Maminka.czDěti a mateřství

Když se děti abnormálně bojí hlasitých zvuků...

Martina Machová 25.  4.  2013
Když se děti abnormálně bojí hlasitých zvuků...
Bubáci našich nejmenších mají mnoho podob; od temného stínu v otevřené skříni, přes „děsivé“ vzory na tapetách, po cokoliv, co vydává hrůzostrašné hlasité zvuky. Mnohá citlivá ouška k smrti děsí vrtačka, sekačka, mixér a třeba i vysavač.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Máte-li doma citlivé miminko, které rozpláče úplně každý nenadálý hlasitý zvuk od zaštěkání psa, přes hlasité vřeštění batolat na hřišti, po obligátní sousedovu vrtačku, asi instinktivně víte, co dělat – zkrátka pomazlit, pochovat a uklidnit. Miminka vám naznačí, co potřebují. Nicméně je-li dítko třeba tříleté i starší a vy stále nemůžete v jeho přítomnosti luxovat, mixovat, sekat trávu nebo přidělat poličku, stává se pro vás, ale hlavně pro dítě, které v tomto hlučném světě zkrátka bude muset přežít, život komplikovanějším. Co dál? Jak mu pomoci? Universální radu nemáme, avšak několik tipů, jak na to, vám nabídneme.

Vzpomeňte si na nočník

Mnohé z nás, když u svých dětí začínaly s „výukou“ chození na nočník, jednoho dne prostě onu nádobu vyndaly z krabice a daly doma na zem. Nechaly jsme malého zvědavce kolem nočníku několik dní chodit, občas se na něj posadit a až potom jsme začaly s opravdovým tréninkem.

Proč podobný postup nezkusit i v případě vysavače či sekačky? Nechte vysavač na viditelném místě, třeba vprostřed bytu, a pomozte dítěti se s tím strašlivým bubákem postupně v klidu a bezpečí domova seznámit. Zatím ale „bubáka“ nebuďte, bude lepší, když o něm nejdřív popovídáte…

Pomožte mu příběhem

Zralejším dětem mohou při překonávání těžkých situací velmi pomoci vaše příběhy a třeba i říkanky. Zapojte fantazii a vymyslete pohádku o udatném luxu, který bojuje se špínou a čím víc na ní vrčí, tím rychleji špína utíká! Laskavá sekačka zase křičí na broučky (a třeba i na Ferdu Mravence a Berušku), aby rychle utekli, protože ona tu seká trávu a nechce jim udělat bebíčko. Než nástroj zapnete, nechte dítě „bubáka“ pohladit nebo pochválit za to, jak vám pomáhá. Klidně můžete sekačce přivázat i mašli, fantazii se meze nekladou! Z „bubáka“ si zkrátka postupně udělejte kamaráda.

Vězte, že pokud přemýšlíte o tom, že vždy raději pošlete dítě na chvíli k babičce, nebo mu třeba dáte sluchátka, abyste jej ušetřila případného traumatu, prokážete mu spíš medvědí službu. Vždyť ho přeci musíte naučit žít v reálném světě a ne v růžové bublině!

Žije ve světě fantazie

Jestliže by vám vaše dítko mohlo kus své nezkrotné fantazie zapůjčit, možná byste se bála také. Právě jeho nespoutaná fantazie, ale třeba také citlivá ouška, duše a možná i vytříbený hudební sluch, a možná i kapka jakési vnitřní nejistoty mu znesnadňuje život v hlučném světě. Pokuste se být empatičtí; vždyť mnozí z nás dospělých také hluk, křik a jekot nesnášíme, ale jsme již emočně zralejší, umíme s onou nelibostí vyrovnat. Oni však potřebují naši pomoc, aby jejich strach nerostl a nepohlcoval je víc a víc. Nenechte je v tom a nenechte to jen na nich.

Pokud se vám nepodařilo najít řešení, a vše se spíše zhoršuje, není od věci konzultovat vše s pediatrem, případně s dětským psychologem, aby se vyloučila porucha sluchu nebo jiné zdravotní či psychické problémy.

Témata: Děti, Boj, Případné trauma, Hlas, Porucha sluchu, Hlasitý zvuk, Zvuk, Hudební sluch