Maminka.czZdraví

Když zvířata léčí

Vanda Stöckbauerová 9.  11.  2010
O tom, jak významnou roli hrají zvířata v životě dětí, se netřeba rozepisovat. Vždyť i v dnešní „elektronické době“ zájem o ně rozhodně neupadá. Ovšem čtyřnozí tvorové neplní jen funkci rodinného společníka, mohou i pomáhat.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

A to například v rámci tzv. zooterapie. Zjednodušeně řečeno tento pojem znamená pozitivní až léčebné působení zvířat na člověka, kdy zvíře vystupuje v roli prostředníka a u pacientů se může díky jeho vlivu zlepšit paměť, motorika, komunikace s okolím nebo se třeba „jen“ zmírní stres a rozcvičí se ztuhlé svalstvo.

Jedním z nejrozšířenějších typů je tzv. canisterapie, neboli léčebná interakce psa a člověka. Není pochyb o tom, že pes je pro lidi výborným společníkem.

Vnímá člověka jako svého pána, je mu věrným a oddaným přítelem. Hraje si, mazlí se, nechá se vycvičit, velmi zřetelně dává najevo radost, vděk atd. Velkou výhodou je, že reaguje spontánně na lidské chování. Také bylo mnohokrát prokázáno, že děti v mnoha ohledech ze soužití se psy profitují.

A přínosné působení bylo potvrzeno jak u dětí zdravých, tak u dětí se specifickými vadami. Pes totiž každého přijímá takového, jaký je. A to je například u pacientů s mentálním postižením velká výhoda.

Pes v roli terapeuta

Canisterapie mimo jiné přispívá k rozvoji jemné i hrubé motoriky, podněcuje verbální a neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zlepšuje interakci dítěte s ostatními lidmi a dětmi, využívá se k nácviku koncentrace a zvýšení pozornosti. Psi na děti prostě celkově působí pozitivně, což může potvrdit i Zora Oškerová, která se canisterapií zabývá již deset let.

Svého psa vodí pravidelně do Základní školy speciální ve Zlíně. Zároveň zde také pracuje a pomáhá organizovat terapii ve více skupinách s dětmi s mentálním postižením. „K této činnosti mě kromě lásky ke zvířatům a ochotě pomáhat motivuje i to, že pokroky, které děti díky působení zvířat dělají, jsou za nějaký čas jasně viditelné. Psovodi, mezi nimiž najdete osoby různého věku a profesí, jsou pro tuto činnost doslova zapáleni“, vypráví Zora.

Ovšem nemyslete si, že dětem stačí čtyřnohého chlupáče přivést ukázat jednou za půl roku, canisterapie je dlouhodobý proces, který vyžaduje pravidelné návštěvy. „Konkrétně u dětí musíme často nejprve překonat jejich počáteční nedůvěru a někdy také strach ze psů. Tento problém se lépe vyřeší v kolektivu, kde se dítě stává pozorovatelem kontaktu ostatních dětí a psa,“ popisuje Zora.

Jak psi na děti působí?

Obecně můžeme označit zvíře jako velký motivační prostředek v procesu učení. Děti tak zlepšují své sociální, verbální a pohybové dovednosti. Pes přirozeně přitahuje pozornost, dítě se dostává do lepší nálady, dochází u něj k uvolnění a odreagování se, zároveň se dokáže lépe soustředit na určitou činnost a plnění různých úkolů. Zora Oškerová uvádí pár postřehů ze své praxe.

„Některé děti s mentálním postižením se nám nedaří patřičně motivovat k pohybu. Při canisterapii vidí, jak pes chodí a chtějí ho ze své vůle napodobit nebo se k němu rychleji přiblížit. A tak pořádáme různé závody a soutěžení se psem – kdo bude rychlejší, kdo dříve přinese hračku a podobně. Při hyperaktivitě jiných dětí se naopak zařazují takové činnosti, které děti zklidňují – česání psí srsti, hlazení, relaxace, při níž se dítě a pes dotýkají,“ vypočítává Zora.

