jejich podání v sobě měly neuvěřitelnou ladnost. Nikdy jsem ale netoužila vypadat jako ony. Možná díky tomu, že jsem měla spoustu různých aktivit, hrála jsem na piano, tancovala a taky mě a bráchu rodiče učili rozeznávat na zahradě druhy brambor a stříhat stromy, což mě v dětství štvalo, ale dneska mě to baví a jsem ráda, že to umím.

* Minul vás i svět diet?

To zase ne. Vzpomínám si, že na fakultě někdo přišel s endokrinologickou dietou, která byla hodně drsná, ale účinná. Muselo se jíst pravidelně po třech hodinách, jako jedí miminka, a jenom některé potraviny. Zpětně nevím, jak moc byla dieta smysluplná a trvalá, ale ve dvaceti jsem řešila jen to, kolik zhubnu, a o dalších aspektech jsem moc nepřemýšlela. Pustily jsme se do toho s dalšími dvěma kamarádkami a vzájemně se podporovaly. Výsledek se dostavil velice brzo – během čtrnácti dní jsem shodila sedm kilo. Dneska bych se k takovému způsobu hubnutí vrátila jenom ve chvíli, kdy bych potřebovala rychle zhubnout kvůli nějaké roli.

* Vzpomenete si, co jste jedla coby studentka?

Tehdy hrály hlavní roli peníze, které jsem neměla, takže k oblíbenému menu patřily těstoviny s kečupem a tatarkou nebo chleba namazaný hořčicí. Taky jsme si na koleji často dělali z lančmítu boloňské špagety, což bylo dobré, když člověk pomine, z čeho všeho je lančmít vyrobený. V tom mě hodně inspiruje internetový pořad kuchaře Romana Vaňka Peklo na talíři. Během jeho sledování si okamžitě uvědomím, které potraviny k životu opravdu nepotřebuji.

* Brzy po porodu jste začala opět pracovat. Najdete si vždycky čas na jídlo?

Teď už si to hlídám, ale v minulosti jsem s tím měla velký problém. Dlouhou dobu jsem ráno vypila kafe a první jídlo jsem si dala až večer. Měla jsem tolik práce, že jsem víc jíst prostě nestíhala. Přitom žít takovým způsobem je totální nesmysl, který vede pouze k tomu, že si zdevastujete tělo.

* Jak dlouho jste to zvládala?

Překvapivě několik let. Já jsem od narození energetický tank a dlouho jsem nemyslela na to, že energii je potřeba taky občas někde doplnit, ale kvalitně, ne hloupostmi. Byla jsem mladá a bylo mi jedno, jak se budu cítit za pár let. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem začala postupně přibírat, ačkoli jsem jedla hodně málo, a taky moje tělo začalo pomaličku chátrat. Nebylo se čemu divit, protože jsem se sama sobě přestala věnovat, i co se týká sportu.

* Co vám pomohlo nastartovat změnu?

Začala jsem se mít radši a rozhodla se, že začnu tělu dávat něco smysluplného, aby mi vydrželo déle než jen do třiceti. Zpětně jsem i ráda, že jsem před lety podstoupila vyšetření na intoleranci potravin. Každý jsme ojedinělý a naše těla reagují různě a díky tomuto testu na základě pár kapek krve zjistíte, co vám osobně nedělá dobře. Nedržím se toho striktně, ale zjistila jsem například, že moje tělo vůbec nepotřebuje mléko, a proto jsem ho z jídelníčku úplně vyřadila. Tedy až na výjimku, když si dávám kávu. (smích)

* Přemýšlíte dnes jinak o tom, co jíte?

Víc než kdy dřív si uvědomuji, že z toho, co do sebe dám, moje tělo funguje. Naprosto souhlasím s gurmetem Pavlem Maurerem, který razí heslo: „Nejezte blbě!“ Proto hledám potraviny, které jsou „čisté“, což znamená, že si nekoupím kuře, které někde vyrostlo za tři týdny, ale to, které na to mělo tři měsíce, což je přirozené. Nakupuji hlavně od soukromých farem – od jedné si beru maso, od další vajíčka, med jen od poctivého včelaře. Zeleninu si pěstujeme sami, protože odmítám kupovat v hypermarketu rajčata, která chutnají jako amarouny. Když si to tak spočítám, ani to není o tolik dražší, než kdybych nakupovala v běžných obchodech. Ale samozřejmě nechodím do bioobchůdku na Malé Straně, který je už na první pohled neskutečně předražený a jasně zaměřený jen na byznys.

