[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Jelikož jsem sama vyrůstala v neustálém křiku a hubování kvůli každé hlouposti, tak se na děti snažím nekřičet a zbytečně se nerozčilovat – myslím, že bych tak děti stejně ničemu nenaučila. Děti dle mého nejlépe vychovává osobní příklad, důslednost a vzájemný respekt, hlavní ingrediencí je ale samozřejmě láska bez podmínek (ne něco za něco) a nelze opomenout ani špetku nadsázky a humoru. Není to zas taková věda.
Mám kolem sebe ve městě několik maminek, které neustále křičí a pak se hrozně diví, že jejich potomci řeší spory s vrstevníky výhradně křikem a šťouchanci, nebo jsou naopak zamlklé a pasivní, jednoduše (a doslova) zakřiknuté. Křik a hněv zkrátka dlouhodobě nic nevyřeší, jen si možná na chvíli ulevíte. I mně pochopitelně občas ujedou nervy a zvýším hlas, ale dobrý pocit ze sebe pak nemívám. Tchýně, která bydlí vedle v domě, mě pak vždy uklidňuje, že všechno zlé je k něčemu dobré, a že své děti občasným křiknutím vlastně otužuji. Prý se pak ve škole nezhroutí z toho, když na ně někdo houkne. Tchýně je pro mne úžasná opora, ví jak na mě, ví, jak mě uklidnit,“ podělila se s námi o svůj názor na výchovu čtyřnásobná maminka ročních dvojčátek Aničky a Marušky, tříletého Kubíka a čtyřletého Jendy, paní Eliška z východních Čech.
„Hněv a křik může sice někdy problém vyřešit, ale pouze dočasně,“ potvrzuje slova paní Elišky klinický psycholog a rodinný terapeut Jamie Raser. Na druhé straně však upozorňuje také na to, že nelze být dítěti pouze jakýmsi starším milujícím kamarádem, neboť jak bude dítě růst, bude zcela přirozeně volat po mantinelech, ke kterým může v chování vůči rodičům a okolí zajít, a které ho z určitého úhlu pohledu chrání. Pouze ve srozumitelných (a rozumných) mantinelech se dítě bude cítit bezpečně a nebude neustále volat po tom, aby mu byly nějaké hranice vymezeny. Což v praxi znamená jediné; že ve svém negativním chování zachází dál a dál. A pozor, není to jeho vina a zlý úmysl, kam až zajde.
Křikem a hněvem však rozumná, srozumitelná a jasná pravidla zcela jistě nastavit nelze. „Účinná výchova vyžaduje, aby byl vyvážen funkční a osobní vztah. Kdykoliv jedna strana převáží, vznikají problémy,“ tvrdí psycholog Jamie Raser. Zdá se tedy, že ani velmi autoritativní výchova plná zákazů a pravidel, ale ani výhradně kamarádská výchova nejsou pro vzájemné vztahy to pravé. I když i jednostranně orientovaná výchova může zvláště u malých dětí fungovat z vnějšího pohledu nějaký čas docela dobře.
„Když křičíte, znamená to, že vy jste osobou, která vynakládá energii,“ upozorňuje psycholog a rodinný terapeut Raser. Vlastně si v tu chvíli rodič a dítě prohodí role; dítko něco vyvedlo nebo se chová nevhodně, a místo aby napnulo svou energii (úsilí) ke změně chování, „obuje se“ do toho rodič. Prostě v tu chvíli plýtvá energií. Vždyť to všichni známe, po erupci hněvu se cítíme unavení jak po výstupu na Sněžku. Nehledě na to, že zatímco rodič bývá každým „výšlapem na Sněžku“ více a více vysílen a frustrován, dítko se časem perfektně naučí pouštět rodičovský křik jedním ouškem tam a druhým ven, nebo jednoduše „vypne“.