Které známé mámy schraňují svým dětem vzpomínky? Život v kufříku pomáhá těm opuštěným

Není tajemstvím, že každoročně je odloženo nebo odebráno matce přímo v porodnici až 500 dětí. Jejich vzpomínky na první dny, týdny, měsíce a roky života jsou proto uchovávány v kufřících, kam je pro ně ukládají zdravotní sestry, pečovatelé a náhradní rodiny. Patronkami tohoto projektu jsou i známé maminky, které mimo jiné zavzpomínaly i na své dětství.

Každé dítě má právo znát svůj příběh. To je podtitul projektu nadačního fondu LA VIDA LOCA Život v kufříku. Jeho součástí je celkem 60 porodnic po celém území České republiky. 

Ušlechtilý projekt zaštiťují i patronky – maminky z řad osobností. Na jejich vzpomínky z dětství i na to, zda nějaké ukládají také svým dětem, jsme se zeptali známé herečky, návrhářky a operní pěvkyně.

Klára Trojanová, herečka

1. Jaká je vaše nejranější vzpomínka z dětství?

Pamatuji si, jak spím v jeslích v postýlce. Pak si hned vzápětí  vybavuji sporťák, tedy kočárek, ve kterém mě máma vozila. A asi úplně nejranější moje vzpomínka, kterou mi pak i táta potvrdil, je ještě z období, kdy jsem byla nechodící miminko. Ležela jsem u tátova stolu a koukala se, jak táta pracuje. To mě uklidňovalo. Divil se, jak si to můžu pamatovat, ale já ho prostě vidím sedět u toho stolu.

2. Jak jste vašim dětem sbírala jejich vzpomínky?

Vzhledem k tomu, že máme čtyři děti, tak u těch prvních jsem psala deník docela pečlivě. U těch dalších už moc ne, v podstatě skoro vůbec. A co jsem jim schovala? Něco málo: první botičky, dupačky, talířky, prostě takové hezké kousky, které se mi taky líbily. Ale žádné speciální místo na jejich ukládání nemám. Jsou schované někde ve skříni, aby je potomci mohli dát jednou zase svým dětem.

VIDEO: Jak funguje přechodné pěstounství? Aninka neznala ani kočárek

Kateřina Geislerová, návrhářka

1. Jaká je vaše nejranější vzpomínka z dětství?

Ráda vzpomínám na společné prohlížení fotek s maminkou. Jsme tři sestry a maminka nám všem založila fotoalba, když jsme byly malé. Postupem času maminka už jen vkládala další fotky do šuplíku v komodě s tím, že je do alb zařadí, až bude čas. Už k tomu samozřejmě nikdy nedošlo. A tak jsme občas všechny chodily do toho šuplíku a tahaly jsme namátkou naše rodinné fotky a maminka nám k tomu vyprávěla příběhy o našem dětství. Byly to krásné chvíle a dodnes na ně s dojetím vzpomínám.

2. Jak jste vašim dětem sbírala jejich vzpomínky?

Máme doma samozřejmě kufříky (od nadačního fondu LA VIDA LOCA – pozn. red.), každý syn má svůj vlastní. Vždycky po určité době vyberu fotky z mobilu, vytisknu je a dám je tam. Jinak tam mají spousty kresbiček, své oblíbené hračky, otisk ruky, první zoubek a podobné klasické artefakty. Když se narodil první syn, nebyl první rok vůbec na nic čas. A když se nedávno narodil ten druhý syn, není čas už vůbec (směje se). Stále jen čekám, až se to všechno uklidní. A začnu zase přidávat věci do kufříků...

Ester Pavlů, operní pěvkyně

1. Jaká je vaše nejranější vzpomínka z dětství?

Hudba a vůně Tater, protože jsem právě tam trávila dětství a celá moje rodina je muzikantská.

2. Jak jste vašim dětem sbírala jejich vzpomínky?

Kluci mají své poličky ve skříni, protože do kufříků už by se jim to dávno nevešlo. Upřímně řečeno nevím, co budu se všemi těmi výkresy dělat, jestli to bude postupovat tímhle tempem. To abych do jejich osmnácti let měla extra skříň pro každého! Filipovi bude teď šest a nedávno mu vypadl první zoubek, takže na zoubky budu muset do té poličky pořídit nějakou krabičku, aby se nepoztrácely. A třeba otisky nožiček a ručiček jsem u Fíly dělala hned, jak to šlo. Zato u Davči už jsem pak nabrala několikaměsíční zpoždění. Ale takový je prostě rozdíl mezi prvním a druhým dítětem.