[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rozhodování o tak zásadní věci není vůbec jednoduché a pro mnoho rodičů je tato otázka hodně zapeklitým problémem. Podle čeho poznáte, že už je dítě dostatečně zralé a natolik zodpovědné, aby mohlo zůstat nějakou dobu v bytě nebo domě samotné?
Jak to udělat, abyste zbytečně úzkostlivě nebránili přirozenému procesu osamostatňování a na druhou stranu vás netrápily výčitky a netrnuli jste strachem, zda to ratolest „ve zdraví“ zvládne?
Zákony sice žádnou konkrétní věkovou hranici, odkdy můžete dítě nechat o samotě, neurčují, nicméně vy za něj nesete plnou zodpovědnost (tedy i za vše, co se případně přihodí v době vaší nepřítomnosti).
Jak tedy poznat, že nastává ten pravý moment? Nejnovější americká studie, kterou zrealizoval kolektiv psychologů a sociálních pracovníků, ve svých závěrech naznačuje, že za relativně bezproblémový a bezpečný věk se v tomto ohledu považuje 12 let. Žáka šesté třídy základní školy tedy podle nich můžete již nechat nějakou dobu (pár hodin) doma o samotě. Vždy ale záleží i na dalších okolnostech, jako jsou povaha, založení a také míra zodpovědnosti dítěte. Je to vždy velmi individuální.
„Každé dítě je samozřejmě jiné, a konkrétní situace se tak může v jednotlivých rodinách hodně lišit. Obecně je ale možné říci, že od dosažení 12 let věku může zůstat dítě samotné,“ uvádí prof. Dr. Charles Jennissen, pediatr a lékař urgentní medicíny na University of Iowa Carver College of Medicine.
A dodává: „Myslím, že začít o tom uvažovat je reálné někdy mezi desátým a dvanáctým rokem, ovšem v závislosti na osobnosti dítěte a úrovni jeho vývoje. Některé ještě nemusí být duševně zralé a připravené nebo trpět nejrůznějšími zdravotními problémy. Univerzální doporučení neexistuje.“
Co říkají výsledky studie (probíhala v roce 2015), které se zúčastnilo 485 členů Národní asociace sociálních pracovníků (při Americké pediatrické akademii)? Vědci si položili několik zásadních otázek, týkajících se toho, v jakých případech a situacích je zanechání dítěte o samotě doma na dobu čtyř hodin považováno za zanedbání povinné péče. Odborníci brali v potaz, že ve většině států nejsou dané zákony, které by nařizovaly, do jakého věku je takové chování trestné.
Nicméně 83 % zúčastněných je přesvědčeno, že za zanedbání péče lze považovat opuštění šestiletého dítěte, v případě osmiletého se pak ve stejném duchu vyjádřilo 51 % (a to i za předpokladu, že se nic nepřihodí, nedojde k úrazu ani zranění a vše proběhne v pořádku).
Naproti tomu, jen 11 % dotázaných uvedlo, že nezodpovědné je nechávat doma o samotě dvanáctiletého potomka. Jen jedno procento psychologů a sociálních pracovníků se domnívá, že za zanedbání rodičovské péče je možné považovat i případ, kdy doma necháte o samotě na pár hodin čtrnáctiletého školáka.
Iniciátoři studie i respondenti, kteří se na její realizaci podíleli, se shodují, že je třeba podpořit vznik a zavedení národních směrnic nebo přímo zákonů, které by byly určitým „vodítkem“ pro rodiče a zabývaly se pravidly bezpečnosti a ochrany dětí v tomto směru. Mezi samotnými rodiči totiž panují hodně protichůdné názory na téma, kdy je v pořádku nechávat své ratolesti bez dozoru.