Maminka.czŠkolák

Jsou klukům prospěšné militantní hračky?

Martina Machová 26.  3.  2015
Proč malé kluky tak přitahují zbraně všeho druhu? Mají jim rodiče napodobeniny zbraní a militantní hry kupovat a povolovat? Nepěstují v nich tak agresivitu?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jemní, citliví, humanisticky zaměření rodiče, zvláště pak pacifisté s „hippie kořeny“, vegetariáni a vegani, milovníci přírody, ale i někteří úplně běžní rodiče bývají občas velmi zaměření proti jakýmkoliv hračkám, majícím napodobovat reálné zbraně. Nechtějí ve svých dětech probouzet agresivitu a pěstovat sklony k násilí. I přes jejich snahu si často malí kluci s improvizovanými „zbraněmi“ (klacky apod.) někdy hrají – bojují, bodají, střílí a ničí. Co s tím?

Čest, statečnost, chrabrost – pouhé archaismy?

„Důkazem moudrého pacifismu není zakazovat chlapci, aby si hrál s umělými zbraněmi. Zmocní se násady od koštěte nebo kousku dřevěného prkna a pistoli si vyrobí, protože bojovat a pronásledovat někoho jiného s napodobeninou zbraně je vlastní jeho mužnosti,“ tvrdí Edwige Antierová, známá dětská psychiatrička a rodinná terapeutka.

Jistě je však dobré, užitečné a budující se synem o hře mluvit. Možná tak pochopíte, že je policistou či vojákem stojícím na straně práva, indiánem lovícím bizony k večeři či rytířem hubícím krvežíznivé draky. Takovým hrám můžete dávat rodičovskými rozhovory nečekaný morální rozměr a s malým bojovníkem zajímavě „filosofovat“. Můžete společně rozmlouvat o tématech, která nejsou v současnosti moc v módě, avšak jsou stále aktuální. Některá mohou dokonce znít poněkud archaicky – čest, statečnost, chrabrost…

Umožněte mu rozvinout fantazii

Pětiletý Jonáš si vyrobil kopí ze starého ramínka, šermoval s ním na zahradě, píchal do hlíny a stromů a křičel cosi o smrti a zabíjení. Mamince se jeho hra hnusila, kopí mu přelomila a důrazně vysvětlila, že už nikdy nechce takové hračky vidět a řeči slyšet.

„Když synovi zničíte takovou hračku, jde o velmi vážné gesto, jímž se svým způsobem dopouštíte kastrace,“ tvrdí se vší vážností Antierová. Terapeutka pak spíše doporučuje narovinu dítěti říci, že se vám takové hry vůbec nelíbí a nahánějí vám strach. „Tímto způsobem se postavíte do pozice dospělého, který předává v zásadě realistické hodnoty, ale přitom synovi umožníte rozvinout svůj svět fantazie,“ doplňuje odbornice.

Kdy je potřeba říci „dost!“?

Existují samozřejmě hry a situace, kdy je naprosto na místě hru či zbraň rezolutně zakázat.

V prvním případě jde o hry kdy je komukoliv ubližováno, ať již jde o kamaráda nebo třeba o trápení obyčejného brouka, žížaly, housenky apod.  V takovém případě hra překročila hranici hry a je pouhou, byť zatím možná nevědomou, agresí.

Stejně je tomu i v případě potencionálně nebezpečných hraček-zbraní. Podobné zásady by se dle odborníků měly týkat i her a „hraček“, jejichž ústředním tématem a zábavou je „násilí pro násilí“. Takové hraní dětské duší nepřináší žádný užitek, spíše ji deformuje a tupí.

Má cenu zakazovat, když vás stejně neposlechne?

Samozřejmě se vám u školních dětí trávících často hodiny u počítače a internetu někdy stane, že „hračka či hra“, která dítě uchvátí, bude naprosto nevhodná a vy mu jí zakážete (např. hry s hororovou tématikou, kdy je hlavním účelem hry zabíjet, trýznit a mučit apod.), přesto ji bude dítě u kamaráda potají hrát. „Jestliže je hra násilnická, je třeba umět ji zakázat. Dítě si ji možná půjde zahrát ke kamarádovi, ale už bude mít povědomí o určitých hodnotách, které jsou vlastní jeho rodičům. I když přestoupí jejich zákaz, vědomí, že takovou hru rodiče odmítají, je krajně důležité pro jeho výchovu a vzdělání,“ zdůrazňuje Edwige Antierová.

Témata: Děti, Předškolák, Školák, Batole, Hry pro děti, Chování a vztahy, Hračky pro děti, Rodinná terapeutka, Gesto, Psychiatrička, Hráč, Hračky, Mužnost, Kluk, Hra, Hračky na Heureka.cz

Video