* Opravdu nikdy v jídle nehřešíte?

Je pravda, že když už umírám hlady, zastavím se ve fastfoodu pro cheeseburger. Teď mě ale potěšila zpráva, že známý kuchař Jamie Olivier vyhrál soud nad jedním z velkých řetězců rychlého občerstvení. Upozornil na to, že součástí masa, které používají, je hydroxid amonný, který je velmi toxický, a navíc se dává do konzerv pro psy. Výsledkem této iniciativy je rozhodnutí, že fastfood teď musí změnit složení svých hamburgerů.

* Existuje sport, který si vás zcela získal?

Před lety jsem se zamilovala do bikramjógy. Baví mě, že během lekce jsou si všichni rovni. Když cvičíte poctivě, často jdete až na dno svých sil a v tu chvíli nezáleží na tom, jestli se józe věnujete pět let nebo s ní teprve začínáte. Nejlépe jsem se cítila, když jsem asi čtyři měsíce chodila pravidelně čtyřikrát týdně. Tehdy jsem se cítila neuvěřitelně dobře, a to jak psychicky, tak fyzicky, a tělo oprávněně jásalo. Nejtěžší je najít si na to čas, což se mi teď, kdy mám Elenku a práci, moc nedaří. Třeba můj bratr je schopný vstát v pět ráno a jít si zaběhat, to já ale nedávám. Zjistila jsem, že potřebuji spánek k regeneraci, a jakmile ho nemám, mozek nefunguje.

* Nezlákal vás ani některý z kurzů v tanečním studiu vašeho manžela?

Byla jsem na pár hodinách f lamenca, které v Tančírně vede Alice Stodůlková. To je mimochodem spolu s hercem Pavlem Křížem vítězka čtvrté řady StarDance, které jsem byla součástí. Alice je úžasná bytost – je vlídná, ale zároveň přísná a pedantská, protože chce, aby se lidé na jejích hodinách opravdu něco naučili. Takový přístup mi vyhovuje, protože sama jsem maximalistka a ráda si kladu vysoké cíle. Překvapilo mě, kolik českých žen se spokojí s tím, že něco umí napůl, mě totiž opravdu baví makat, ne se jen posouvat po kouscích. Možná je to ovlivněno tím nedostatkem času, který mě nutí využít každou minutu. Flamenco mě láká i pro svůj temperament, navíc žena, která ho tančí, vždycky vypadá božsky.

* Je něco, do čeho byste naopak nešla?

Během studia na JAMU jsem měla základy baletu, dneska už bych si ale k tyči nestoupla. Proto mě hodně překvapilo, jak moc jsou v Tančírně hodiny klasického baletu pro dospělé žádané. Vůbec jsem netušila, že Češky, kterým je kolem čtyřiceti, mají odvahu a chuť obout si piškoty. Je pravda, že je to velmi efektivní pohyb, který formuje celou postavu. Jinak bych se asi nebála jít do čehokoli.

* A umíte i zvolnit?

Hodně odpočívám cestováním, které mi dává nadhled a doslova mě udržuje při životě. Umím si lehnout na týden k moři a jen si číst knížky, ale mnohem víc se zregeneruji, když chodím s batohem po horách. Už dva roky jsem nikde nebyla, protože malá je malá, takže mám v hlavě miliony tužeb a čím dál hlasitěji se ozývá moje srdce dobrodruha, které už brzy vyslechnu.

Článek vyšel v časopisu

Dieta 10/2013

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Se svou prací dopoledne spíš lehce bojujete, po poledni jste ale díky vazbě Venuše disponovány k energické činorodosti. Kolegyně vaší…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama