Maminka.czHry pro děti

Kresba vypovídá o přáních, ale i obavách dítěte. Zjistí i jeho zralost

Michaela Láchová 22.  8.  2019
Co všechno lze vyčíst z dětské kresby? Víte, že není třeba dělat z jednoho obrázku unáhlené závěry? Jak se vyznat v tom, co nám skrze kresby naše ratolest říká? A co dětské malůvky vypovídají o našich potomcích?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Adinko, copak to kreslíš hezkého?“ zeptala jsem se pětileté dcerky naší šéfredaktorky Alice, která na mě vykukovala od maminčina pracovního stolu. „Můžu se podívat?“ Na obrázku tohohle modrookého blonďatého andílka byl detailně vykreslený hřbitov. Rakve, kříže, jen a pouze černá barva… „Povídaly jsme si o mém tátovi,“ vysvětlila mi Alice. 

A mně opět došlo, jak skvělý ventil pro dítě taková kresba je. Pomáhá mu ale nejenom zpracovat něco, co nedokáže ještě pořádně pochopit a srovnat si v hlavě, může hodně vypovědět i o jeho povaze. A nejenom to! 

Co mohou o dítěti prozradit jeho kresby? A čeho si rozhodně všímat?

„Dětská spontánní kresba vypovídá především o vnitřním dětském světě, o dětských přáních, potřebách, ale i obavách. Ve svých obrázcích děti zobrazují to, jak vnímají a chápou svět okolo sebe. Skrze kresbu mohou děti ventilovat i silné zážitky, které zatím nedokážou rozumově zpracovat nebo slovně vyjádřit. Jsou navíc odrazem emocionálního, rozumového, fyzického i sociálního vývoje dítěte,“ vyjmenovává pedagožka a arteterapeutka Martina Kulašová. 

Sonda do dětské duše

Dětská kresba je tedy jakýmsi únikovým prostorem a také druhem sebevyjádření. Je to taková sonda do dětské duše. Zároveň je ale pro dítě kreslení a malování hrou. Není proto nutné za každou cenu hledat v každém malém výtvarném díle skryté významy. Jak říká Martina Kulašová, rodiče by měli se svým dítětem o jeho obrázcích hovořit, ptát se na konkrétní věci a nehodnotit, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. 

„Nám dospělým se některé prvky v dětské kresbě mohou zdát znepokojující, ale pro dítě samotné mají třeba úplně jiný význam. Například dítě nakreslí rakev a kříže – to není normální, řekne si dospělý. Po rozhovoru s dítětem ale zjistí, že se účastnilo pohřbu svojí babičky a tento zážitek pak zobrazilo v kresbě. Nebo podobný výjev vidělo v televizi a silně to na něj zapůsobilo… Jako pedagožka bych další významy v takovéto kresbě hledala v momentě, kdy se některý prvek opakuje v obrázcích častěji a po delší dobu,“ říká. 

Jak by vypadal svět podle dětských kresbiček? Takhle! Pobavíte se

Jak se kresba vyvíjí?  

Dětská kresba souvisí jak s psychologickým, tak i motorickým, rozumovým a neurologickým vývojem dítěte a má hned několik vývojových etap. První výtvory se přitom ještě příliš nedají nazvat obrázky, jde spíš o jakési motorické cvičení. Dítě se seznamuje s možnostmi svého těla a fyzickými dispozicemi. A samozřejmě jej fascinuje ten viditelný výsledek jejich snažení! Postupně se jeho výtvarný projev zdokonaluje. Kolem druhého roku ještě přetrvávají čáranice, ze kterých se postupně klubají kontury osob a věcí. Třetí rok ale bývá obdobím, kdy prcek začíná objevovat dospělý úchop tužky. 

Za jistý zlom lze považovat to, když dítě dovede pojmenovat, co nakreslilo. 
Mezi třetím a šestým rokem maluje dítě často izolované představy, jako jsou květiny, sluníčko nebo třeba zvířata. 

Nejčastěji se však objevuje ústřední figura, a tou je člověk. Ten má nejprve podobu hlavonožce, tedy hlavu bez trupu a krku, z hlavy pak jdou rovnou dlouhé končetiny. Hlavonožci se objevují mezi třetím a čtvrtým rokem. Teprve později vzniká skutečná postava, která ještě sice není anatomicky úplně „vychytaná“, ale je velmi dobře rozpoznatelná.

Teprve mezi 6.–9. rokem se dítě snaží zachytit správně parametry a proporce osob i zvířat a začíná nově experimentovat s perspektivou. Zhruba do devíti let je dítě se svou kresbou spokojené, poté k ní začíná být kritické.