V přítomnosti psů jsou děti uvolněnější, aktivnější a zároveň schopnější delšího soustředění na určitou činnost. Další neméně důležitou součástí terapie je rozvoj řeči. „V této oblasti pozorujeme asi největší úspěchy canisterapie. Pes dítě skvěle motivuje k mluvení. To vychází především z toho, že je schopen reagovat na slovní povel. Děti poznají, že když na pejska zavolají jménem, přiběhne k nim. Patrná je snaha o správnou výslovnost, která je při vydávání povelů důležitá. Často se stává, že dítě poprvé zažije pocit, že na jeho slovní podnět někdo adekvátně reagoval,“ vypráví Zora.

Při výcviku psů se navíc spojují jednoduché povely s určitými gesty. Děti, které přes svůj handicap nejsou schopny verbálního projevu, se naučí používat určité pohyby, na které pes reaguje jako na slovo a podle nichž si například sedne, lehne, nebo zaštěká. Dítě tak získává povědomí, že pomocí různých gest může vyjádřit i jiná svá přání a potřeby. Zora líčí jeden z případů: „Pamatuji si na své pocity ze začátků své praxe v canisterapii, kdy asi sedmiletý chlapec s diagnózou Downův syndrom s těžkým mentálním postižením, který do té doby vůbec nemluvil, vyslovil zřetelně své první slovo – „pes“.
Čtěte také: Zajímá vás jaké typy mateřských školu tuto péči nabízí?

Slovo použil vždy při příchodu pejska a postupně reagoval i na plyšovou hračku nebo obrázek psa. Později se naučil používat více jednoduchých výrazů, které mu usnadnily komunikaci s okolím.“ Zvláštní význam má přítomnost psa také pro autistické děti. Ty jak známo mají velké problémy se sociální interakcí a komunikací. Jejich reakce na přítomnost psa bývají zpočátku odmítavé, ale pokud se podaří, že přijmou psa jako samozřejmou součást výuky, můžeme u nich pozorovat velké změny. Vytvářejí si pak se psem zvláštní způsob komunikace, který jim vyhovuje (což je samozřejmě individuální).

„Nám se například u jednoho autistického chlapce podařilo cílevědomým a přitom citlivým přístupem celého týmu během několika let systematické práce dosáhnout toho, že i přes chlapcův počáteční panický strach ze psů se s labradorem tak sblížil, že mu rodiče mohli pořídit speciálně vycvičeného asistenčního psa. Ten mu nyní doma pomáhá nejen s jeho psychickým, ale i tělesným handicapem,“ líčí Zora.

Neméně důležitou roli hraje pes v životě dětí – a nejen handicapovaných – v souvislosti s jejich výchovou ke správnému postoji k přírodě. Učí se, že od pejska či kočičky se nemůže jen dostávat, ale musí se jim na oplátku také něco dát. Zora a její canisterapeutický tým proto zapojuje děti i do péče o psy. „Přinesou mu vodu na pití, utřou mu tlapky, učešou srst, podají krmení, případně ho vyvenčí. Učíme je, že jejich zvířecí kamarád musí být v naprosté pohodě a potom bude rád v jejich blízkosti.“

Na profesionální úrovni

Zooterapie klade vysoké nároky na přípravu celého týmu. Pokud se jí chcete věnovat profesionálně, předpokládá to týmovou spolupráci. Je nezbytné, aby součástí skupiny byl kromě psovoda a jeho psa ještě odborný pracovník, který rozumí problematice klienta (dětem s mentálním nebo tělesným postižením atd.). Majitel speciálně testovaného zvířete musí této činnosti věnovat kus ze svého volného času, taktéž musí svého čtyřnohého přítele pro takovou práci náležitě připravit – udržovat ho v patřičné kondici (podávat mu kvalitní krmivo a kloubní výživu) a následně mu dopřát odpovídající odpočinek. Pro zvíře – terapeuta – je tato „práce“ také velmi náročná. Vyžaduje od něj několik desítek minut naprosté koncentrace na podněty z více stran (ze strany svého pána, ze strany pacienta i ostatních lidí a zvířat v týmu.) A v neposlední řadě jsou kladeny velké nároky i na pracovníky zařízení, které zooterapii praktikují. Dokonalá příprava a souhra celé skupiny je prostě nezbytná. Zora Oškerová dodává: „Přes veškerá tato úsilí stojí za to vidět, jak se děti na příchod svých zvířecích kamarádů těší a jak spolupracují.“ Pokud máte i vy zájem o složení speciálních zkoušek, můžete se obrátit na nejbližší spolek či organizaci, která se zabývá přípravou canisterapeutických týmů. Více informací hledejte například na stránkách Canisterapeutického sdružení Jižní Morava www.canisterapie.mendelu.cz.

