[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se podívám kolem sebe, vídám dvojí typ budoucích matek. Jsou tu ty, které od první vteřiny vědí, že jsou těhotné, mateřství je naplňuje ještě dřív, než si udělají test, po celou graviditu jsou s rostoucím děťátkem v neustálém spojení a jdou si společnou cestou ke zrození – zrození matky i miminka.
A pak jsou tu ty, kterých vídám víc: ženy těhotenstvím zaskočené, vyplašené, strachující se, které nejsou ani v souladu samy se sebou, natož s miminkem uvnitř sebe. Jsou to ty, které těhotenství neplánovaly, nečekaly, nebo čekaly, ale přesto je šokovalo, že ony v sobě najednou nosí budoucí život. A nevědí, co s tím…
Myslím, že je jasné, která z těch dvou skupin je připravená na porod, potažmo mateřství. A kterým nepomohou ani ty nejlepší předporodní kurzy. Jakkoli nechci shazovat jejich náplň a fakt, že ve spoustě směrů pomáhají, popřít se nedá to, co říká klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně, Mgr. Michaela Mrowetz:
„Většina předporodních kurzů připravuje ženy pouze ke spolupráci s tím, koho si vyberou jako průvodce zrozením, a ke spolupráci na místě, kde se chtějí zrodit v matku a kde chtějí přivést na svět své děťátko.“
Ani sebelepší předporodní kurzy totiž nemohou dát to hlavní, ten vnitřní základ, který by si v tom pověstném ideálním případě měla nastávající maminka nést v sobě. Ze své původní rodiny, ze své životní filozofie, ze své vlastní sebejistoty. Protože přesně to v kostce rozhoduje o tom, jak přijmeme své rodící se mateřství, sebe jako matky, a jak s dětmi, které nosíme pod srdcem, společně vykročíme do života.
Já se třeba bezostyšně přiznám, že jsem patřila k té druhé, nepřipravené skupině nastávajících matek, že mě těhotenství zaskočilo. Jednak jsem po letech hormonální antikoncepce čekala komplikace, čekala jsem je i proto, že už jsem byla vlastně stará matka (33)… a ono ejhle. Stačilo to zkusit jednou.
Šok obrovský. Radost stejně tak. Ale šok přece jen převažoval. Pamatuju si, že jsem pár dní před testem šla shodou okolností poprvé na reflexní terapii (reflexní masáž nohou) a povídala si s paní doktorkou o tom, jak mám pocit, že málo znám sebe, své tělo.
Že si někdy připadám jako fretka – pořád se za něčím honím, ale málo vnímám sebe. A tehdy jsem jí vyprávěla, že jsem si slíbila, jak tohle před otěhotněním musím změnit, že bych byla strašná matka. Když jsem jí to vykládala, už jsem těhotná byla!
A jsem si jistá, že šok z těhotenství byl znásobený přesně vědomím toho, že jsem se na něj teprve chystala připravovat. Psychicky určitě. Asi jsem nějak myslela, že otěhotnět se dá, až když to v sobě máme všechno hezky srovnané? Což je pochopitelně nesmysl.
Pro otěhotnění totiž stačí být připravená biologicky, na psychickou připravenost příroda myslí až v druhé řadě.
„Početí samo je stav připravenosti: pokud je žena připravena biologicky, dojde ke spojení vajíčka a spermie. A přesně jak říkáte, nemusí být připravená psychicky. Nemusí být vyzrálá a připravená na transformaci v matku dítěte. Existují však také ženy, které mají pocit, že jsou psychicky připravené, a jejich biologický stav je naopak informuje o tom, že připravené nejsou, neb ke spojení vajíčka a spermie nedochází. Ale to už je zase jiná kapitola,“ vysvětluje Michaela Mrowetz.
Každopádně, biologická příprava hraje prim. Na tu psychickou máme totiž ještě celých následujících devět měsíců, kdy můžeme k mateřství dozrát. I přesto, že se – jako já – těhotenství leknete a víte, že na něj nejste připravená, máte ještě devět měsíců na to dokázat to.
„Všechno má svůj čas, a proto je nedříve žena v naději, pak žije v těšení se se svým prenatálním děťátkem a nakonec dojde ke zrození matky a dítěte a celé rodiny. Čas těhotenství je každopádně prostorem k tomu, aby se budoucí maminka obrátila sama do sebe, našla v sobě své prenatální děťátko a s ním se postupně láskyplně spojovala, zatímco roste v její děloze,“ dodává odbornice.
