Maminka.czFejeton otce

Kryštof Michal: Jsme tak liberální rodiče, až nám z toho vstávají vlasy hrůzou

Dita Mrázková 25.  10.  2017
Charismatický zpěvák Kryštof Michal upřímně hodnotí sebe v roli rodiče i své děti, které jsou jako oheň a voda. Třináctiletý Eliáš je odpovědný, cílevědomý a uvážlivý kluk, o kterého nemá jeho táta obavy. To osmiletá Elsa je divoška, která místo panence Barbie dala přednost jednomu opravdu netypickému vánočnímu dárku. Vyplatilo se být Kryštofovi liberálním rodičem?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Narození mého prvorozeného syna Eliáše bylo velmi „specifické“. V tu dobu jsme jezdili s kapelou turné, měli vyprodané haly po republice a já byl zrovna po koncertě ve Zlíně. Měl jsem den volna a v sedm ráno mi volá na hotel žena, že jede do porodnice, ať už nejezdím, že to nestihnu. Tak jsem to večer alespoň pořádně zapil. A to jsem byl 24 let abstinent! Tatínek se holt obětoval pro zdraví svých dětí.

Děti mají citlivý sonar pozorovat nás rodiče i okolí a velmi dobře si uvědomují, co myslíme vážně a čím jim jdeme příkladem. Když se naše kázání, jaké by měly nebo neměly být, jak by se měly chovat a jak ne, rozchází s realitou, velmi dobře vycítí, že to není zas tak vážné. Podle mě je ale nesmysl dětem něco vštěpovat.

Zažil jsem ze svého okolí snad všechny typy výchovy. Rodiče, kteří vychovávali velmi tvrdě, děcka měla neustále rozšvihaný zadek od táty a vyrostli z nich pak skvělí a slušní kluci a nijak je to nepoznamenalo. Stejně tak jsem zažil liberální výchovu – a to sice na vlastní kůži – moji rodiče byli velcí liberálové, táta razil heslo: "Demokracie končí tam, kde řeknou táta s mámou DOST."

Josef Formánek: Díky svým dětem jsem lepší člověk

My se ženou jsme natolik benevolentní a liberální rodiče, až nám z toho někdy vstávají vlasy hrůzou. Elsa je po mně. Stejně drzá, stejně blbě ráno vstává jako já, když jsem byl malý. Jen s tím rozdílem, že ona je ještě větší extrém než já.

Dovedla to až tak daleko, že jí je naprosto jedno, že donesla ze školy pětku. A my se ženou nevíme, jak jí nastavit hodnotový systém, že by jí to jako nemělo být zas tak jedno. Je ve druhé třídě, ale pořád nechápe hodnotu vzdělání.

Zpochybňuje podstatu všeho, tak to prostě má. Je tvrdohlavá, živelná, usměvavá, s bráchou jsou od sebe šest let, ale řežou se pořád. Eliáš má vůči ní výchovný vztah, Elsa pro něj byla dobrá hračka, a i proto se z ní stal tak trochu kluk.

Musela se naučit přijmout ránu a vrátit ji bráchovi. Když jí byly čtyři, totálně nás šokovala svým přáním k Vánocům. Chtěla „pindíka“. Tak jsme jí koupili lampu s chlapečkem, který se rozsvěcoval a zhasínal…pindíkem…

O rok později dostala panenku Barbie. Ostentativně se na ni podívala a okomentovala ji: „To se asi Ježíšek spletl, ne?“ Odložila ji a už nikdy na ni nesáhla. Elsa na sobě ostatně neměla šatičky, jak je její život dlouhej. Přitom má o rok starší sestřenici, která v tomhle jede, miluje všechno blejskavé, ale s Elsou to ani nehne.

Tomáš Klus: Mám štěstí, že si mě vybraly tak dobré děti

Když jsou spolu, je to, jako když se potká nebe a peklo. Sestřenice v šatičkách, naše Elsa upatlaná, s kšiltovkou a v teniskách. U ní si se ženou hodně často říkáme, jestli jsme to s tou liberálností nepřehnali…

Občas nás děti překvapí

Ale abych jí nekřivdil. Nedávno nás překvapila tím, jak skvěle tančí. Asi to okopírovala ze všech těch „Youtubů a iPadů“, ale se ženou jsme teda koukali. Jaké pohyby při tanci pochytila, ta naprosto úžasná choreografie?! Ptal jsem se ženy, jestli někam chodí. Ale je to dáno hodně tím, že u nás hudba prostě jede a to doslova, Elsa je třeba schopná broukat si nějakou jazzovou pecku.

Eliáš zase hraje na bicí, teď právě dospívá… Chybí mu centimetr do mé výšky a hrozně si to užívá. Nějak se nám stalo, že naše první je organizované, cílevědomé, nemáme strach ho poslat na druhou stranu Prahy, není to divoch.

Elsa je splašený poděs a my nevíme po kom, ani já, ani žena jsme takoví nebyli.
Myslím, že dobře mířená facka prostě vyřeší daleko víc než nějaké hodinové vysvětlování. Všichni hledáme míru trestu. Když máte doma mladého „klacka“ a ten něco vyvede a vy víte, že to prostě udělal jen z hecu, co mu řeknete?

Martin Kraus: Synovi chci být dobrým parťákem

Udělíte mu tvrdý psychický trest, nebo jej seřežete? Psychologové tvrdí, že tvrdý psychický trest je horší než dostat na zadek. Před sto lety byla výchova daleko tvrdší, rodiče byli daleko přísnější, na druhou stranu ale byli lidé víc uctivější, slušnější. Což ale padlo vývojem doby…

Když dětem řeknu: Vstaň, a můj syn řekne:  Proč a chce  vědět důvod, to mě dokáže vytočit. „Když ti táta řekne vstaň, tak prostě vstaneš, protože bys měl být k tatínkovi natolik ucitvej, že to prostě automaticky uděláš a hotovo,“ říkám mu. Uctivost, to je základ.

Vychovávat systémem odměn není dobré. A s tím doma trochu bojujeme. Dcera s tím má trochu problém, myslí si, že je všechno zadarmo, že je všechno automatické, že to, co chce, prostě bude mít, bez toho, aniž by řekla prosím.

Výchova je dlouhodobý proces a je velké plus, když si rodiče nastaví pevný režim, který pak dodržují. Nemyslím tím ale drtit děti nějakými svými dogmaty, to pak z dětí přestávají být děti, jsou zapšklé, chybí jim živelnost a bezprostřednost.

Doba je dnes složitá ve smyslu velkého toku informací, ke kterým je snadné se dostat. Je těžké dětem objasnit, že není všechno, co se píše, pravda. A ještě těžší je jim vysvětlit, jak se v tom dnešním světě orientovat…

Video: Jak vychovávají matky a jak otcové

Fejeton otce: Jaké je to stát se nevlastním tátou?
Co by měl každý otec předat ve výchově svému synovi? Sebevědomí i úctu
Matěj Ruppert o nejoblíbenější hračce: V Tatrovce jsem jako malý i spal
Témata: Časopis Maminka, míč, Rodiče, Fejeton otce, Vlasy, Elsa, dogma, choreografie, Zadek, Hotel, Táta, Ježíšek, Kryštof Michal, IPad, Forma, Martin Kraus, Dnešní svět, Hodnotový systém, Kraus, Barbie, TAK, Dlouhodobý proces, Děti, Prvorozený syn, Druhý třída, Vlasová kosmetika na Heureka.cz