já jsem se na to taky koukala a byla jsem v šoku. Pracovala jsem v Anglii jako au-pair takže vím, že není problém si zajistit slečnu na hlídání a jít se někam pobavit, je to jen o tom jak je člověk šikovný. Bylo mi z toho i docela smutno, když si člověk pomyslí kolik skvělých žen nemůže mít děti a tady je vzorek 8 stupidních matek, které své děti přirovnávají k věci.

Já to sice neviděla, ale tuším, co za pocit ty ženy mají. Já svého téměř ročního syna miluji nede vše a myslím si, že je to to nejlepší, co se mi kdy v životě povedlo , přesto musím dodat, že život mi obrátil vzhůru nohama dokonale. Na první pohled je ze mě troska, vyhublá na kost, vysílená a věčně unavená , přesto se snažím být pozitivní a věřit, že se ten můj rošťák brzy změní . Ono totiž není dítě jako dítě, některé jsou hodné a poslušné už od narození a jiné (např. to moje ) je zlobivé a třeba za to ani nemůže, protože má urputný atopický ekzém, který hrozně svědí, takže se drápe do krve, je nevrlý, v noci nespí a k tomu mu diagnostikovali hyperaktivitu. Takové dítě nemůžete nechat sekundu bez dozoru, takže moc dobře chápu, co tím maminky myslely, že jim dítě zničilo život, i když já bych to tak určitě nenazvala. Spíš „změnilo“. Nemám minutu pro sebe a o návratu do práce (učím na vysoké škole) byť jen na částečný úvazek, nemůže být ani řeč... Přiznám se, že trochu závidím těm maminkám, které mohou zapojit do hlídání prarodiče či manžela, to u nás nehrozí. Každopádně stále věřím, že to zvládnu a rozhodla jsem se pořídit si druhé dítě (pokud to můj zdravotní stav dovolí). Neustále si totiž říkám, zvládly to jiné maminky, zvládnu to také

No my jsme na tento program s manželem taky přepli. Dívali jsme se asi jen 10 minut a pak manžel řekl, že na takové ... se dívat nebude. Je fakt, že život není s mrnětem vždycky jednoduchý, ale i přes to bych si mrně pořídila znovu. Život dostane jiný rozměr a smysl a z partnerů je najednou rodina. A i když mě náš malý živý rarášek občas šťaví, je to náš klučík, kterého bychom nedali za nic na světě. Za měsíc čekáme druhé mrňátko a už se celá rodina těšíme i když nevíme co nás čeká. Připravuje se i náš Kubík, chodí mě hladit po bříšku, byl s námi na ultrazvuku, když někam jedeme, říká mimískovi už jsme tam a tam, nebo venku je to nebo ono.Chodí ho s tatínkem poslouchat a zkoušet jestli kope. Je to tak nádherný pocit, že to většinou i obrečím - hormony jsou hormony a ještě když jsou z těhotenství poblblé.
No a nedávno u nás byla kamarádka s manželem angličanem. Říkali, že tak hodné a samostatné a šikovné dítě jako je náš Kubík snad ještě neviděli. A to je náš Kubík hodně živý, svérázný a tvrdohlavý a je někdy problém ho zastavit aby se napil najedl atd. Na svatbě měli děti anglické a ty jim pomalu skákaly po stolech. Takže ono taky záleží na tom, jak ty děti má kdo vychované a jak se jim věnuje. A je fakt, že děti z anglie, německa atd to jsou prostě spratci nevychovaní a au pair bych tam dělat nechtěla. No a dámy v dokumentu, zvláště ta se 4 dětma tak to už jsem nechápala, když jí dítě zničilo život, tak proč si pořizovala 4. S jedním je všechno daleko snadnější.
Je jasné, že pokud je dítě nemocné je to na nervy jak pro nás rodiče tak pro děti, ale proč zrovna říkat, že nám ničí děti život. To jde vidět, že jde o sobecké ženské, které si neuvědomují, že je taky někdo musel „vychovat“ - otázka jakou práci udělal.
Podle mě je život bez dětí prostě prázdný i když jezdíte po dovolených, chodíte na party s přáteli atd.

Moje děti jsou už téměř dospělé, ale období, kdy jsem s nimi byla na mateřské dovolené bylo nejkrásnější období mého života. Ještě teď si živě vybavuji tu záplavu štěstí, radosti a lásky, kterou jsem byla obklopena.

Nechuť dnešních mladých lidí mít děti považuji za nemoc doby a každá nemoc má svoji skrytou příčinu. Možná je způsobeno nedostatkem lásky a dostatečného kontaktu se svými rodiči v dětství. Právě tato generace přece byla svými maminkami v útlém věku umísťována do jeslí (nekritizuji, jen konstatuji) a ve zvýšené míře zažila rozvody svých rodičů. Chce někdo tvrdit, že se takové okolnosti, zvlášť pokud se vyskytují v masovém měřítku, časem negativně nějak neprojeví? Každá nová generace má ve srovnání s tou předchozí jakoby povolenou morálku. Dnešní mladí lidé mají většinou život plný požitků bez toho, že by se o ně museli přičinit a zkrátka se jim do nějaké námahy nechce a také nejsou zvyklí se omezovat. Dítě omezení je, to je nepochybné. A cilný cit, láska je něco, co mnozí vlastně nezažili, takže proč by měli usilovat o něco, co jim nic neříka?

taky jsem koukala chvilku a i když jsem na tom jako některé z nich že manžel dělá celé dny a někdy i víkendy tak si život s dítětem náramě užívám. A když je čas a hlídání tak zajdem na večeři. Taky nemůžu říct že mi dítě zničilo život. Ty ženy by to měli začít řešit.

Gratuluji všem, kteří si mateřskou dovoenou tak užívají a ani netuší o čem to tam ty matky vlastně mluvily. Nejspíš žádná z vás nemá dítě, které i po 11a 1/2 měsících usíná s hodinovým křikem, v noci vstává každou hodinu a většinu dne prokřičí a protestuje snad proti úplně všem činnostem, které je „nezbytné“ udělat, na ty ostatní jsme totiž již dávno rezignovali ... některé děti je opravdu těžké milovat, i když se snažíte sebevíc
ps: a o tě večeřích nebo touze být středem zájmu to opravdu není

Milá Izabelle,mám po 13 měsících 2 děti,mateřská rozhodně nebyla procházka růž.sadem co to je babička netuším,ale dovol abych řekla,že chování dítěte je z 90% odrazem chování matky.Takže nad protivným a řvoucím dítětem bych přemýšlela prvně nad tím,jak se k němu chovám sama,jestli taky jen nekřičím a nejsem protivná,když se budu smát budu mít veselé dítě,nehledě na to,ž dítě není ten,kdo by byl schopen situaci změnit!To je hlavně na nás dospělých.A pokud nezabírá to co děláš,tak to budeš muset změnit,což tě bude stát dost úsilí,ale stojí to za to.Taky jsem tím prošla.A námitka,že už jsi zkusila všecno je nesmysl.No a pokud bys měla stále pocit,že jsi zkusila všechno,tak bych se opravdu zamyslela nad zdravím dítěte,třeba ho bolí hlava?protože věčně křičící dítě se jen trápí,ať už je příčina kdekoliv.Já bych jako matka tohle nedovolila,protože úsměv a spokojenost mých dětí 1000x oplatili ty neprospané noci a starosti okolo.Dítě prostě není problém a samo o sobě není schpno problémem být,problém je vždy jeho okolí min.do 10let,pak už možná začne být schopné spekulovat a jednat lehce promyšleně,ale i tak bych o tom pochybovala.Přeji pevné nervy a hlavně si vneste radost do života,protože děti jsou roztomilé a urůstají tomu a není pak už možný krok zpět,žádný den se nikdy nebude už opakovat!

opravdu mně udivuje reakce některých na zmiňovaný dokument, já osobně jsem název „Dítě mi zničilo život“ brala opravdu jako nadsázku a při zhlédnutí snímku jsem se přesvědčila, že to tak je..nechápu proč si maminky nedokážou udělat legraci a odlehčit ten každodenní kolotoč, možná se někomu zdá přehnané nazývat své dítě „satanem“, ale nalejme si čistého vína, nepodobá se mu trochu váš miláček po dvouhodinovém urputném řevu kdy vás nepustí ani na záchod? musím říct, že to, jak byli účinkující upřímní se mi velmi líbilo a všechno spělo k rozuzlení, které nakonec přišlo na konci pořadu, tak jak jsem očekávala, všichni se shodli na tom, že své dítě by za nic na světě nevyměnili a je to další etapa v životě, která vás naplňuje a teprve dítě dělá rodinu kompletní (čímž nechci napadat lidi kteří se rozhodli děti nemít)

Na tvou odpověď pro Isabellu, že dítě je odrazem matky a když řve matka, řve i dítě, musím reagovat. Mám dvě děti, jedno je uřvané až hrůza, všechno si chce vyřvat, neustále se vzteká. Druhé dítko je hodný klidný tvoreček, se vším spokojený. Myslíš, že se k jedomu dítku chovám jak satorie a k druhému naprosto naopak? Takže tak jednoznačné to zas není, to mi věř.

Kdyby každá žena jako já na dítě čekala 12 let vážila by si každé chvilky co jí dítě přinese já jsem ted konečně štastná a kila navíc či prsa neřeším .....