reklama

Když tábor „nedopadne na jedničku“

Ne vždy musí být dítě na táboře spokojené, ne vždy jsou po návratu spokojení rodiče. Jak poznat, že byl tábor opravdu dobrý?

Ne každé dítě se z tábora vrátí spokojené; v některých případech stojí za nespokojeností nezralost dítěte, jindy je tábor vzhledem k věku příliš dlouhý. V dalším případě se dítě, které nikdy nebylo pod stanem, ocitne na „přírodním“ táboře se vším všudy – s „kadibudkami“ v lese, komáry i další havětí ve stanu, je nuceno mýt se v potoce, jíst z ešusu (který si musí samo mýt), ráno chodit na rozcvičku a večer místo na televizi koukat do ohně.
Někdy si dítě nesedne s vedoucím, vzájemné antipatie se den za dnem zvětšují, a není-li vedoucí „profesionál“, je situace pro dítě poměrně nepříjemná.

Důvodů k nespokojenosti může být zkrátka celá řada. Nicméně někdy se stane, že se dítě vrátí na výsost spokojené a po vybalení kufru a odříkání zážitků je z tábora v šoku naopak rodič (obvykle zbytečně přecitlivělý).

3 „nespokojené“ příběhy, 3 naprosto různé důvody

Důvody k nespokojenosti mohou být opravdu různorodé – někdy jsou nespokojené děti, jindy spíše rodiče, což pěkně ilustrují následující příběhy, u nichž jsme poprosili o názor zkušenou vedoucí dětských táborů Jindru Šklíbovou.

Eliška: Syn má namožená záda, měli mě informovat! Syn přijel ze sportovního tábora velmi unavený, celou sobotu jen polehával, různě hekal, navíc se pohyboval poněkud netypicky. Vzhledem k tomu, že je to typický chlap, jsem z něj důvody páčila celé odpoledne. Prý se bouchnul do zad, když spadl ze stromu! Jeho vedoucí byl u toho, nicméně když bylo zřejmé, že se syn po pádu pohybuje víceméně normálně, nijak zvlášť to neřešil. Zdravotník vydal na den zákaz sportování, jenže syna bolela záda dál a svému vedoucímu to prý několikrát říkal. Jsem naprosto v šoku, že syna nikdo opravdu fundovaný nevyšetřil, a že ho neodvezli třeba na obyčejný rentgen! Štve mě, že mi nikdo nezavolal, nebo alespoň něco neřekl při příjezdu.

Komentář: Každý úraz musí být zaznamenán v tzv. Knize úrazů, kterou vede táborový zdravotník (buď profesionální zdravotník, nebo musí mít akreditovaný kurz) a samozřejmě by měl být informovaný i rodič. Je však otázka, jak moc si chlapec stěžoval, nebo jestli jen mávl rukou. Osobně bych jakýkoliv pád ze stromu či výšky na záda, kdy má dítě evidentně nějaké bolesti, řešila odjezdem do nemocnice. Radši v tomto případě pojedu do nemocnice se zdánlivou banalitou a nechám si od zdravotníků „vynadat“, než abych dítě vystavila dalším komplikacím.

Jiřka: Dcera dovezla domů polovinu čistého oblečení, fuj! Kája byla 14 dní na skautském táboře, ona byla sice velice spokojená, ale já jsem v naprostém šoku! Za 14 dní našpinila pouze 2 trika, 2 kraťasy, 1 tepláky, 3 páry ponožek a plavky. O spodním prádle se stydím mluvit! Kraťasy a ponožky jsou na vyhození. Navíc dcera přiznala, že se celá myla jen dvakrát, pastu přivezla snad celou, mýdlo a šampón také. Je to naprosto odporné!

Komentář: Maminku samozřejmě chápu, pokud šlo o menší holčičku, je běžnou praxí děti kontrolovat a výměnu prádla i oblečení jim prostě nařídit, podobně je tomu i s hygienou. Pokud šlo o větší slečnu, zapracovala bych na samostatnosti dítěte.

Nicméně jestliže se holčička vrátila opravdu spokojená, nedělala bych ze situace vědu a příští rok bych jen poprosila o větší dohled a pracovala bych na samostatnosti dítěte. Navíc si myslím, že máme v ČR velmi půvabnou tradici přírodních táborů, kde se tyto příhody prostě občas stanou. Byla by velká škoda přesunout děti pouze do budov s „plným luxusem“.

Dora: Syn prý každý večer ve stanu plakal Syn na mě doslova vypadl z autobusu a celý víkend byl ke mně přilepený jako klíště. Vedoucí mi po příjezdu říkala, že si každý večer trochu poplakal, ale potom vždy usnul a spal až do rána. Mám obrovské výčitky, že jsem syna na tábor poslala. A jsem trochu naštvaná, že mi vedoucí nezavolala.

Komentář: Proč má paní výčitky? Jestliže byl chlapeček jinak spokojený, na táboře se mu líbilo, náplň tábora ho bavila a měl tam kamarády, tak myslím, že pár slz takové zážitky nesmaže – ale to musí říct malý táborník sám.

Otázka je, jak byl chlapeček starý, zda vůbec někdy spal mimo domov, zda doma nespí s rodiči v posteli, jak byl na táboře dlouho a jestli je zvyklý přespat občas pod stanem a ve spacáku. Osobně si myslím, že volat rodičům je v takových případech na místě málokdy. Snad jen pokud by byl pláč opravdu nezvladatelný a dítě trvale ve stresu.

Jak poznám, že bylo dítě spokojené?

Zda byl tábor dobrý, či ne vám neřekne nikdo jiný, než jeho účastník. Pokud je dítě evidentně spokojené, o táboru rádo vypráví, promiňte vedoucím drobné nedostatky, tedy v případě, že se netýkají bezpečnosti a zdraví dítěte! Zde je naopak vhodné být ostražitý a oprávněně opatrný.

Autorka článku je dlouholetou vedoucí na dětských táborech

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Teď je důležité neupozorňovat na sebe, ale podporovat tým. Se všemi blízkými lidmi se rády pobavíte, určitě ale nepolevíte ve svém…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama