Když batole kouše: Aneb máme doma „piraňu

Když dvouletý Kryštof přichází do herny dětského centra, maminky obvykle podezřele ztichnou, začnou být ostražité a některé si dokonce volají svá batolata k sobě. Kryštof je už několik týdnů postrachem herny, kde rodiče a děti relaxují po lekci cvičení nebo plavání.

Kryštof není zlý, obvykle si s dětmi hraje docela pěkně. Dokonce miluje miminka, především svojí čtyřměsíční sestřičku. Jenže občas, když se dostane do úzkých – chce cosi půjčit či vlézt někam, kde je plno – zareaguje „zkratem“ a kousne. Což dostává jeho maminku a pochopitelně i Kryštofa do mnoha nepříjemných situací.

„Jsem nešťastná, cítím, jak na mě většina matek kouká skrz prsty. Já ale Kryštofa nerozmazluji, jsem důsledná a vyzkoušela jsem několik metod, jak ho kousání odnaučit! Nakonec jsem vše konzultovala i dětským psychologem! Ten mi řekl, že Kryštofovi mám vždy dát najevo důrazné NE, kvůli ostatním dětem ho více hlídat, ale také chválit za hezké chování a najít si na něj dost času. A hlavně – prý musím vydržet, syn z kousání vyroste. Rozhodně se mám ale snažit minimalizovat negativní dopady na okolí. Snažím se, ale není to lehké, to mi věřte!“ svěřila se nám maminka dvouletého Kryštofa a čtyřměsíčního Prokopa, paní Soňa.

7 nejčastějších důvodů, proč malé děti koušou

• Mnohé děti tak vyjadřují svůj strach, a to i takové děti, do kterých byste to neřekli. Většina dětí projeví svůj strach slzami, ale jsou i tací, kteří jej přemění v určitou formu agrese.
• Některé děti tak dávají najevo svou frustraci z určité věci či situace. Jednoduše neví, co mají dělat a jak se zachovat. Situaci neumí vyřešit jinak.
• Malá batolata a kojenci někdy koušou, když mají hlad.
• Kojenci mohou kousat, když jim rostou zuby. Tehdy je totiž svědí či bolí dásně.
• Některé malé děti si tak hrají. Ony kousnou, vy zaječíte – jste pro ně úžasnou pištící hračkou!
• Snaží se získat pozornost – a to jakoukoliv. Třeba tehdy, když se jim narodil sourozenec, nebo jsou v jesličkách a stýská se jim.
• Děti také mohou kousat, protože se jim tato taktika v určité situaci jednoduše vyplatila. „ Já kousl a bráška pustil hračku, kterou jsem chtěl apod.“

Stačí najít příčinu

„Některá batolata kousnou a pak už to nikdy neudělají. U některých se to však stane zlozvykem.“ potvrzuje například uznávaný pediatr a odborník na vývoj dětí Harvey Karp. Co s tím?

Z uvedených důvodů je bohužel patrné, že trvalé řešení dětského kousání nemá universální řešení. Velmi totiž záleží na tom, jaká je jeho skutečná příčina. Pakliže se nám ji podaří nalézt, můžeme mít brzy vyhráno – odstraníme-li příčinu, odstraníme i důsledek! Odstraníme-li pouze důsledek, dítě bude vše kompenzovat jiným negativním způsobem.

Karp naštěstí mnohé zoufalé rodiče uklidňuje: „Děti z tohoto chování během batolecího období vyrostou, protože se naučí přijatelnější způsoby, jak se vyjádřit.“ Nicméně na rodičích je, aby se snažili svou malou piraňku nejen naučit, že kousat do druhých se nemá (a mimochodem s filosofováním daleko nedojdete, vaše doporučení musí být srozumitelná, rázná a pevná), ale musíte před svým „aligátorem“ ochránit i druhé! Karp proto dále radí:

„Jestliže vaše dítě kouslo jiné, obraťte svou pozornost k němu a svého dítěte si jednu nebo dvě minuty nevšímejte. Nechcete přeci podpořit zlý skutek svého batolete tím, že mu po útoku věnujete příliš mnoho pozornosti.“.

Od věci kupodivu též nebývá, nechávat nezbedné batole řádně vydovádět na čerstvém vzduchu a nevystavovat ho opakovaně pokušení, které skýtá malý kolektiv a uzavřený prostor plný lákavých a neokoukaných hraček.