Karin Krajčo Babinská: Jak zvládá pubertu dcery, kdo je hlavou velké rodiny a jaký je Richard táta?

Manželstvím s Richardem jste vyvdala i jeho dvě děti. Jaké bylo „sehrávání se“, když jste spolu coby rodina začali žít?

Děti si naštěstí hned od začátku sedly. Rozumí si a mají se opravdu rády. Nemuseli jsme je do ničeho tlačit a v průběhu let se z nich stali sourozenci, kteří se prostě vidí ob týden na týden. To sžívání se bylo někdy náročnější spíš pro mě, ale to jen z praktického hlediska, protože jsem se musela naučit starat se o velikou rodinu. Je obrovský rozdíl vychovávat jedno, nebo tři děti. Neměnila bych ale. Dostávám na oplátku třikrát tolik lásky. A navíc maminka Richardových dětí je skvělá ženská, kterou mám moc ráda, a celá ta naše velká rodina tak může fungovat bez problémů a v harmonii.

Jaký je Richard táta?

Laskavý, hravý, motivující, přísný a nesmírně milující.

VIDEO: Richard a Karin Krajčo: Proč po Slavíkovi nepospíchali domů?

Máte společný Instagram, kde sdílíte vedle pracovních aktivit i ty soukromé. Čí to byl nápad? Přece jen, Instagram v tandemu – to není úplně obvyklá věc…

Byl to Richardův nápad. Protože dobře zná můj postoj k sociálním sítím a správně odhadl, že když nám nezaloží společný účet, nejspíš mít žádný svůj nebudu. A navíc se my dva vedle osobního života prolínáme i v pracovní sféře. Hodně projektů děláme společně – takže proč dva účty, když to můžeme sdělit v jednom?

Média o vás psala, že hlavou rodiny jste u vás doma vy. Je to pravda? 

Moc se nezaobírám tím, co se o nás kde píše. Stejně jako sociální sítě bývají často i noviny a časopisy někdy jen „pavlačovou drbnou“. Zbytečně. A k vaší otázce: hlavním plánovačem, organizátorem a všemožným zařizovačem naší rodiny je Richard. Jsem mu za to velice vděčná. Já se spíše starám o každodenní chod domácnosti.

Vaší dceři Jasmíně táhne na patnáct. Je v tom typickém pubertálním období, nebo ji to míjí?

Naštěstí nemíjí, vždyť bez puberty by ty naše děti nedospěly a nedokázaly se od nás odpoutat! Pubertu považuju za jednu z nejdůležitějších etap v lidském životě. Je to doba vymezování se a hledání vlastního já a místa na světě. Je to samozřejmě období nesmírně náročné, ale osobně si myslím, že kolikrát je náročnější pro samotného puberťáka než pro jeho okolí. Snažím se být Jasmínce nedespotickým průvodcem, ale přitom jí stanovovat jasné hranice, za které už nelze jít. Je to velká škola. Pro nás obě. A Richard je mi naštěstí obrovskou oporou.

Jasmínka je velká milovnice koní. Dočkala se už svého vlastního?

Vlastního koně má už druhým rokem. Jezdí každý den, teď si právě dělá jezdecké zkoušky, protože by ráda vyrážela i na nějaké menší závody. Zároveň má teď ale ve škole spoustu práce, a to je samozřejmě priorita. Takže se teď budou o našeho Luníka starat napůl s Beruškou. A ta už k němu naštěstí dorostla. Nemyslím jezdecky, ale výškově.

„Kroužím kolem ní, protože ona je moje Slunce.“ Tohle vyznání vaší dceři se mi moc líbí. Jak vypadá to vaše kroužení v praktickém slova smyslu? 

Od chvíle, kdy se mi Jasmínka narodila, jsem úplně přehodnotila svoje priority. Její zájmy jsou pro mě od té doby na prvním místě. Přizpůsobuju už mnoho let svůj čas tomu jejímu. Miluju chvíle, když někam spolu vyrazíme ve dvou, to se pak ze mě stane parťák, jedno velké ucho, protože ona ráda povídá. Žádný její problém pro mě není malý, ať už by se mohl zdát jakkoli banální či dětský. Pro ni je každá její starost velká. A tak i pro mě. Ale s nástupem puberty samozřejmě cítím, že je někdy třeba „kroužit kolem ní“ už mnohem méně, a naopak ustoupit do pozadí, aby mohla plně rozvíjet svůj potenciál.

Prozradíte, co chystáte na letošní Vánoce? 

Těšíme se, že se zase všichni sejdeme na našem statku v Podkrkonoší. Bude nás opět hodně, celá rodina, minimálně dvanáct lidí u stolu. Velké Vánoce milujeme! Stromeček, cukroví, štědrovečerní večeře, dárky…