[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Moje prateta Anna patřila mezi nevídané krasavice. Vdávala se mladá, porodila dva syny a její muž si jí tak považoval, že jí nikdy nechtěl nechat pracovat. Dával jí dvě hromádky peněz každý měsíc: jednu na domácnost a jednu na „parádu“. A mě tetka vtloukala jako malé do hlavy: Takhle se to dělá, takhle na toho chlapa musíš. On bude spokojený a ty taky. Bude mít servis a ty zas něco pěkného…
Jenže mě se to vždycky zdálo divné. Tetka sice chodila jak z cukru, ale její rozhled byl tak malý, že dosahoval jen na vedlejší pavlač. Obdivuji naopak ženy, co se dokážou postarat o vše a manžela vnímají jako partnera a ne jako kasičku.
Moje sestřenice Janka například vydělává více než její manžel. Je úspěšnou advokátkou, má dvě malé děti a spokojený vztah. Jak to sakra dělá, že se doma nehádají kvůli složenkám? „Není dobré dělit kasu domácnosti na položky: já platím tohle a ty zas tohle. Máme prostě tři různé účty. Jeden je můj, druhý manželův a na třetí posíláme každý stejnou částku 18 000 korun. Ze společné kasy jdou finance na nutné výdaje spojené s domácností a podobně. Nestane se tak, že by mi Tomáš vyčítal, že zaplatil něco méně než já. Jsme si rovni. To, co zbude, tam zůstává na příště, výdaje se někdy liší,“ vysvětlovala mi Janka svůj domácí systém. „Vím, že vydělávám víc, ale to je jedno. Když je potřeba, neřešíme to a zaplatím něco navíc. Nikdo po tom moc nepátrá. Veškeré dovolené například řešíme tak, že já platím ubytování a cestu a muž zas obstará kapesné. A je to.“
Tomáš se o své roli dokáže bavit velmi otevřeně: „Necítím se v podřízené roli, vnímám to jen tak, že Janina má prostě lepší příležitost vydělat peníze. Za měsíc to může být zas naopak. Nouzí netrpíme a myslím, že zazlívat ženě, že má úspěch a její práce vynáší je fakt hloupost. Může to tak vnímat snad jen nějaký zakomplexovaný tydýt. Rád ji podpořím, ona by udělala to samé pro mě.“