[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Klára je jednou rozvedená a podruhé vdaná. První manželství skončilo tehdy, když neustálé verbální útoky bývalého partnera přerostly do útoků fyzických. Tehdy se Klára i se synem odstěhovala zpět k rodičům. Asi rok po rozvodu potkala svého nynějšího muže, zpočátku byla velmi opatrná, trvalo jí takřka 2 roky, než nového partnera naplno pustila do svého života, seznámila ho se synem a rodinou.
Zhruba po 3 letech známosti se vzali a nyní mají ročního synka. Druhý muž je velmi pozorný, starostlivý, milující, nedělá rozdíl mezi svým a vyženěným synem, ochotně se podílí na chodu domácnosti – zkrátka má všechny možné i nemožné „NEJ“. Klára neustále od všech poslouchá, jaké měla štěstí, že po násilníkovi a hrubiánovi potkala tak dokonalého muže. Jenže…
Druhý muž je až neuvěřitelným opakem prvního, a tak se zpočátku jevil jako dokonalý dar z nebes. Jenže to, co Kláře dříve imponovalo, jí začíná dusit a deptat. Nový partner je jak její stín. Jde na balkón věšet prádlo? On je hned u ní a pomáhá. Jde nakoupit? Přijde jí alespoň naproti, aby nenosila těžkou tašku. Je s dětmi u rodičů? Píše jí SMS, jak moc jí miluje. Jde s kočárem na hřiště? Pokud je muž doma, jde samozřejmě s ní.
Přitom není nijak extrémně žárlivý, nevadí mu Klářiny přátelé (i mužského pohlaví), nemá problém s tím, když jde s kamarádkou „na kafe“ – jen mu prý pak chybí, zkrátka by chtěl být stále s ní. Neustálý zájem, který jí dříve lichotil, je jí nyní spíš na obtíž. Když o tom Klára mluvila s rodiči, ťukali si na čelo, prý ať je ráda, že tak hodného muže vůbec potkala. Kamarádky říkaly, že ho to přejde, že je prostě jen zamilovaný – bohužel, nepřešlo ho nic.
Klára si i přes nechuť zkoušela nějaký čas zvyknout, časem ale zjistila, že to je pouze přechodné řešení. A jak už to bývá „brouzdala“ na internetu a hledala jakékoliv rady a zkušenosti. Brzy pochopila, že v takovém zvláštním vztahu není sama. Většina příspěvků a článků na toto téma ji kupodivu uklidnilo, manželovo chování totiž nezačalo být časem majetnické, extrémně žárlivé až agresivní, jak některé dámy popisovaly. A nic se v tomto směru nezměnilo ani po narození druhého syna. Manžel ji nijak citově nevydíral, zkrátka byl jen jiný. Pravděpodobně málo sebevědomý, část jeho osobnosti byla nezralá, nedospělá a naprosto jednoznačně v sobě nesl stigma čtvrtého nechtěného dítěte, na které nikdo neměl čas – jenže kdo je dokonalý?
A tak Klára nakonec rezignovala na různé sofistikované „strategie“a manželovi velmi upřímně vysvětlila, že prostě potřebuje více prostoru, což se ani v budoucnu nezmění. A ať zkrátka počítá s tím, že mu to vždy, když přeteče její osobní míra, narovinu řekne, a že čeká, že on bude její přání respektovat a přestane se za ní ploužit jako stín. Velmi mu však zdůraznila, že to ale v žádném případě neznamená, že by ho nemilovala – což je ostatně věta, kterou trpělivě a velmi často opakuje. Manžela také více „zaměstnává“, protože pochopila, že je pro něj důležité, cítit se potřebný a následně oceněný (a také nemá tolik času na to, aby jí byl v patách).
Možná si říkáte, že byste doma takové „děcko“ nechtěla, a že jde Klára z extrému do extrému – ale to holt máme každý jinak. Klára není dáma bez životních zkušeností, manželství ji klape, kluci mají krásné dětství, úplnou rodinu a naprosto dokonalý není dlouhodobě žádný vztah.