Jsem chvíli bez dítěte a hned propadám zoufalství...Jak to přežít?

Jsem přesně jako Lucie. Obě babičky a dědové bydlí 10 minut chůze od nás tak se vídáme pravidelně. Ale když musím k lékaři a dceru nechám hlídat, jsem jako na trní. Jsou jí 3 roky a do školky nechodí. Rodičák mám na 4 roky tak jsem s ní doma, s přítelem chceme druhý miminko tak snad se zadaří, to bych si dceru nechala doma i za rok. A pozor, není to jednostranné. Když je s přítelem, jsem v klidu ale ona s ním beze mě nikam nechce ani na hřiště, ani na zmrzlinu. Kde je beze mě tak jedině u sousedky kde si hraje s jejími 2 syny. Je to vzájemná závislost - já na holčičce, holčička na mě. Zatím to nikomu nevadí, jen si neumím představit být bez ní v porodnici kdyby se druhé miminko povedlo... naštěstí je porodnice od nás kousek tak by jsme se viděli každý den