Zbytečné obavy

Někteří lidé možná mohou mít strach, že zvíře dítěti ublíží nebo vyvolá alergickou reakci. Zora k tomu říká: „Ještě jsem se nesetkala s negativním vlivem canisterapie. Pokud dodržujeme všechny veterinární podmínky, které by měly být samozřejmostí, nevyskytují se při krátkodobých setkání dětí se zvířaty vážnější problémy ani s alergií. Vždy si však vyžádáme souhlas rodičů s účastí jejich dětí na terapii se zvířaty. Za celou dobu, co se canisterapii věnuji, se nestal žádný případ nežádoucí reakce psa směrem ke klientům.“ Aby mohl pes získat osvědčení pro tuto práci, je podmínkou jeho bezproblémová a přátelská povaha bez jakýchkoliv náznaků agresivity vůči lidem a jiným zvířatům.

Všechny tyto vlastnosti se ověřují při zkouškách. V několika disciplínách musí zájemce prokázat dokonalou poslušnost svého psa a jeho klidnou reakci na zátěžové situace. Testuje se např. reakce na neobvyklý pach, na nečekaný prudký pohyb, hluk. „Náročné testy, kterými psi opakovaně procházejí, je dokonale prověřují v různých situacích a měly by zaručit, že pes s certifikátem terapeuta se nikdy neprojeví vůči člověku agresivně,“ uzavírá Zora.

Felinoterapie

Vedle psa patří kočka k nejčastěji chovaným domácím společníkům. Její pozitivní interakce s člověkem je základem tzv. felinoterapie.

Kočka má vrozený dar empatie a intuice. Někteří lidé tvrdí, že přímo předává „léčivou energii“, díky níž je schopná odnímat bolest a utrpení, navozovat duševní harmonii a životní rovnováhu. Pro praktikování felinoterapie se vybírají přátelská zvířata s mírnou, vyrovnanou povahou, která sama vyhledávají kontakt s člověkem. Kočky musí být plně socializované, nejlépe žijící v bytě. Zora Oškerová má s felinoterapií rovněž zkušenosti. „Pro překonání bariéry strachu dětí ze psů velkých plemen, kteří bývají častěji součástí canisterapeutických týmů, se nám osvědčilo zapojit do terapie kočku. Jedná se o kocoura plemene ragdoll. Toto plemeno je pro svou mírnou a zároveň hravou povahu často využíváno pro zooterapii.

Při práci s kočičkou se ukázalo, že některé děti ji preferují před psem. Může to být z různých důvodů – vyhovuje jim malá hmotnost zvířete a tudíž snadná manipulovatelnost a větší možnost blízkého kontaktu, nebo je jim příjemnější hlazení jemné kočičí srsti a více se v její přítomnosti uvolní.“ Z vlastní zkušenosti ví, že je výhodné, když kočka žije spolu s canisterapeutickým psem v jedné domácnosti. Jsou na sebe pak zvyklí a mohou být při skupinové terapii přítomni současně. Děti zároveň mají možnost vybrat si zvířátko, které se jim víc zamlouvá. I když rozsah možných aktivit není tak velký jako se psem, nabízí kočky jiné prožitky. Děti zažívají libé pocity z kočičích uvolněných poloh a také z předení.

Když kočce na svém klíně hladí jemnou srst, stávají se jindy neobratné a křečovité pohyby rukou handicapovaných jemnější a uvolněnější. Také se prodlužuje délka koncentrace dítěte. Navození příjemných pocitů kladně ovlivní chování dítěte ještě určitou dobu po skončení terapie. A opět se zde (jako při canisterapii) využívá celkového uvolnění a následně i větší ochoty dítěte v přítomnosti kočky spolupracovat při plnění zadaných úkolů.

Čtěte také: Zajímá vás jaké typy mateřských školu tuto péči nabízí?

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Zdraví, Časopis Maminka, Canisterapie, Zvířata, Odborný pracovník, Zvláštní význam, Celkové uvolnění, Lidské chování, Mentální postižení, Plemeno, Krmivo, Jižní Morava, Dlouhodobý proces, Psí srst, Praktikování, Léčebné působení, Mendel, Zdraví na Heureka.cz