Jsme čím dál víc individualisti a čím dál více single

Současné vztahy procházejí krizí, kdy se začínají měnit paradigmata. Už nefunguje to, co fungovalo před padesáti lety. Ženy jsou velmi emancipované, ale často tím ztrácejí svou ženskost, něhu, jemnost. Vše zvládnou, jsou přehnaně kritické a de facto muže nepotřebují. Muži nemají chuť stále se ženou bojovat. Vysíláme protichůdné signály typu: „Žehlit košile ti nebudu, ale můžeš mě pozvat na rande.“ Kde je v tom místo pro partnerství, kdy oba dávají a oba dostávají?

<<< První díl článku

„Často se svými klientkami mluvím o tom, že každá mince má dvě strany. Jestli očekávají od svých partnerů například klid a rozvahu nebo to, že pro ně budou plni porozumění, musí též očekávat, že i konfliktní situace – například se sousedem – bude partner řešit spíš klidně a nepůjde sousedovi okamžitě vynadat,“ říká. Podle ní se ženy samy v sobě perou s tím, že jejich očekávání jsou často rozporuplná až neslučitelná: chci partnera, který pro mě má pochopení a konflikty dokáže řešit v klidu, ale zároveň chci takového, který – když je potřeba – bude umět patřičně zařvat nebo se dokonce porvat. „Jenže si neuvědomujeme, že lidská povaha jde napříč událostmi a tudíž nemůžeme chtít, aby se tentýž člověk choval jednou tak a podruhé jinak,“ říká Kateřina Hollá.

Proto je podle ní nutné ujasnit si hlavně sám v sobě, co je pro nás opravdu důležité, a naopak, které vlastnosti jsou „rubem“ a zda jsme ochotní je tolerovat nebo respektovat, nebo nic z toho. A jak konkrétně na to? „Proces výběru partnera se příliš neliší od jakéhokoli jiného procesu rozhodování v našem životě, postup je víceméně pořád tentýž,“ míní Martina Trojanová. Pokud je člověk skvělý lyžař, měl by si adekvátně svým schopnostem vybrat lyže, aby si jízdu užil a měl z ní radost. Jestliže v obchodě zrovna nemají lyže podle vašeho gusta a vy si koupíte nějaké jenom proto, abyste je měli hned, přestože nejsou sice technicky dokonalé, ale zase jsou modré, takže se vám hodí k bundě, budete s největší pravděpodobností po pár jízdách litovat.

Proč volíme špatné muže?

Spousta dnešních třicátnic jsou úspěšné ženy: mají školy, zahraniční stáže, skvělou kariéru, viděly kus světa. Problém je ten, že čím víc člověk má, tím víc chce a klade větší nároky nejen sám na sebe, ale také na své okolí, potažmo na svého partnera. Na tom by v zásadě nebylo nic špatného, možná dokonce naopak – vlastnosti, které jsme v mládí považovaly za jediné hodnotné, teď, coby zkušenější, nahrazujeme těmi opravdu důležitými –, kdybychom v určité chvíli nezbouraly celý svůj život jako domeček z karet a neotočily jeho kormidlo o sto osmdesát stupňů. „Od narození žijeme se svým nitrem, a když ho posloucháme, víme naprosto přesně, jaký život nám přináší uspokojení. Ale spousta z nás vnitřní hlas potlačuje.

Chceme být jako postavy z filmů a knih nebo jako naše kamarádky, chceme se zavděčit, a tak najednou jakoby oslepneme,“ odpověděla mi nedávno jedna žena na otázku, proč si vybíráme špatné muže. Než vůbec stihneme pochopit, co se stalo, máme na prsteníčku kroužek a za manžela člověka, o kterého bychom před dvanácti měsíci nezavadily ani pohledem.

Společenské zostuzení neprovdaných žen po třicítce už sice dávno odpadlo, ale funguje jiný bič: co je vzácné a nedostupné, to je dnes v módě a po tom víc toužíme. Zatímco ještě před takovými deseti lety to byla kariéra, dnes jsou vzácností spokojené partnerské vztahy a největší hodnota je rodina. Být single není hanba, ale skutečně in je žena, která má chlapa a děti. Těžko se divit citové vyhládlosti čtyřiatřicetileté ženy, jejíž kamarádky rodí jako na běžícím pásu a jejíž rodiče mají v očích jedinou otázku: Kdy i ty? Věk, tlak okolí, tlak společnosti, strach… Taková žena nejenže zahodí veškerá očekávání, ale ještě přestane používat přirozené instinkty a slepě se zamiluje do prvního, který projde kolem.

Za každým flirtem hned vidí šanci na vysvobození z kolotoče a vdává se, aniž by pořádně věděla za koho. Kdykoli mluvím s různými lidmi o partnerských vztazích, vždycky mě až ohromí, jak jsou jejich touhy podobné. Muži i ženy různých věků a postavení touží po tom být respektováni, vyslechnuti, mít pocit, že jsou pro partnera důležití. Tak čím to, že je tak těžké přestat kupit hloupé chyby, najít se a tyto touhy sladit? „Protože jsme sobečtí, příliš zaměření sami na sebe,“ konstatuje psycholožka Kateřina Hollá a dodává: „Všichni chceme od partnera spoustu věcí, ale toužíme to samé nabídnout my jemu? Toužíme po vzájemnosti a po tom někoho milovat, nebo pouze po tom, aby někdo miloval nás?“

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dopoledne bude dobré věnovat se pracovní agendě spojené s penězi a vzděláváním, což tak jednoduše nepůjde. Ale od Uranu k vám míří nová…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci