Maminka.czBatole

Laďka Něrgešová: Dítě je to nejúžasnější, co jsem zažila!

Šárka Schmidtová 6.  2.  2009
Laďka Něrgešová: Dítě je to nejúžasnější, co jsem zažila!
Herečka a moderátorka, která se rozhodla, že zvládne péči o svého malého syna i kariéru, ale dítě přitom v žádném případě neošidí. Její manžel, novinář Jaroslav Plesl, jí v tom vydatně pomáhá.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

O práci a těhotenství

  • OTĚHOTNĚLA JSTE PLÁNOVANĚ?

Nevím, co přesně znamená plánovaně... ale asi plánovaně, když jsme se brali s tím, že spolu chceme být a mít rodinu a pět měsíců po svatbě jsem otěhotněla. I když mi říkali, že mít děti nemůžu a už jsem byla dokonce předobjednaná na umělé oplodnění! Ale stejně jsem chodila cvičit k Darině Kopřivové metodu Mojžíšové, tři měsíce jsem poctivě dřela ráno i večer, protože jsem dítě moc chtěla – a povedlo se to! V září 2007 se mne Veronika Žilková ptala: „Už jsi těhotná?“ A já: „To nejde tak rychle!“ „To jde tak rychle, jak budeš chtít!“ prohlásila. A poradila mi ovulační test. Asi za tři týdny jsem si ho koupila a koukám, jsou na něm dvě čárky! Hned jsem volala manželovi: „Přijď z práce dřív!“ Přišel a máme Adama.

  • JAKÉ TO BYLO, MÍT V BŘÍŠKU MIMINKO?

Strašný! Já vůbec nechápu, proč se tomu říká „nejhezčí období v životě“! Samozřejmě to, že ve vás roste dítě, je hezký pocit, ale mně bylo celé těhotenství zle, měla jsem úplně všechny možné problémy. Není možné je ani vyjmenovat – hodně zle mi bylo už tři dny před vynechanou menstruací a do měsíce jsem se plazila zvracet i po vodě a kromě těhotenské cukrovky a krvácení mne postihlo snad všechno. A navíc to bylo strašně dlouhé. Takže říkám: „Těhotenství bylo na houby, ale od porodu je to úžasné!“

  • DOKDY JSTE PRACOVALA?

První čtyři měsíce jsem ještě hrála v Činoherním klubu a v Bránickém divadle Den na zkoušku, pak se ale ani do jedné role mé rychle rostoucí bříško nehodilo. Divadlo jsem zrušila jako první, jednak z estetických důvodů, druhak proto, že přeběhnout jeviště s pupkem není žádná legrace.

  • ALE VE VELMI KŘEHKÝCH VZTAZÍCH JSTE VYDRŽELA DÉLE...

Na obrazovce se dá bříško schovat, třeba za kabátem, nebo vás berou až od prsou nahoru. Jenomže já jsem měla jako první „těhotné prsy“. Mně se nezvětšily po porodu, ale už na začátku těhotenství jsem skočila ze čtyřek na osmičky! A už v šestém měsíci jsem měla navíc dvanáct kilo – celkem jsem přibrala dvaadvacet. A rádio jsem dělala ještě dva měsíce před porodem a skončila jsem proto, abych měla čas připravit se na miminko.

Jak jsme vybrali jméno

  • CO CÍTÍTE PŘI SLOVECH „MŮJ SYN“?

Nával emocí, je to to nejúžasnější, co jsem kdy v životě zažila. Asi jsem se rouhala v těhotenství, když jsem říkala, že to za to utrpení nemůže stát – ale stojí.

  • JAK JSTE PROŽÍVALA POROD?

Rodila jsem nadvakrát. V den, kdy jsem měla termín, jsem skutečně začala v jedenáct dopoledne rodit! Byli jsme s manželem u notářky, ta se na mne podívala a zeptala se: „Co je?“ A já na to: „Nic, jenom rodím.“ „Tady ne!“ vyjekla a vyhodila nás. Šli jsme domů, volali mému porodníkovi a jeli za ním a on říkal: „Ano, je to na porod, ale miminko je moc nahoře a hlavička není dole.“ A protože jsem trvala na tom, že chci rodit přirozenou cestou a ne císařem, tak jsme se domluvili, že mne neřízne a kontrakce zastaví injekcemi. A když jsem za pár dní dostala kontrakce znovu, tak jsme jeli do porodnice v Neratovicích, ale po nekonečné době se ukázalo, že Adam jde hlavou stále úplně jinam než do porodních cest, takže stejně nakonec na císaře došlo.

  • SHODLI JSTE SE PŘI VÝBĚRU JMÉNA?

Já jsem chtěla typicky české, Jára naopak absolutně netypické. Když přišel před tím víc než rokem z vánočního večírku, prohlásil, že tam všem řekl, jak se bude jmenovat naše dítě. A já: „Vážně? A jak se bude jmenovat?“ Holčička byla jasná, Rozárka, na té jsme se shodli. Ale kluk, to byl problém. A tehdy Jára prohlásil: „Marvan!“ „To je příjmení, ne?“ „Kdepak, to je arabské křestní jméno!“ Když měsíc mluvil na bříško: „Marvánku, Marvánku,“ bylo to vtipné, ale když už to trvalo moc dlouho, tak jsem mu řekla, že takhle se tedy jmenovat nebude!

  • A JAK TO, ŽE JE ADAM ADAMEM?

Když jsem šla na amniocentézu, prohlásila jsem doma, že pokud to oba přežijeme – myšleno samozřejmě v nadsázce – a bude to kluk, tak si vybere manžel jméno a už nechci nic slyšet o Marvanovi! A dala jsem mu seznam asi čtyřiceti mužských jmen a odešla na natáčení seriálu s tím, že: „Až se vrátím domů, tak mi řekneš jméno a je mi jedno, jaké to bude! Jen už nějaké konečně vyber!“ A je fakt, že jsem nakonec psala taková jména, že bych snad ani nechtěla, aby se tak můj syn jmenoval – ale byla česká.

O malém Adámkovi

  • JAK SI UŽÍVÁTE MATEŘSTVÍ?

Úžasně! Ale prvních šest týdnů jsem se vzpamatovávala z absolutního šoku, kdy bylo všechno úplně jinak, než jsem si představovala. Teď už si mateřství užívám, jsem v naprosté pohodě a Adámek je úžasný. Je to opravdu to nejlepší, co mne kdy v životě potkalo.

  • VÍTE, KDY SE POPRVÉ USMÁL?

Řekla jsem si, že si to budu psát, ale zatím si všechno pamatuju. Celé těhotenství jsem si psala těhotenský deník a začnu asi i s deníčkem Adama, ale zatím přesně vím, kdy začal žvatlat, kdy se poprvé vědomě usmál, kdy se poprvé posadil s naší pomocí, kdy si vzal poprvé hračku...

  • CO Z TOHO VÁS NEVÍC PŘEKVAPILO?

Hračka. Bylo to v jeho necelých dvou měsících. Manžel ho měl na klíně a šermoval před ním žabičkou, Adam na ni koukal a pak ji vzal a strčil si ji do pusinky. A já na to: „Uh! To má umět až za měsíc!“ Koordinace pohybů není jednoduchá.

  • DÁ SE UŽ TEĎ ŘÍCT, KOMU JE MALÝ NEJVÍC PODOBNÝ?

Myslím si, že z každého z nás má něco. Zatím je asi brzo to hodnotit, kromě toho se pořád mění. Ale vizuálně není rozhodně po mně, je to celý tatínek. Po mně má snad uši a tvar hlavy. Když se podíváte na Adama a pak na mne, tak to vypadá, jako když hlídám cizí dítě...

  • ČÍM VÁS ADÁMEK URČITĚ DOSTANE A CO BY SI MOHL ODPUSTIT?

Dostane mne tím, když se směje a vydává radostné skřeky. A odpustit by si mohl ty svoje hysterické pláče ve chvílích, kdy nemůže usnout.

  • POMÁHÁ TATÍNEK? JAK?

