[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Aleně je sedmatřicet a její oblíbenou knihou jsou Stepfordské paničky. Spisovatel Ira Levin v ní líčí dámy mající jediný cíl: bezchybně fungující rodinu a šťastné manžely. Jenže příběh se zvrtne v horor, když vyjde najevo, že ideální hospodyňky jsou v podstatě roboti.
Z Aleny se stepfordská panička stala před sedmi lety. Sídlištní byt 2+1 vyměnili společně s manželem za pětipokojovou vilu s bazénem a tenisovým kurtem v satelitu za Prahou. Do hlavního města jí to autem trvá téměř hodinu. Jezdí sem v podstatě jen nakupovat jídlo. Děti jsou téměř dospělé, o odvoz do města a zpět domů ztratily zájem. Alenin muž pracuje jako úspěšný byznysmen. Z domu odchází kolem osmé ráno, vrací se nejdříve kolem osmé večer, a tak většinu času tráví Alena v domě sama. Sousedy téměř nezná, jak by také mohla, když autem každý vjede přímo do garáže a domy jsou obehnané vysokými dřevěnými ploty.
Než postavili dům, Alena pracovala jako účetní. Má maturitu, domluví se anglicky. Teď už sedm let nedělá nic. Peníze vydělávat nepotřebuje, provoz domácnosti hradí manželova platební karta, kterou má neustále u sebe a utrácet za nejnovější oblečení a kosmetiku Alenu přestalo bavit. Stejně nikam nechodí, tak k čemu modely od Vuittona, k čemu líčidla! „Kupuju jídlo, za které měsíčně utratím tak dvacet tisíc, platím zahradníka a paní, která dvakrát týdně uklízí a žehlí. Sama chystám pouze jídlo - ráno snídaně, odpoledne večeře. Co celý den dělám? Čekám. Až se děti vrátí ze školy. A manžel z práce.“
Často tyto ženy říkají, že kdyby v domě umřely nebo je někdo zabil, rodina by si toho ani nevšimla. Tedy až do večeře.
Aleně a všem ženám s podobným životním příběhem se říká zelené vdovy. Zelené podle toho, že celé dny čekají na své zaneprázdněné manžely v domech obklopených zelení, a vdovy proto, že celé dny tráví samy. V České republice se zelené vdovy objevují hlavně v posledních deseti letech, nejhorší situace nastala podle psychologů zhruba před pěti lety. Se zelenými vdovami má zkušenost i psycholog a manželský poradce Petr Šmolka: „Zelených vdov stále ještě přibývá, ale zdaleka už ne takovým tempem jako před pěti či deseti lety. Částečně jistě i proto, že pozemky vhodné k výstavbě luxusních domů nejsou nafukovací, částečně (a možná hlavně) proto, že se postupně ukazuje, jak stinné stránky může takové bydlo občas mít.“ V čem je vlastně ten zásadní problém?
ČTĚTE TAKÉ: Příběh Pavly (29): „Je ze mě alkoholička. Kvůli mateřské!“
Ženy se cítí osamělé a zároveň provinilé.Říkají si, že by vlastně měly být spokojené, když mají krásné domy a tolik peněz. Přesto jsou nešťastné a přemýšlejí o tom, jestli nejsou nějaké divné. „Problematické je především vytržení ze známého prostředí a s tím související rozvolnění nebo zpřetrhání přirozených vazeb s okolím. Jak s okolím personálním, tedy s blízkými lidmi (přáteli, známými, širší rodinou), tak i s okolím definovaným dostupností kultury, služeb, školských zařízení.
Pochopitelnou roli hraje často i výrazné zhoršení dopravní dostupnosti. Zelená vdova se tak ocitá v prostředí nejen neznámém, ale nezřídka pro ni i ohrožujícím. Třeba tím, že na ni padnou deprese, nebo tím, že se stejně postiženými ženami se úspěšně propije až k závislosti.
Na nedostatek lásky a pozornosti si takové ženy stýskají dost oprávněně,“ říká Petr Šmolka. Zelené vdovy charakterizuje jako mladé, atraktivní a nezřídka i úspěšné ženy, které jsou společensky a profesně nenaplněné a partnersky nespokojené. Do jisté míry doplácejí podle Petra Šmolky i na absenci tradic. Moderní satelitní vesnice na okrajích velkých měst sice zajišťují obyvatelům veškerý dostupný luxus, ale vlastně jsou to jen domy se zahradami bez možnosti vytváření sociálních vazeb mezi lidmi.
Chybí v nich prvek klasické vesnice - náves, hospůdka, dětské hřiště. Místo, kde by se náhodně potkali a mohli spolu mluvit i bez toho, aby k sobě museli chodit na návštěvu. „Chybí klubový či spolkový život, charitativní projekty, party pro místní komunitu. Tedy vše, co v zavedených společenstvích dává ženám v jejich pozici jistou náplň a pocit smyslu. Ale abychom byli spravedliví: I mezi zelenými vdovami jsou ženy spokojené, radující se z možností, které jim daný životní styl poskytuje,“ dodává psycholog.
Ženy v moderních domech nemají co na práci a když už je skutečně potřeba něco udělat nad rámec toho, co obstará hospodyně, stačí zmáčknout knoflík. Na pračce, sušičce, myčce, mikrovlnce, troubě... Řada z nich se přesto cítí úsilím o udržení perfektní domácnosti přetížena. Není divu, jejich představa o fungování společného bydlení je totiž zcela odlišná od té, kterou mají jejich partneři. Jenže šance si o ní promluvit bývá minimální.
Vždyť kolik manželských párů žije spíš jako singl! Jistě, sdílejí společné lože, občas se i potkají, ale jak často spolu mluví? Chybějí společné prožitky, společné starosti. Muži tráví veškerý čas v práci, protože mají pocit, že jim zajistí všechno. Ženy přemýšlejí, čím vyplnit volný čas. Prací? Charitou? Sportem? Návštěvami psychologa? Jenže i tyto výplně času jsou jen náhražka. Hlavní problém je v tom, že těmto párům nefunguje vztah.