Maminka.czJen pro maminku

Ke štěstí někdy stačí málo

Iveta Kolocová 2.  6.  2010
Nové studie dokazují, že ačkoli sníme o vysokém platu a pohádkových výhrách, potřebujeme k dobrému pocitu něco jiného než peníze. Jak tedy spokojenosti snáze dosáhnout?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Štěstí někomu voní jako dětský zásyp. Nebo také zní jako bubnování deště a hřmění: když při průtrži mračen vběhneme do domu a mokrou rukou vytáhneme ze schránky silnou obálku s dopisem od nejlepší kamarádky, která o sobě nedala vědět od chvíle, co se přestěhovala do Austrálie.

Blaho má mnoho forem. Obzvlášť dobře se cítíme v přítomnosti zamilovaných lidí (nejsme-li zrovna po rozchodu), jejich štěstí působí přímo nakažlivě! Američtí odborníci v jedné studii zjistili, že lidé, kteří mají spokojené přátele, si připadají sami o 25 procent šťastnější, než je průměr. S optimistickými sourozenci jsme veselejší o 14 procent, s partnerem o 8 a s pozitivně naladěnými sousedy dokonce o 34 procent. Na rozdíl od radosti z materiálních věcí, jako je zvýšení platu nebo značkové šaty, dosahujeme s přáteli intenzivnějšího pocitu štěstí, který navíc není jen jednorázový, ale míváme ho s nimi i při dalších setkáních. Ale sami pro to taky musíme něco udělat.

K dosažení štěstí je zapotřebí pět kroků: zamyslet se nad svými přáteli i nad vlastním myšlením a vzít si příklad z druhých. Ten, kdo vlastní kladné emoce přenáší na druhé a navazuje další kontakty, zvládl také body čtyři a pět této strategie. Jedno je jasné: to, co máme k dispozici pořád, nás začne po čase nudit. Představte si, že nejraději jíte suši - a to každý den v poledne. Brzy začnete toužit po změně, po salátu nebo steaku. A kdybyste měli nonstop dovolenou, omrzelo by vás i karibské slunce. Štěstí tedy nemůže být trvalý stav. Spíše připomíná kopeček šlehačky. Je výborná, ale kdo ji mlsá příliš často, ztratí na ni chuť.

Neopouštěj staré známé…

Přesto téměř všichni lidé stále hledají recept na štěstí - cestují do Indie, stěhují se, nechávají si narovnat nos. Že výhra v loterii je klíčem k blaženosti, věří dokonce každý druhý. Ale čím usilovněji běžíme za štěstím, tím víc se nám vzdaluje. Urputná snaha mít se lépe má za důsledek pravý opak: nespokojenost. Je lepší dát věcem volný průběh a přestat si říkat, že se musí stát něco mimořádného, jinak nikdy šťastní nebudeme. Štěstí nám přes cestu přejde většinou náhodou a skrývá se v maličkostech. Než tedy nasedneme do letadla mířícího do Bhútánu (kde údajně žijí nejšťastnější lidé na světě), měli bychom se zamyslet nad svými přáteli (bod jedna strategie výše uvedené metody).

Už při listování adresářem si uvědomíme, s kým se cítíme nejlépe, kdo je pro nás nejpřínosnější. Třeba je to kamarádka, která i s dorážející chřipkou září, jako by setkání s vámi byly její druhé narozeniny. Nebo přítelkyně, která si nikdy nestěžuje, že je k ní partner málo pozorný, ale chválí ho za jeho lepší vlastnosti. Když se pak ale podíváme ještě do kalendáře, možná zjistíme, že právě s těmito „poklady“ se příliš často nestýkáme. Protože zrovna ony mají největší pochopení, když jsme zaneprázdnění a nezbývá nám na ně čas.

A ten je škoda promarnit při „povinných“ schůzkách, lepší je zajít si na oběd s někým, komu na nás opravdu záleží - a nechat se nakazit jeho nadšením.

