[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Co vás vedlo ke studiu chemie?
U nás v rodině se záliba v chemii nejspíše dědí. Můj táta i brácha studovali VŠCHT. Já studuji chemii momentálně sedm let a nyní jsem druhým rokem na doktorském programu. Vždycky jsem si hodně četl v encyklopediích, bavila mě ta rozmanitost a spousta věcí na jednom místě.
Na základce jsem měl štěstí na akčního fyzikáře, se kterým jsme ve volném čase chodili pozorovat zatmění měsíce, stavěli octové rakety, prostě „škola hrou“. Do toho všeho jsem sportoval a zajímal se i o anatomii a biologii, a tak záliba k chemii a vědě jako takové postupně rostla.
Jaký je váš sen, který si v oblasti chemie chcete splnit?
Mým splněným snem, i když zatím hodně vzdáleným, by bylo otevření vlastního Vědeckého popularizačního centra. Podobná místa již existují například v Ostravě, Liberci či Plzni, ale v Praze zatím chybí. Kouzlo těchto míst spočívá v tom, že si zde lidé kromě stálých expozic mohou vyzkoušet spoustu věcí interaktivně, prostřednictvím nejrůznějších pokusů či simulací, někdy dokonce i na vlastní kůži.
Například jako v chicagském Museum of Science, kde máte možnost navštívit simulátor tornáda a jistit, jaké to je, když se náhle ocitnete v jeho oku. Tímto způsobem bych rád šířil především nadšení a zájem nejen pro chemii, ale pro poznání obecně. Člověk nemusí být nutně vědec, aby měl rád vědu.
Václav Bystrianský, 26 let
V laboratoři se věnuje materiálovému inženýrství. Zkoumá, jak se materiály chovají v reálných podmínkách např. jaderných elektráren. Snaží se prodlužovat jejich životnost a spolehlivost, abychom všichni mohli mít doma elektřinu a teplou vodu. Mimo laboratoř je Václav zarytým sportovcem a také nastávajícím tatínkem.
Jak vnímáte souvislost mezi chemií a láskou?
Abych dostál heslu své alma mater; Láska je chemie! Bohužel, na chemii se dneska nahlíží trochu skrze prsty, přitom je všude kolem nás i v nás. Chemie jsou ostatně i feromony nebo látky jako endorfin – „hormon štěstí“ či oxytocin – „hormony lásky“, které se do krve vyplavují, právě když se člověk cítí zamilovaný.
Ať už se tedy jedná o vztahy pracovní, sportovní nebo partnerské, s daným člověkem si musíte sednout. Kromě toho oblíbeného „štěstíčka a srdíčka“ musíte mít i chemii. I když si s někým po osobnostních stránkách nerozumíte, stačí, když se objeví něco, co mezi vámi sepne a tím zafunguje chemie – ať už v uvozovkách nebo reálně.
Máte přítelkyni? Jak jste se seznámili?
Ano, momentálně jsme spolu přes rok. Seznámili jsme se prostřednictvím sportu. V jednom gymu jsem pomáhal s přípravou dvou ženských florbalových týmů. Začalo to tak, že jsme při tréninku běželi kolem oválu, já běžel ve vedlejší dráze a povzbuzoval holky.
Vepředu běžela jedna hodně rychlá holka, kterou jsem se snažil dohnat, ale už bylo pozdě. Na dalším tréninku se zahrabala do písku a chtěla vyfotit. Na základě toho si pak ode mě vyžádala fotku, díky tomu jsme si začali psát a pak už to šlo tak nějak ráz na ráz… no a momentálně čekáme miminko. Což bylo vlastně inspirací při psaní básničky.
Gratuluji. Jaký to je pocit být nastávajícím tatínkem?
Je to zvláštně děsivý, ale zároveň nádherný pocit, když si uvědomíte, že na svět přivádíte nový život. Najednou přemýšlíte nad svými špatnými vlastnostmi, ale už máte tendenci je změnit, jelikož máte pro koho být vzorem. Snažím se nebýt tak rozlítaný a soustředit energii jen na to, co je potřeba. Připravuji se, že po narození syna bude méně času na osobní život, ale už se na něj moc těšíme.
Myslíte si, že jsou básničky ideálním vyjádřením lásky?
Myslím, že básničky jsou skvělým prostředkem, jak vyjádřit lásku a ukázat svoje city. V pubertě jsem záviděl klukům, kteří uměli rýmovat. Mě to moc nešlo, takže jsem se to snažil dohánět různými srandičkami a překvapením.
Ale jelikož bývám rád kreativní a rád něco vymýšlím, tak jsem se s chutí chopil příležitosti napsat pro svou přítelkyni básničku. V laborce moc prostoru pro romantiku není, to ale neznamená, že bych nebyl romantik.
Slavíte svátek svatého Valentýna?
Osobně se snažím necílit pouze na jeden den v roce a spíše to rozprostřít náhodně během celého roku, ale pro ty, co se tomu tolik nevěnují, může být svátek svatého Valentýna skvělá příležitost, jak projevit lásku. Je to hezký svátek, i když importovaný.
Máte rád překvapení?
Velmi! Tím největším, které jsem připravil, byla žádost o ruku. Na střešním prostoru jsem rozložil velkou roli lina, aby vznikla florbalová hrací plocha, a umístil jsem tam branku, kde byly tři terče. V prvním byla pozvánka na večeři, v druhém byla pouta, což mělo vyvolat dojem, že k sobě budeme už navěky připoutáni, ale hlavně odvést pozornost od třetího terče.
V tom třetím pak byla schovaná malá kapsička s prstýnkem. Nakonec ta žádost nevyšla úplně podle mých představ, popravdě vyšla úplně naopak. Ve finále jsem ji o ruku požádal v pyžamu za zvuku pračky, ale řekla ano.