GALERIE: Otec převedl synovy obrázky do reality. Podívejte se, jak to dopadlo

Nakresli mi postavu... 

Kresba postavy se také zadává často dětem při zápisu do školy. A proč zrovna to? „U zápisu je nutné zjistit, zdali je dítě na školu zralé po všech stránkách –fyzické, psychické i sociální. Kresba lidské postavy by již měla obsahovat všechny prvky – hlavu i se všemi detaily, jako jsou oči, uši, nos, ústa, trup a končetiny připojené na správných místech. Mezi 5. a 6. rokem děti začínají postavě přidávat i další nezbytnosti – vlasy, prsty, oblečení, náušnice, boty… Jak postupně s věkem dozrávají, mění se jejich zkušenosti a vnímání světa, a to se přirozeně projeví v kresbě. Pokud dítě před nástupem do školy kreslí hlavonožce, dalo by se uvažovat o jeho ,nezralosti‘ pro vstup do školy, která se ale většinou projeví i v jiných oblastech,“ vysvětluje odbornice. 

I psychologové často využívají kresbu lidské postavy jako nástroj poznání osobnosti člověka. Není také důležité jen to, co kreslí, ale také to, jak to kreslí. Detailů, které pedagogové a psychologové při diagnostice kresby využívají, je spousta a samozřejmě je vždy třeba je posuzovat individuálně. „Zdali se u jedince zjevuje nějaký patologický rys, můžeme posoudit až z většího množství kreseb, ve kterých se daný prvek opakuje. V tomto případě je nutné navázat spolupráci s dalšími odborníky,“ vysvětluje odbornice. 

Co poznáte z dětské kresby? Hlavně ji nehodnoťte, ať nevezmete dítěti chuť tvořit

Když kreslit nechce...

Většinou děti kreslí rády, objevují se ale občas i takové, které to vyloženě nebaví nebo obtěžuje. Pokud je to i váš případ, zkuste ho namotivovat. Vyberte společně pastelky, které se mu líbí, připravte mu velký arch papíru, aby mělo větší rozmach. 

Nezapomeňte ani na vhodné prostředí, aby byl dostatek prostoru na malování, aby dítku nevisely nohy ve vzduchu (ideální je rostoucí židle), případně mu je podložte stoličkou. Iniciativě se meze nekladou, zkuste proto vymyslet něco, co by pro něj dokázalo udělat činnost zábavnější. 

Pokud dítě, které běžně v kresbě využívá širokou škálu barev, jehož obrázky jsou námětově pestré a celkově ho kreslení baví, najednou nakreslí primitivní obrázek tužkou, při práci je nesoustředěné a ještě k tomu se „válí“ po stole, asi si každý z nás všimne, že není něco v pořádku. Vysvětlení ale mohou být různá. Možná není dítě zrovna dobře naladěné, špatně se vyspalo, něco ho bolí nebo zažilo nějaký emocionální výkyv. 

Problémy s jemnou motorikou? Razítka ji zlepší u dětí, které nerady kreslí

Hlavně nesrovnávat!

V kresbách se samozřejmě mohou objevit skryté problémy, o kterých dítě nechce mluvit. Kresba je jistě velice inspirativním diagnostickým materiálem, jako rodiče bychom si ovšem měli dávat pozor na ukvapené závěry. Mluvte s dětmi o jejich pocitech, přáních a zážitcích. Jejich obrázky jsou přirozeným prostředkem k zavedení takového rozhovoru. Snažte se ale dát spíš na dojem, který z nich máte, než v nich hledat podle symbolů skryté významy. A pamatujte si, že z jednoho obrázku nelze dělat závěry. 

Čeho byste se měli určitě vyvarovat, je hodnocení a především srovnávání. Když budete dítěti naznačovat, že stejně starý kamarád si dává na svých výtvorech mnohem víc záležet, můžete mu tak jedině zkazit chuť tvořit. Na to má dost času ve škole, pokud tedy bude navštěvovat tu, kde budou jeho díla známkovat a porovnávat s ostatními. Berte spíš kresbu jako prostředek ke komunikaci se svým dítětem. A to i s tím, které už umí číst a psát. 

Témata: Děti, Předškolák, Školák, Praktické rady, Hry pro děti, Naše tipy, praní, Kresba, Hovor, Obrázek, Hřbitov, Dětská kresba, Hodnocení, Rakev, Sonda, Zralost, Přání, Alice, Nevis, Hlavonožec