... Ale prachy si za něj nekoupíš

Naším největším omylem ovšem je - a tím se dostáváme k druhému bodu („zamyslet se nad vlastním způsobem uvažování“) -předpoklad, že ke štěstí potřebujeme mít všeho stále víc: peněz, krásy, sexu… Když se pozorně rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že lidé, kteří ono větší než malé množství čehokoli vlastní, nepatří vždycky k těm nejspokojenějším. Kdo chce pořád „víc“, nemůže být nikdy šťastný v přítomném okamžiku.

Zatímco podle odborníků jsme díky úspěchu, majetku a penězům šťastnější o pouhých deset procent, má náš vlastní optimistický přístup k životu čtyřnásobnou váhu. Neznamená to, že musíme pozorovat svět přes růžové brýle, ale spíše se vždy zaměřit na pozitivní aspekty. Samozřejmě je nepříjemné, když vám ráno ujede autobus, ale třeba to může být i k něčemu dobré: v tom dalším se sejdete s kamarádkou z dětství.

„Pozitivně myslet“ neznamená považovat spálený koláč za povedený, ale těšit se, že si z něj sníte rozinky, které zůstaly bez úhony - a věřit, že příští pekařský pokus se vám podaří. Když soustředíte svou pozornost na štěstí v neštěstí, nepochybně prožijete víc radostných okamžiků. Musíte si důvěřovat, vytvořit si pozitivní vizi o tom, co vás čeká. Kdo si myslí, že svůj život nemá pod kontrolou, je automaticky nešťastný.

Ať nás trápí ekonomická krize nebo konflikt s přítelem - namísto toho, abychom lamentovali nebo doufali, že se všechno vyřeší samo, musíme vzít věci do vlastních rukou.

Když si třeba byt, který už jste si vyhlédli, koupí někdo jiný, řekněte si: „Najdu si něco lepšího!“ A hned večer si důkladně pročtěte inzeráty.

S písničkou jdu jako ptáček

Veselá kolegyně je jako maják, podle kterého se můžeme orientovat, abychom si osvojili pozitivní přístup k životu. Také si zkuste před usnutím promítnout všechny události dne. Vzpomínejte: Co mi dnes udělalo radost? S kterými lidmi jsem se cítila příjemně? Všechny maličkosti se počítají. Kdo tak uvažuje pravidelně, vycvičí postupně svůj mozek k tomu, aby sám lépe vnímal krásné věci. A nebude se už tak často rozčilovat kvůli něčemu, co se nedá ovlivnit. Samozřejmě se můžeme kamarádky přímo zeptat na její osobní recept na štěstí.

Jak to dělá, že se dokáže radovat z písničky v rádiu, ačkoli se jí právě rozbila pračka?

Ale nezapomeňte: oblíbený film, nápoj nebo hudba vaší známé mohou sloužit maximálně jako podnět. Odkoukat se dá jen ten pohled na svět. Ale každý musí sám zjistit, co v něm pocit štěstí vyvolává. Může vám při tom pomoci seznam, na který si zaznamenáte vše, co vás potěšilo: „úsměv mého souseda“, „oříškový koláč z oblíbeného pekařství“ nebo také „cesta do Japonska“. Stále byste však měli mít na paměti, že šťastnější jsou lidé, kteří se příliš neupínají na vzdálené cíle, jichž se dá dosáhnout pouze s vynaložením velkého úsilí.
Štěstí cítíme intenzivněji, když dokážeme žít současností. Jinými slovy: není nutné renovovat hned celý byt - dobrý pocit už máme i z toho, když si konečně vymalujeme kuchyni. Psychologové tvrdí, že štěstí vnímáme obzvlášť silně prostřednictvím svých smyslů. Malování obrázku, poslouchání cvrčků za letního večera, objetí přítele, dokonce i práce na zahradě - to všechno v nás vyvolává třeba i intenzivnější pocit spokojenosti než dlouho očekávané povýšení. Jen je třeba prožívat podobné věci co nejčastěji a nejsoustředěněji.

Témata: Jen pro maminku, Oblíbený film, Maják, Materiální věc, Štěstí, Bhútán, Největší omyl, Malo