Teď už pomáhá, ale třeba v šestinedělí jsme byli oba hodně zmatení, co se to vlastně děje. Teď už pochopil, že všechno sama nezvládnu a pomáhá mi porůznu, ale nejvíc v tom, že mne každé ráno nechá dospat. Můj malý syn vstává v šest ráno – a to je pro mne po prokojené noci vážně brzo. A tak ho vrazím tatínkovi do tzv. „školky“, tatínek dělá tetu až do devíti a já můžu na tři hodiny usnout a vzpamatovat se. Pak mi ho v devět přinese na kojení a odchází do práce. A to je úžasné!

O plánech do budoucna

  • JAK JSTE NA TOM S VOLNÝM ČASEM PRO SEBE? MÁTE NĚKOHO, KDO VÁM OBČAS POMŮŽE S HLÍDÁNÍM?

Nejčastěji mi hlídá tchyně, ale pomáhá mi samozřejmě i moje máma. Chůvu mám taky, ale využívám ji jen tehdy, když je to opravdu nezbytné, a to se stalo asi čtyřikrát. Když jsem Adama poprvé někomu předávala, tak jsem byla úplně vystíhovaná s tím, že to nemůže přece zvládnout tak, jako já, a sedmnáctkrát jsem opakovala, že mám zapnutý mobil a že jsem za hodinu zpátky, že musím jenom k doktorovi... a svému synovi jsem se omluvila, že ho opouštím. Dneska už jsem ráda, že Adama někdo týdně ty dvě hodinky, kdy chodím na masáže zad, pohlídá. A když jsem úplně vyčerpaná, poprosím tchyni, zda by s ním nemohla odpoledne dvě hodinky jezdit, abych si odpočinula.

  • A CO NÁVRAT KE KARIÉŘE? UVAŽUJETE O NĚM NEBO UŽ JSTE DOKONCE ZAČALA ZNOVU PRACOVAT?

Pozvolna začínám. V prosinci už jsem měla nějaká představení, v únoru začnu točit... ale ne třeba deset hodin v kuse, ale jen krátce. Nebudu dělat rádio, protože to se musí dělat denně a nechci kvůli tomu malému z dvanácti hodin, kdy je vzhůru, ubírat čtyři pět hodin, ale nárazově pracovat už začnu. Počítám tak jednou dvakrát týdně. Divadlo v současné době vypadá tak, že Adama nakrmím, uložím do postýlky a tatínek ho spícího hlídá. A protože se večer Adam budí až po šesti hodinách spánku, je to v klidu. Chci si svého syna užít, nechci, aby mi něco uteklo.

  • CHTĚLA BYSTE MÍT JEŠTĚ DALŠÍ DĚTI? JAK VIDÍTE SVOJI RODINU TAK ZA PĚT, DESET, DVACET LET?

Budeme pořád splácet hypotéku. Ale dítě už asi mít nebudu. Je to sice krásné a úžasné a uvědomuji si, že není dobré mít jedináčka, tak se aspoň budeme snažit cpát Adámka mezi ostatní děti, ale další dítě už nechci. Abych se mohla věnovat plně dítěti i své práci, je to tak akorát. Nechci ošidit ani jedno, ani druhé. I když je mi jasné, že třeba za pět šest let mi začne vrtat hlavou, že bych třeba mohla mít ještě jedno dítě. Ale máme domluveno s manželem, že mne praští přes prsty :-)

--------------------------------------------------------------------------------

CO MOŽNÁ NEVÍTE…

Absolvovala soukromou vyšší odbornou školu herectví pod vedením Veroniky Žilkové či Oldřicha Víznera, pak hrála v Horáckém divadle v Jihlavě, byla moderátorkou pěti českých rádií a spolu s Ondřejem Brzobohatým moderovala dva ročníky soutěže Česko hledá SuperStar na Nově a Bar na Primě. V roce 2005 se objevila v roli Ingrid ve filmu Román pro ženy a vzápětí naskočila do oblíbeného nekonečného seriálu Velmi křehké vztahy. Hraje také v Činoherním klubu.

Témata: Děti, Slavní rodiče, Časopis Maminka, Batole, Laďka Něrgešová, Činoherní klub, Ondřej Brzobohatý, NEJ, Činoherní, Veronika Žilková, Hezký pocit, Brzobohatý, Laďka