reklama

Jsem závislá na Facebooku. Vím to, ale nemůžu si pomoct

Musím říct, že proklínám den, kdy Mark Zuckerberg vymyslel Facebook. Já ho sice objevila až o několik let později, ale téměř od začátku jsem mu propadla. A postupně moje záliba v téhle sociální síti přerostla v něco, čemu už i já sama musím říkat závislost. Bohužel si nedokážu poručit, abych s tím něco dělala.

Nikdy jsem nebyla nějaký velký počítačový maniak, spíš běžný uživatel jako každý jiný. Psala jsem maily, surfovala po internetu, občas přes něj něco koupila, ale jinak mě virtuální svět moc nezajímal. Zhruba před třemi lety jsem ale kolem sebe zaznamenala stále víc lidí, kteří „už na tom Facebooku byli“.

Z čím dál více stran dostávala otázku, proč jsem si taky ještě nezaložila účet. Nevěděla jsem pořádně, oč jde, a tak jsem nakonec požádala zběhlejší kamarádku o zevrubnou exkurzi po jejím profilu. Měla ho docela pěkně udělaný a mě to zaujalo, takže jsem se rozhodla do světa Facebooku také vstoupit.

Začátky přitom byly docela obyčejné. Založila jsem si profil, vybrala pár pěkných fotek, vyplnila několik údajů a pak jsem se zhruba jednou za týden za dva přihlašovala, abych zjistila, jestli mě nenašel někdo ze zběhlejších známých a nepožádal mě o přátelství.

Zlom nastal teprve před rokem. V tu dobu se k Facebooku připojilo v krátké době velké množství mých přátel a známých a najednou jsem tam nacházela zajímavé informace. V souvislosti s tím jsem se začala i víc zajímat, jak Facebook funguje, a plno lidí jsem začala vyhledávat sama.

A tak jsem tomu úplně propadala. Nebyla jsem nikdy moc společenská, ale tady jsem nacházela spoustu lidí, které jsem znala, a najednou mohla o všech vědět skoro všechno. A hlavně – ti lidé stáli o to si se mnou psát. Postupně jsem na síti vyhledávala každého, koho jsem aspoň jednou v životě viděla a znala jeho jméno. Lustrovala jsem všechny spolužáky ze základní školy, ze střední i z nástavby. Vzpomínala jsem i na děti ze školky, ze všech možných kroužků, lidi, které jsem poznala na dovolené nebo při pracovních příležitostech.

Můj seznam přátel se přiblížil sedmi stovkám. A mě u všech těch lidí hrozně zajímá, co dělají! Na Facebook se přihlašuji každý den hned ráno. Pročítám zeď, ale protože mám strach, že mi něco důležitého uteklo, klikám na profil svých známých a sleduji, co je u nich nového.

Zároveň chci ale sama být co nejaktivnější, protože mám hrozně ráda ten pocit, když rozkřiknu účet a tam svítí červená čísílka, která hlásí, že mám nové zprávy, lajky i žádosti o přátelství. A tak neustále vymýšlím zajímavé statusy, které se ostatním budou líbit. Dokonce si občas vymýšlím i něco, co není pravda, jen abych zaujala. Když nemám okamžitě nějaký zvednutý palec nebo poznámku, jsem nervózní a musím na profil kontrolovat ještě častěji.

Dokud jsem na Facebook klikala jsem ráno a pak na něm surfovala odpoledne po práci, přišlo mi to ještě v pořádku. Jenže pak si firma, kde pracuji, taky založila profil, a mně jako asistentce ředitele připadl úkol stránku spravovat. Tím pádem mi odblokovali do té doby zakázaný přístup a já můžu být na síti legálně celý den!

A přesně tak to je. Ráno přijdu do práce, přihlásím se a z Facebooku mizím až při odchodu domů. Na profilu firmy přitom strávím jen nezbytné minimum času, většinu doby se věnuji svému účtu nebo stránkám mých přátel. Bohužel toho nemám dost ani po příchodu domů, první věc, co automaticky udělám, je zapnutí počítače.

Že mám opravdu problém, jsem si uvědomila před dvěma měsíci, když se mi doma porouchal internet a já zůstala celý víkend bez připojení. Měla jsem stavy podobné abstinenčním příznakům! Chodila jsem po bytě jako vzteklý lev, kousala si nehty a měla pocit, že to nevydržím. Nejhorší ale bylo, co se stalo pak. Místo abych se vzpamatovala, sáhla jsem do úspor a koupila si smartphone, abych mohla být k Facebooku připojená nezávisle na počítači.

Jedno plus to mělo – na rozdíl od předchozích měsíců chodím víc ven, protože nesedím připoutaná doma u monitoru. Ale jinak je to ještě horší, připojená jsem 24 hodin denně, i v noci. Uvědomuji si, že to asi není normální a jsem sama na sebe naštvaná. Jenže mě nic nenutí chovat se jinak. Přítele nemám, bydlím sama, kamarádek mám pár a scházíme se jen jednou za čas. Takže nikomu nevadí, že volný čas trávím zrovna takhle.

Vím, že bych s tím měla něco dělat, ale chvíle nad Facebookem jsou jediné, kdy mám pocit, že se o mě někdo zajímá, i když podvědomě vím, že je to nesmysl.


A co vy? Kolik času trávíte na Facebooku a jak často se přihlašujete, abyste zjistila, co je nového?
(Hlasujte v anketě umístěné v pravém sloupci u článku)

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Pokud jste se už skrze Venuši zbavili zklamání po svém pracovním a emocionálním neúspěchu, večer se můžete věnovat spoustě zábavných a…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama