reklama

Kyčle se řeší napříč kontinenty i staletími

Diagnostika se stále zlepšuje, při vyšetření kyčlí u novorozenců a kojenců se používá jako jednička ultrazvuk. Přesto stále platí zlaté pravidlo správného balení.

Každý podle svého vlastního tempa

To platí i pro pohybový vývoj miminek. Existují obecně platná kritéria psychomotorického vývoje, ale nelze je brát jako „evangelium“. Důležité je sledovat svalové napětí, symetrii polohy i pohybů a případně upozornit pediatra na své pochybnosti („třes“, asymetrii pohybů při úleku, křečovité držení skrčených končetin).

Zdravé miminko umí kolem tří měsíců udržet v poloze na bříšku zvednutou hlavičku (pokud je však v ortopedické dečce, kdy tuto polohu nemůže „trénovat“, pak není nutné hned zmatkovat, mimčo to dožene). V devíti měsících by měl kojenec sedět (pokud ho budete posazovat dříve, jen ohrozíte vývoj páteře) a vzápětí lézt.

Kolem jednoho roku by mělo batole stát, chodit kolem nábytku a do 18 měsíců samo bezpečně chodit. Nesnažte se vývoj urychlit a nezoufejte, když se vaše dítě o chvíli zpozdí. Třeba je šikovnější v jemné motorice (úchop, manipulace s předměty) nebo v řeči.

Je nutné si uvědomit, že vývoj pohybových schopností je individuálně geneticky naprogramován. To, co můžeme, je respektovat vývojové tempo svého dítěte, poskytnout mu optimální podmínky pro pohyb, ale k ničemu ho nenutit. Násilím totiž více zkazíme a vývoj neurychlíme. 

Běžná vyšetření probíhají ve třech etapách 

Všechny děti mají být podle platné legislativy vyšetřeny ortopedem v prvním týdnu po narození (3.–5. den), a to klinicky i ultrazvukem. K podezření na vývojovou kyčelní dysplazii vede asymetrie v držení končetin a hýžďových „faldíků“, odlišná délka končetin, omezení pohybu do stran (abdukce) v kyčlích a další známky, které měly význam v diagnostice spíše dříve, před zavedením sonografie (ultrazvuku) do včasné diagnostiky.

Jakékoli podezření na dysplazii (vrozené vykloubení kyčlí) by mělo vést k prvním účinným léčebným opatřením podle instrukcí ortopeda. Chybu neuděláte, když budete preventivně používat takzvané široké balení, tedy zakládání vícero klasických látkových plenek, které jsou složeny na třetiny (nikoli na čtvrtiny), i při pouhé domněnce. Maminky, jež balí děťátka do papírových plen, mohou využívat ortopedické dečky (na doporučení ortopeda).

Další vyšetření se provádí po šestinedělí (6. až 9. týden) v ordinaci vyškoleného ortopeda, ultrazvuk je součástí prohlídky. Kromě samotného vyšetření se bude lékař ptát na výskyt jakékoli ortopedické vady v rodině, na průběh těhotenství, případné infekce, které maminka prodělala. Při tomto vyšetření se zachytí nejvíce ortopedických odchylek a je nejvyšší čas zahájit vhodnou léčbu.

Zda jsou kyčle v pořádku, potvrdí až kontrola ve třech měsících. Ortoped provede ultrazvukové vyšetření a při nejasném nálezu doporučí rentgenologické vyšetření. Dopadne-li dobře, první malé odchylky zachycené v předchozích etapách jsou tedy již vyléčené, není další sledování vývoje již zapotřebí. 

Co je to legendární vykloubení kyčlí 

Dříve se tato velmi častá vývojová vada označovala jako vrozené vykloubení kyčlí (kongenitální luxace) nebo jako vrozená dysplazie kyčelní. Jde ani ne tak o správnost názvu jako o správný postup, kterým se kyčelní klouby spraví dřív, než se dítě samo postaví. Tento lékařský název zahrnuje malé odchylky ve vyzrávání kloubních struktur až po skutečné „vykloubení“ (luxaci), při níž je hlavice stehenní kosti vzdálena od kloubní jamky. 

Geografický výskyt je celkem rovnoměrný 

Dříve se dokonce udávalo, že v českých zemích je výskyt této vady častější než v jiných geografických oblastech. Zpřesněná (ultrazvuková) diagnostika však prokázala, že ve skutečnosti se tato vada (jakéhokoli stupně) vyskytuje v celé Evropě u 1–3 % novorozenců, stejně častá je v Japonsku či v zemích Středního východu.

V USA je situace obdobná u bílé populace, mezi afroamerickou je výskyt kyčelní dysplazie výrazně nižší. U původního indiánského obyvatelstva je podle zdrojů až 5% výskyt luxací (indiáni kmene Navajo). U děvčátek se objevuje až pětkrát častěji než u chlapečků. Výskyt těžké formy dysplazie kyčelního kloubu, tzv. vykloubení, se objeví asi v jedné desetině všech případů dysplazie. 

Historie sahá až k Hippokratovi 

Vada je známa od dob Hippokratových a nápravě vrozeného vymknutí kyčle byla vždycky věnována značná pozornost. Nicolas Andry v roce 1741 položil základy ortopedie jako lékařského oboru, který pečuje o správný vývoj pohybového aparátu rostoucího organismu.