Slyšíte o něm poprvé, o prenatálním dítěti? Přitom prenatální stadium, prenatální medicína, to známe. Existuje ovšem i prenatální psychologie, zabývající se tím, jak se vyvíjející se miminko v děloze cítí a kolik si ze svého pobytu v mámině lůně odnese do života. A stejně tak existuje termín prenatální dítě, protože dítě začíná existovat, být a vnímat mnohem dříve, než vykoukne na svět.
Je tu od chvíle spojení spermie s vajíčkem. A je to právě ono, které vám jako jedno z prvních může pomoct se připravit na mateřství i porod, dodat vám pocit, že to dáte. Stačí spolu vzájemně být, komunikovat, vnímat se (sebe i sebe vzájemně).
Čím více žena vnímá pohyby svého prenatálního děťátka, tím lépe probíhá přerod v matku.
„Existují dokonce neurovědecké výzkumy o tom, že čím více a lépe žena identifikuje pohyby svého prenatálního děťátka, tím splavněji a radostněji pak probíhá její transformace v matku a tím jednodušeji se ladí na potřeby svého zrozeného děťátka,“ říká na rovinu klinická psycholožka.
Samozřejmě, není to tak jednoduché, není to rychlé, je to devítiměsíční proces vrcholící porodem, který je opět o vás dvou. Ne o tom, že vy přivedete na svět dítě. A už jen začít to vnímat je dobrý krok ke zvládnutí zrození.
Nabízí se ale i potřeba mít kolem sebe dobré zázemí, cítit se v bezpečí. To oceníte tím víc, čím méně jistá si tím vším kolem mateřství a dětí jste. Původní rodina, vaše matka, váš muž? Ano. Jestliže víte, že vám potřebnou oporou být mohou.
Kdybyste měla něco v tomto směru lámat přes koleno, nechte to raději být a hledejte bezpečí a jistotu jinde. A pokud můžete, zahrňte do takového svého bezpečného zázemí co nejvíce matek, které podle vás zvládají a mají to, co vy u sebe postrádáte.
„Prázdné chlácholení nepotřebuje žádná žena. A pokud je nejistá, ocení vždycky možnost pozorovat ženy, které jsou si jisté mateřstvím, jistě se chovají ke svým dětem. Protože pak i žena těhotná dokáže přenášet takové kompetentní chování na své vlastní dítě.
Mateřství je do značné míry velmi instinktivní a biologická danost, které se žena, pokud vyrůstá v jistém a mateřském prostředí, nepotřebuje učit. Pokud v něm nevyrůstá, potřebuje pak nabýt pocit, že je i přesto kompetentní se starat o své prenatální dítě. A ona kompetentní je, protože jej cítí a komunikuje s ním ve své děloze. A bude kompetentní se o něj starat i po jeho narození…“ vysvětluje Michaela Mrowetz.
Co je třeba stejně tak podotknout, je fakt, že být připravená na porod a mateřství neznamená mít ve všem stoprocentně jasno. Tápání je přirozená součást procesu. Přemítání, váhání, vybírání.
Naprostou jistotu, že děláte všechno dobře, mít nikdy nebudete. A ani ji nepotřebujete. Dítě ve vás musí cítit hlavně bezpečí, ne že si jste vždycky vším jistá. I vy musíte vnímat hlavně bezpečí, ne všudypřítomnou jistotu.
„Tohle skvěle rozlišuje němčina. V ní se bezpečí řekne,Geborgenheit‘ – vzniká v láskyplném, teplém, chránícím hnízdě, a jistota je zase,Sicherheit‘ – závislá na regulovaném pořádku, jako jsou pravidla. A pro koncept péče o děti a rodiče při zrození rodiny je zásadní, jestli vyžaduje jistotu, anebo bezpečí,“ říká klinická psycholožka a pokračuje:
„Rodiče mohou nabýt pocit bezpečí i v tom, že budou jako prvorodiče sice nejistí, ale milující a kompetentní. Pokud vyžadujeme jenom jistotu, je to jako když nás hlídají bodyguardi, není v tom bezpečí. To lze najít jen v bezvýhradné lásce, především u rodičů, a hlavně u maminky.“
Vnímat své miminko a udržovat s ním intenzivní a láskyplný kontakt je tedy základ. „Můžete jej vnímat jako svého vnitřního průvodce, ochránce, který vyrůstá a zrodí se zcela v souladu s potřebami vašimi, své maminky,“ říká Michaela Mrowetz.
