[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ano, má to své velké ale, ne všechny činnosti, u kterých jsou naše dítka navýsost spokojená, jim doopravdy svědčí. Nikdy bychom totiž neměli předbíhat jejich přirozený psychomotorický vývoj. Co si pod tím naprosto konkrétně představit? Kupříkladu bychom v žádném případě neměli dítko posazovat, dokud si bez jakékoliv asistence nesedne samo.
Tělo vašeho děťátka se učí zapojovat a používat jednotlivé svalové skupiny postupně. Psychomotorický vývoj je proto v jeho prvním roce velmi bouřlivý. Každý měsíc se miminko naučí něco naprosto nového. Z maličké ležící „kukličky“ se během jednoho roku života stane neuvěřitelně rychlá komunikativní bleška, která všemi smysly dychtí objevovat svět. Jednotlivé nabyté dovednosti na sebe velmi logicky navazují; maličké miminko se učí přetáčet ze zad na bříško, aby se pak z polohy na bříšku postupně zvedalo na ručičkách, posléze se začalo plazit, pohupovat na kolínkách, sedat, stoupat si, chodit. Naše dobře míněné zásahy, kdy chceme děťátku pomoci, bývají většinou škodlivé, neboť přetěžujeme určité segmenty těla, které na to ještě nejsou připravené.
ČTĚTE TAKÉ: Eliška a Jakub – absolutní vítězové jmen za rok 2011
V případě, že dítě pasivně posazujete dřív, než se ze všech čtyřech začne bez jakékoliv pomoci posazovat samo (zhruba v 8 až 9 měsících) přetěžujete jeho ještě nepřipravený pohybová aparát, což potom může v pozdějším věku i dospělosti souviset s vadným držením těla, skoliózou i některými další problémy s pohybovým aparátem! Navíc je možné, že opakované pasivní posazování částečně zablokuje psychomotorický vývoj – pasivně posazované děti totiž často přeskakují důležitou fázi lezení, nebo je u nich velmi krátká. K těmto nepříjemnostem však dochází i tehdy, pokud se dítě do sedu dostane špatným způsobem, nebo nějakou vývojovou dovednost naprosto přeskočí (nejčastěji lezení). Nicméně na tyto nedostatky by vás měl upozornit váš pediatr při pravidelných prohlídkách. V případě nějaké zjevné odchylky či odůvodněného podezření vás váš lékař odešle ke specialistovi (např. neurologovi). Ten děťátko prohlédne a v případě potřeby doporučí korekční cviky a poradí, jak s miminkem správně manipulovat.
Velmi zjednodušeně lze říci, že záda jsou rovná, hlavička je v prodloužení trupu, nožky jsou před tělem, mírně pokrčené, s chodidly nasměrovanými k sobě a mrňousek sedí na sedacích hrbolech. Tedy žádná kulatá záda, žádné propnuté nožky – tak totiž často sedí právě dítka, které pilné maminky či babičky pravidelně posazovaly. Dítko se do správného sedu dostává z polohy na čtyřech z tzv. šikmého sedu, nejprve se opírá ručkama o zem, později je spontánně odlepí – a je to!