Už tehdy věnoval vývojové kyčelní dysplazii značnou část svého textu. V 80. letech 19. století byla vypracována metoda postupné nápravy postavení hlavice v kyčelním kloubu, které bylo následně fixováno sádrou. Na přelomu 19. a 20. století se začíná prosazovat operační léčení, které není v současnosti považováno za metodu první volby.

Chirurgické nápravě kyčelních kloubů je vyhrazena pozice zachránce, když jiné metody selžou. Československá ortopedie se významně podílela na zlepšení léčebných postupů. Diagnostický systém „trojího síta“, tedy tří posloupných vyšetření, byl ve své době ojedinělý na světě (uzákoněný 1977) a byl použit pro tvorbu léčebných postupů v dalších vyspělých zemích. 

Proč děti trápí?

Až do 80. let minulého století se považovala za základní příčinu vývojové kyčelní dysplazie dědičnost. Nyní panuje názor, že to není čistě dědičné postižení, ale také vada polohová, která vzniká působením zevních sil na plod v době, kdy se vyvíjejí tkáně a orgány. Rodinný výskyt byl zjištěn přibližně u 3–30 % případů.

Uvažuje se též o hormonálních vlivech, infekci matky v průběhu těhotenství, vlivu ročních období (je statisticky prokázáno, že nejvíce dětí s touto vadou se rodí v zimních měsících) a dalších příčinách vzniku vady. 

Jak k dysplazii dochází?

Kyčelní kloub je stabilní, což je dáno obemknutím kulovité hlavice stehenní kosti jamkou odpovídající velikosti (tvořenou pánevními kostmi). Při narození jsou všechny struktury kyčelního kloubu chrupavčité a správný vývoj závisí zejména na správném centrování hlavice v jamce.

Při dysplazii je jamka mělčí a sklon takzvané stříšky jamky je strmý. V této situaci může působením nevhodné polohy a tahem svalů dojít k vykloubení. Hlavice opouští své centrované postavení v jamce a putuje nahoru a dozadu. Zpočátku zůstává hlavice kulatá a po správně a včas provedené léčbě je další vývoj příznivý a bez následků. Ponechání hlavice v nesprávné pozici může vést k postupné ztrátě jejího původně kulovitého tvaru. Jamka, které chybí působení hlavice, zaostává v růstu.

Po šestém roce života jsou tyto změny víceméně trvalé a jen stěží je možno dosáhnout uspokojivého výsledku léčení. Čím dříve se s léčením začne, tím lepší jsou výsledky. 

Léčba má jasná pravidla a časový harmonogram 

Terapie začíná ihned, jakmile se vada diagnostikuje. V počátcích jde vždycky o léčbu neoperační. Miminko by mělo mít téměř stále nožky ohnuté v kolínkách a roztažené v kyčlích. Tomu se říká abdukčně-flekční poloha. Jedině ta zajišťuje správný kontakt kloubní hlavice s jamkou, který je pro vývoj kloubu naprosto nezbytný.

Prvním „stupněm“ léčby je široké balení plenami, respektive abdukční dečka. Ta nemusí vypadat hezky, ale dítěti nevadí. Při vážnějších odchylkách stavby kyčelního kloubu nebo při neúspěchu dečky se volí například Pavlíkovy třmeny, které zajistí správnou pozici hlavice vůči jamce. Pokud se nepodaří „zakloubit“ hlavici do jamky, provádějí se takzvané distrakce, a to při hospitalizaci. Je totiž nutné velmi pečlivě sledovat, jak se kyčle při této léčbě vyvíjejí. Jen ve výjimečných případech se kyčle pro vývojovou dysplazii operují. 

Cvičení ano, ale vhodné! 

Tím, že dítě budete předčasně trénovat na odrážedle, způsobíte jen vadné držení těla, svalovou dysbalanci a ortopedické vady. Dítě se musí svým tempem naučit nejdříve sedět, lézt, postavit se a pak chodit.

Kojenec | Hračky pro děti

Neuspěchejte motorický vývoj dítěte. Každá poloha má svůj čas

Před druhými narozeninami na odrážedla zapomeňte! Jiná situace nastává, když vám pediatr doporučí léčebnou rehabilitaci. Například cvičení Vojtovou metodou (děti ho obrečí a vy asi také) v indikovaných případech pomůže odstranit neurologické příznaky a upravit psychomotorický vývoj dítěte.

Miminko by mělo být v abdukčním balení trvale. Pohyb je ovšem taky důležitý. Využijte přebalování k tomu, aby se miminko protáhlo. Položte jej i na bříško, masírujte zádíčka a podpořte snahu kojence k „pasení hříbátek“. 

Trpělivost se vyplácí 

  • Strojek, který drží kyčle ve správném postavení, maminky rozhodně nevítají (chce to nácvik s manipulací při přebalování a koupání), ale vyplácí se důsledné používání.
  • Dobrá zpráva: Když budete poslouchat rady ošetřujícího lékaře a řídit se jimi, uzdravení je jisté a dítě v průběhu několika týdnů dožene psychomotorický vývoj (ten je geneticky naprogramován) včetně chůze.
  • Děvčata, která v kojeneckém věku trpěla onemocněním kyčelních kloubů, nemusí nutně mít potíže v dospělosti. Jsou běžné případy, kdy žena prožije těhotenství bez obtíží a potomek je zcela zdravý. 

Odborná spolupráce: MUDr. Marta Šimůnková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte myšlení otevřené pro podnikavé i filozofické nápady, proměnu svého uvažování tak snášíte pozitivně. Práce i studium vám jdou…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama