[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Prázdnota, žal a nesdělitelná bolest. Takové pocity, které zůstanou ženě nebo celé rodině po ztrátě dítěte v srdci, mohou přetrvat i desítky let. Smíření se skutečností trvá velmi dlouho. Některé ženy se s tím nesrovnají nikdy. Ačkoliv byste ráda projevila soucit, raději to nedělejte. Maminky zemřelých dětí nemají zájem o vaše, byť upřímné a ryze láskyplné, kondolence. Chtějí být samy a samy se musí vyrovnat s touto extrémně tragickou životní situací.
Na tom se shodují ženy, které to prožily. Že ztratit novorozeně může být snesitelnější - pokud vůbec smím tak smutnou událost považovat za někdy snesitelnější lépe a jindy hůře - než ztráta staršího, několikaletého dítěte. Prý proto, že u většího dítěte už má potenciální máma odžity neopakovatelné zážitky - první kroky, první slova, různé dovednosti, co maminka své dítě naučí, společné aktivity, prožitky atd. Zatímco s novorozenětem zatím nemá maminka vybudován tak blízký vztah, proto se snad může zdát taková ztráta méně bolestivou, než smrt dítěte většího.
ČTĚTE TAKÉ: Z porodu své kamarádky jsem si odnesla trauma. Už nechci děti
Vlastně mám jednu kamarádku, bohužel už se moc nevídáme, nějak jsme se po střední škole vzdálily a odcizily. Když jsme se viděly před skoro deseti lety, i tehdy po delší době, setkaly jsme se ve třech a sdělily jsme si naše dosavadní životní zkušenosti a tehdejší stavy. Jedna z nás porodila trojčata a záhy o všechny tři přišla. Druhá dostala cukrovku v té nejhorší možné formě. Třetí, tedy já, zrovna dostala kopačky od kluka, s kterým jsem strávila pět let mládí a on pak konečně učinil svůj coming out a otevřeně přiznal, že je homosexuál.
Nakonec já jsem z toho vyšla nejvíc v pohodě. Nejhůř na tom asi byla kamarádka, které zemřela ta trojčata. Bylo nám všem tehdy teprve 24 a celý život jsme měly před sebou. Možná proto tuhle tragédii ta kamarádka nesla statečně a racionálně - ty dětičky byly všechny strašně nemocné, protože ona v těhotenství chytla nějakou infekci. Už přesně nevím, je to dlouho, ale bylo to neskutečné setkání. Ta kamarádka si pak pořídila časem jedno další dítě a jelikož ani toto těhotenství nebylo nijak zvlášť v pořádku, další dítě už si adoptovala. Takový přístup mi připadá obdivuhodný a chovám k ní za to hluboký respekt, i když se v podstatě nevídáme.
Jestli chcete kamarádce opravdu pomoct v této přetěžké životní fázi, doporučte ji dobrého psychologa specializovaného na ženy, co přišly o dítě. Informujte se na internetu, nechte si někoho doporučit na příslušných diskuzních fórech atp. Psycholog, jako nezúčastněná osoba, se může pokusit kamarádce pomoct tím, že jí vysvětlí, že za to nemůže, že si to nesmí klást za vinu. Nebo i společně s ní najde jiného viníka, pokud to bude potřebovat řešit touto cestou. Přítelkyni možná pomůže též kontakt - třeba jen přes web - s lidmi, kterým se stala stejná věc. Ty naleznete rovněž na internetu na specializovaných stránkách.