Jsem táta na „mateřské“ a okolí se na mě dívá skrz prsty

Nevím, co je štve víc. To, že se máme dobře a jsme finančně zajištění, nebo to, že se trochu vymykáme obvyklým stereotypům ohledně mužských a ženských rolí v rodině.

Jmenuji se Roman a jsem táta na „mateřské“. Naivně jsem si myslel, že na to budu hrdý. Bláhově jsem se domníval, že už dávno minula doba, kdy je táta na rodičovské dovolené úsměvná kuriozita nebo nejryzejší prototyp podpantofláka. Bohužel nejsem z tolerantní Prahy, kde se hrdě prsí ošátkovaní vousáči s miminky uvázanými na hrudi. Jsem z menšího města poblíž hranic a místním je ze mě evidentně často na nic.:-)

Snažím se vše brát s humorem a nadhledem, ale když si například dám dopoledne ve všední den na zahrádce u restaurace malé pivo, zašumí kolem mě sbor pichlavých poznámek, který si žádná maminka ve stejné situaci jistě nevyslechla. A to s pivem nesedím ani u stolku, ale u pískoviště! Jednou rukou vyklápím bábovky a druhou držím zteplalou třetinku piva. Když si skočím na pivo večer, zdraví mě v hospodě chlapy pozdravem „Ahój, mamko!“, a pobaveně se ptají, zda jsem už nakojil a přebalil.

Jako učitel bych měl dvakrát méně…

Upřímně, nikdy mě nenapadlo, že se zrovna já ocitnu na rodičovské dovolené, navíc je manželka dětská sestra a z povahy své profese miluje děti a umí to s nimi. Jenže holt bydlíme tam, kde bydlíme, a jako učitel bych měl dvakrát méně peněz, než manželka jako dětská sestra-pečovatelka v Rakousku.

Už dva roky před porodem dostala žena nabídku hlídat malé děti v jedné rakouské rodině asi 30 kilometrů od hranic. Jenže tehdy jsme vydělávali oba a manželka upřednostnila praxi a vzdělávání před slušným výdělkem. Druhá nabídka přišla pět měsíců po porodu. Šlo o hlídání předčasně narozených dvojčat s určitými zdravotními problémy.

Podmínky byly tak atraktivní, že jsme se nakonec s manželkou dohodli, že práci na tři roky vezme. Pak půjde malý do školky, já zpět do školy a ona se vrátí ke své profesi. Hlídání ji sice baví, rodina je velmi příjemná a práce mé ženy si cení, ale manželka každý den vstává v 5 hodin, dojíždí 50 km tam a zpět a vrací se večer. Naštěstí ale nepracuje o víkendech. Jsem na ni hrdý a ona na mne, což je sice fajn, ale okolí vše vnímá evidentně jinak.

Podpásovka od mého táty

Na to, že si ze mě občas udělají legraci muži na fotbale a v hospodě, maminky na pískovišti a postarší sousedky, jsem si už jakžtakž zvykl. Jsem odolný člověk (to bych nemohl pracovat ve školství) a humor a nadsázka mi pomohly přenést se přes ledacos, ale že mnou bude pohrdat vlastní táta, jsem opravdu nečekal!

„Hele Romane, přes tejden mi sem s malym nejezdi, zaprvé se na tebe nemůžu koukat, jako kolem toho kluka skáčeš, za druhý bych na vsi furt poslouchal, že je můj kluk baba a neumí si ženskou srovnat!“ řekl mi do telefonu můj vlastní táta, když sem k němu chtěl přijet se synem na návštěvu.

Maminka by nás moc ráda vídala častěji, ale jelikož je „srovnaná“, neodváží se ani pípnout. Docela vtipné je, že mi začala poštou posílat – samozřejmě potají – různé buchty, zavařeniny a kompoty. Po zabijačce dorazila i umaštěná krabice s klobásami, uzeným masem, špekem a zavařenou polévkou.

Nebohá maminka má pocit, že když není žena přes den doma, jistě s malým umíráme hlady. Zvláštní je, že i tak je na mě máma hrdá, což mi samozřejmě neřekla ona, ale sestra. Strašně ji pobavilo, když maminka s vykulenýma očima polohlasem vyprávěla, co všechno doma zvládám – netuším tedy, jak na ty věci přišla. Rozhodně totiž ani nevařím, ani nežehlím a s úklidem jsem také lehce na štíru…

A jak to u nás chodí?

Přiznávám, že v domácnosti zvládám mnohem míň věcí, než by doma zvládla žena. Vaření pro mne představuje cosi nedosažitelného (možná jako oprava pračky pro mou ženu). Vlastně na tom nejsem až tak špatně! Sice nevařím, nežehlím a dvakrát pořádný také nejsem, ale zase posekám trávu, udělám dřevo, zaliji zahradu a opravím všechno, co se v domácnosti rozbije. To by zase nezvládla manželka.

Oba si zvykáme (a jde nám to vcelku dobře), že doma prostě pár let nebude takový pořádek, jak byl dřív. Přeci nevěnujeme společný volný víkend uklízení. Jenže i to je podle mého jedním z kořenů pichlavých poznámek a pomluv – obyčejná lidská závist.

Máme se dobře, máme se rádi, máme peníze, ale děláme to jinak, než je zvykem. Kdybych jezdil do Rakouska za prací, třeba zdít koupelny, já, bylo by všechno v pořádku.

(Roman, 33 let)

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dnes asi dokážete provádět věci, na které se jindy příliš necítíte. V práci se můžete jistě snažit, protože po vás touží více…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci