Maminka.czČasopis Maminka

Když se řekne ADHD

Judita Traubová 4.  11.  2009
Když se řekne ADHD
Jsou zlobivé. Nevydrží u jedné hračky, nereagují adekvátně na vaše pokyny, jsou roztěkané, zbrklé, pořád něco ztrácejí, hledají a udržet pořádek v čemkoli je nad jejich síly. Jenže v mnoha případech za své chování nemohou. Trpí totiž ADHD čili poruchou pozornosti a zasluhují trpělivý, laskavý přístup.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Toto postižení se týká asi 6 % dětí, s převahou chlapců. Příčiny bývají různé -genetické i dané prostředím. Zatímco v minulých dobách získávali žáci s ADHD ve školách nálepku „zlobivých“, „nepořádných“, „nepozorných“ dítek, která se nedokážou ani pořádně naučit číst a psát (porucha je totiž mnohdy spojena například s dysgrafií, dyslexií či dysortografií) a podle toho byli také patřičně ohodnoceni. Dnes je ale situace lepší. Ve školském zákoně je ADHD, hyperkinetický syndrom, označen jako vývojová porucha chování a vyplývá z něj, že děti s tímto postižením mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem. Je to tak správné - žáci s poruchou pozornosti bývají mnohdy nadprůměrně inteligentní, nicméně na zvládnutí úkolu potřebují dvakrát tolik času než ostatní.

Jak se žije s ADHD

Počátek problému lze v některých případech odhalit již v časném dětství, kolem druhého roku života. Děti bývají neklidnější, plačtivější, mívají problém se spánkem či jídlem. S přibývajícími sociálními aktivitami a četnějším pobytem v kolektivu jsou příznaky markantnější. V tomto období má stanovit diagnózu dětský psychiatr ve spolupráci s pediatrem a dětským neurologem. Čím dříve, tím lépe pro dítě - například už ve školce pak k němu mohou přistupovat způsobem, který bude vyhovující a nebude ho ještě více hendikepovat.

Ivana, matka dvanáctiletého Rafaela, vypráví: „Rafaelův příchod na svět byl komplikovaný. Těhotenství neprobíhalo úplně bez problémů a ve 31. týdnu mi praskla plodová voda. Téměř 24 hodin se lékaři snažili porod oddálit, přesto Rafaelovo Apgar skóre nebylo vůbec dobré, měl nevyvinuté plíce a neonatologové doslova zápasili o jeho život. Vzdor všemu si vybojoval svoje místo na zemi... Nicméně postupně nám začaly jiné starosti a trápení, související podle odborníků s dlouhým pobytem v inkubátoru a především s předčasným porodem. Špatně spal, často a hodně brečel a všechno začal dělat později…“

V roce a půl šla Ivana s Rafalem na první vyšetření na dětskou psychiatrii, kde ji upozornili na riziko lehké mozkové dysfunkce. Podezření zesílilo, když začal chodit do školky. Porucha řeči, brebtavost, špatná výslovnost některých hlásek, problémy s motorikou... „Rafík byl velice živý, neposeděl chvíli na místě, neustále se hýbal, skákal, poklepával končetinami... Nešlo mu moc kreslení ani aktivity vyžadující trpělivost a řád. Byl nejnepořádnější ze všech dětí a nikdy neposlechl na první, ale ani druhé či třetí zavolání... Logopedická cvičení postupně ukazovala, že Rafael zřejmě bude mít jednou problémy ve škole.

Dětská psycholožka nám doporučila odklad školní docházky, což byl dobrý krok, protože ten rok navíc mu pomohl...“ Přispěla i skvělá učitelka Ivana Černá v první třídě na ZŠ Jižní v Praze 4 akceptující individualitu dětí. Problémy s učením se ukázaly poměrně brzy.
V pedagogicko-psychologické poradně Rafaelovi diagnostikovali dysgrafii, dysortografii a později pak i ADHD s hyperaktivitou a také nevyhraněnou lateralitu. Ivana říká: „Tyto diagnózy se projevují dost zřetelně a každý den je velice náročný. Neustálé zapomínání školních pomůcek, úkolů, nepořádek na stole, v lavici, nešikovnost při náročnějších úkolech, neobratnost při některých druzích sportu, výkyvy ve výkonech (stres z písemky vede k tomu, že dítě s ADHD častěji chybuje), zvýšená únavnost (několikrát při hodině skoro usnul...), nebo naopak hyperaktivita (vyskakování z lavice, neklid, vyrušování).

Před rokem mu byl na základě výsledků z vyšetření vypracován individuální plán, takže např. při diktátech nepíše úplně všechny věty, větší nepřesnosti se tolerují i při geometrii apod. Absolvoval speciální grafomotorický kurz u speciální pedagožky Denisy Červinkové. Poslední dva roky docházíme za speciální pedagožkou paní Bubeníčkovou, mající v této oblasti velké zkušenosti - děláme cvičení, která mají zvýšit pozornost a učit Rafaela soustředit se. Je to pro něj náročné - každý den deset minut, důležitá je pravidelnost a nevynechat ani jeden den mimo prázdniny. Díky cvičení se Rafael zlepšil, je pozornější, přemýšlivější, nicméně dál neustále zapomíná, má poznámky a stále častěji si uvědomuje, že je jiný.

Jeho problém se stává hendikepem - kluci si ho dobírají, že je hloupý… Naštěstí není zlý, zlobivý, nepere se, je naopak příjemný a empatický. Začal hrát na kytaru a skutečně mu to jde, má hudební sluch a hezky zpívá, což bohužel asi jeho vrstevníci zatím neocení. Kluk, který má ,jen‘ ADHD, což vůbec nevypovídá o jeho schopnostech, vlastnostech a o tom, co jednou v životě třeba dokáže. Někdy je pro mě těžké zvládat jeho nepořádnost, nechuť si něco zorganizovat, dělat úkoly, navíc se přidává puberta.... Ten, kdo nemá dítě zápasící s podobným hendikepem, jen stěží pochopí, jaká je to dřina. Učím se ale spoustu věcí přehlížet, neřešit, nestresovat se tím, jaký je - a hlavně si musím pořád dokola říkat, že to nedělá schválně, že za to prostě nemůže. Rafael potřebuje neustále cítit, že ho obklopuje milující rodina.“

Běh na dlouhou trať

Dítěti s ADHD je vždy potřeba vytvořit takové prostředí, které by mu pomohlo negativní projevy eliminovat a vedlo jej k sebeovládání a uvědomování si jeho chování. Speciální pedagožka Mgr. Pavla Bubeníčková, zabývající se terapií takto postižených dětí, říká: „Kromě dětí jsou do tréninku zařazeni rodiče, které vedeme k chápání problému dítěte a respektování jeho základních potřeb. Je zdůrazněna nutnost pravidelného režimu, zdravé stravy, jasného vytyčení a dodržování pravidel chování a důslednosti při kontrole plnění úkolů. V průběhu nácviků dochází k dílčím zlepšením a posunům ke zkvalitnění příjmu informací, zpracování, a tudíž k lepším výkonům ve škole. Je to však běh na dlouhou trať, protože výsledky se dostavují pomalu. Chceme-li změnu u dítěte, je důležité přetvořit svoje chování a přístup k němu. Oceňovat drobné úspěchy a upozorňovat na dílčí zlepšení, omezit negativní hodnocení. Budeme-li k němu přistupovat s očekáváním, že tohle už by ve svém věku měl dávno zvládat, bereme mu vítr z plachet a on rezignuje...“


Tip redakce:

Kde ještě najít pomoc?

Někteří rodiče podporují terapii dětí s ADHD i různými „alternativními“ možnostmi. Petr Stárek, zakladatel společnosti Vyšezdraví, říká: „S tzv. hyperaktivitou se setkávám neustále, neboť je fenoménem dnešní doby. Je zde nutná spolupráce s rodiči, v tom nejužším slova smyslu. Nezřídka se stává, že terapie vlastně působí na celou rodinu. S dětmi přímo pracujeme od verbálních technik až po formy her apod., záleží na věku a dispozici. Já osobně při práci s dětmi mimo jiné používám některé techniky kineziologie (cvičení, která odbourávají příčiny psychických i fyzických onemocnění), které se velmi osvědčily. Kombinuji je terapií s rodiči či rodičem. Osvědčila se také úprava jídelníčku dítěte. Koneckonců vždyť ne nadarmo se říká: „Jsme to, co jíme“.


Maminčin odborník Mgr. Pavla Bubeníčková speciální pedagožka, ProDys centrum, Praha 4

* Kdy si mohou rodiče poprvé všimnout, že jejich dítě trpí ADHD?

Prakticky už v prvním roce života - dítě celé noci pláče, málo spí, psychomotorický vývoj probíhá buď zrychleně, např. v 10. měsíci chodí a skoro vůbec neleze, jen se přitahuje nohama, nebo chodí až v 15 měsících. K tomu se přidružuje nezralost jater - což jsou alergie/atopický ekzém, snížený imunitní systém, nezralost močového měchýře. Potíže bývají chronické a nelze je vysvětlit na základě neurologických, senzorických nebo motorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto problémy jsou spojeny ještě s neschopností doržovat pravidla chování a provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní výkony. Neklid a impulzivita se projevují nejen na motorické, ale i na verbální úrovni. Nejsilněji se však jejich potíže projevují v situaci, která je nutí k soustavnému soustředění se na pro ně nezáživné, nudné, opakující se úkoly, což je vlastně nejmarkantnější v období nástupu do školy.

* Kdy by měli rodiče vyhledat odborníka?

Jakmile dítě vykazuje odchylky v psychomotorickém vývoji (viz publikace neuroložky MUDr. Kleplové - Našemu sluníčku, buď fit od narození po školu, nakladatelství ANAG, tam je pro rodiče srozumitelnou formou podáno, co je odchylka a co ne). Správný vývoj hrubé motoriky je totiž základem pro rozvoj jemné motoriky. Pokud dítě nebude mít správně vyvinutou hrubou motoriku, bude mít potíže se sedem, koncentrací pozornosti, s dlouhodobým ukládáním informací - což je paměť ve všech svých složkách od vštípení, uchování až po vybavení. Bude mít potíže s rytmem (psaní, čtení, automatizací úkonů apod., problémy s učením, tzn. naučit se číst, psát a počítat v náročném tempu základní školy).

* Jak probíhá terapie?

Reedukační postupy jsou nejčastěji spojovány s medikamentózní lečbou. Tak jednoduše si někteří rodiče představují cestu k odstranění těchto potíží, ovlivňujících život celé rodiny. Stimulující léky samy o sobě ale tento problém nevyřeší. Je nutné, aby medikamentózní léčba byla kombinována s různými formami terapie, realizované ve striktním spojení dítě-rodina-logopedie-fyzioterapie-školka-škola-vrstevníci. Cílem terapie není redukce projevů hyperaktivity, ale změna podmínek, za kterých může dítě podávat lepší výkon.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Logopedie, ADHD, bud fit, Negativní projev, Zapomínání, Dětský psychiatr, Individuální plán, Milující rodina, Špatná výslovnost, Řek, Dobrý krok, Vývojová porucha, Zavolání, Porucha řeči, Dětský neurolog, Porucha chování, Pavla Bubeníčková, Alternativní možnost, Rafael