Milá Adélo,
dospěla jste ke správnému závěru.První dítě jsem rodila císařem pro komplikace-porod nepostupoval,kolísaly ozvy a hrozilo,že se miminko udusí.Bylo kolem mě spousty lidí,měli jsme s manželem strach o malé.Druhé dítě přišlo na svět přirozenou cestou a není hezčí zážitek než spatřit děťátko,které nosíte 9 měsíců pod srdcem.Můžu to porovnat a pokud nejsou k císařskému řezu závažné důvody,které by ohrožovaly život matky či dítěte není nad přirozený porod.Ano,provází ho silné bolesti,únava,vyčerpání,ale stojí to za to.Nehledě na rekonvalescenci-po císaři vás bolí břicho,jste omezená v pohybu(záleží na tom,jak kdo snáší bolest),po narkóze spíte a miminko nevidíte-pokud si nenecháte epidurální anestezii,ale po té se musí minimálně 12 hodin ležet.A po přirozeném porodu si odpočinete pár hodin a jste fit.Nehledě na fakt,že si společně s tatínkem můžete užívat první chvíle života vašeho drobečka.

Milá Jano,

píšete svůj zážitek a generalizujete svoje pocity a zkušenosti. Já rodila první dítě přirozeně a nikdy na to nezapomenu, takovou hrůzu nechci už zažít. Dva dny po tom krásném přirozeném porodu mě vozili na vozíčku a dítě bylo v kritickém stavu v inkubátoru a následně se dva měsíce léčilo na novorozenecké JIP-ce. Druhý porod - vydupala jsem si plánovaného císaře, nelituji, mám krásné zdravé dítě a 12 hodin po císaři jsem chodila jak laňka a šla bych do toho zas. I tohle se stává. A ať článek říká co chce, žádnou ženu nenechají rodit přirozeně, pokud má z toho trauma nebo nepřekonatelný strach. A vždy říkám - žádná žena se nenechá rozřezat jen tak, pro srandu.

Jistě, není nad přirozený porod - ovšem pokud je bez komplikací. Těžko o tom budete přesvědčovat ženu, která rodila 30 hodin, roztrhla se až kamsi, má ji jako kždyž jí tam padla atomovka, fekální inkontinenci, konec se sexem, hrabala se z toho několik měsíců apod. Myslím, že vetšina žen, které chtějí císaře, nemá ani tak tak strach z bolesti, resp. není to hlavní důvod, proč císaře chtějí. Spíše mají strach z toho, že už to tam dole bude prostě stát za kulový, což rozhodně není nic výjimečnýho nebo že pokud nebudou zvládat přirozený porod, poškodí nějak dítě, z kleští atd. Jistěže hojení po císaři taky stojí za věc, ale když je císař plánovanej, aspoň co vím od pěti kamarádek, který ho absolvovaly, tak po třech dnech mohly v pohodě chodit, což se o těch roztržených až k pr.. říct nedá. Všem se jizva krásně zahojila a není vidět ani v plavkách. Dále velmi ocenily, že „ji“ mají furt stejnou a né jak vjezd do stodoly. Naopak vím o třech případech, kdy se díky těžkýmu porodu narodilo postižený dítě. Jsem pro císaře na přání, pokud nějaká má z porodu nepřekonatelnou hrůzu, tak stejně pokud bude nucena rodit přirozeně tak může mít z toho ještě nějaký psychický trauma a mít horší vztah k dítěti. Jediný, komu by uškodil povolený císař na přání, jsou statistiky.