Vidět vzory a mít kolem sebe lidi, kteří vás slovy i činy přesvědčí, že porod ani mateřství nejsou peklo, je důležité stejně tak. Těmi se obklopujte opravdu ve velkém, těmi, kteří říkají, že život s dětmi opravdu nebude nikdy jako předtím, protože bude krásnější, barevnější, dobrodružnější…
Zkuste se věnovat před porodem nejen tělu, ale i své hlavě. Mně to u druhého porodu pomohlo. Lenka Čopáková, editorka
A pak je na řadě vnitřní jistota. Nebo možná už mnohem dříve? Každopádně, aby vás sebedůvěra neopouštěla, je dobré začít celý proces rodičovství vnímat jinak. Ano, hodí se nastudovat kdejakou knihu i předplatit si Maminku (to každopádně!), jen se při tom zkuste vyhnout dalšímu nešvaru, ke kterému mají mámy v 21. století sklony.
„Dnešní doba, odborníci i média, představují rodičovství často jako velmi únavný proces, který jednou začne, rodiče jej přežijí a po chvíli skončí a vše bude zase jako předtím. Vůbec si neuvědomují, že tím rodičovství vytrhují z běžného života, dělají z něj krátkodobý projekt, který se nakonec stane o to více únavným experimentem.
A ten nejenže nemá z čeho čerpat, ale také jej nikdo nebude chtít přijmout a dále používat. Tímto se z rodičovství v moderním světě stává nezáviděníhodná okolnost komplikující život,“ vypočítává klinická psycholožka Michaela Mrowetz, která nedávno shodou okolností napsala k tomuto tématu také kouzelnou knihu – Pohádku o zrození rodiny.
Vím, je toho hodně, co je třeba přijmout, zvlášť když vás těhotenství poleká. Ale všechno to dává smysl. Když přijmete, co se děje, že se to děje, protože jste byla připravená, že nastává celá velká nová etapa, která může být fantastická… Otěhotnět je skvělá příležitost pro to zastavit se a revidovat.
Vnímat sebe, ujasnit si, že strachy jsou přirozené, ale možná zbytečné. Protože je to chvíle, kdy můžete definitivně věřit sobě, svému tělu. Kdy si můžete vydechnout, protože přece jdete k něčemu hezkému. S tímhle nastavením pak může být hezký a snadný i porod, šestinedělí, celé mateřství. Dnes už to tak vnímám. S velkou úlevou. A myslím, že i proto tolik v poslední době přemýšlím a mluvím o druhém dítěti.
A těším se, že – když to tak jednou opravdu bude – zkusím všechno vidět jinak. Nepochybuji, že zase pocítím nejistoty, nepochybuji, že přijdou náročné chvíle, ale… ta celoživotní mateřská láska, to je síla v čisté podobě. A cítit ji dvojnásob? Proč ne! Jak to máte vy?
Připravit se na porod, mateřství, zrození sebe jako matky a příchod dítěte, vznik rodiny, můžete intenzivněji ještě pomocí nějakého rituálu. Existují rituály oslavující těhotnou jako budoucí matku, které zdůrazňují příchod nové etapy, role, poslání. Můžete si nějaké najít na internetu, na nějaké se dokonce objednat, ale stejně tak si můžete vymyslet svůj vlastní tak, aby vám to bylo příjemné. Chybu určitě neuděláte.
Jak podotýká Mgr. Michaela Mrowetz: „Obecně jsou rituály velmi vhodné k překonávání vývojových mezníků, čímž zrození bezpochyby je. Rituál se hodí o to víc, že zrození matky a příchod dítěte není ani pro jednoho v konzumní a přesycené době snad až příliš bohaté na prožitky vůbec jednoduché.
A jaký rituál daná rodina zvolí? To není rozhodující. Musí být jednoduše podporující. Je velmi důležité, abychom všichni své osvědčené rituály hledali a opakovali a hlavně, abychom si vybírali rituály vedoucí ke zdraví a bezpečí pro celou rodinu.“