reklama

Linda: Syn se narodil ve 27. týdnu. Svůj boj o život ale nakonec vyhrál

„Na mém těhotenství nebylo nic zvláštního, nic závažného až do toho osudného dne, kdy jsem se ve 26. týdnu jen tak pro jistotu vydala na kontrolu do nemocnice,“ začíná své vyprávění Linda.

Podezření

„Už několik dní mi totiž nebylo vůbec dobře. Hodně mě bolela hlava, byla jsem malátná a celkově jsem se prostě necítila ve své kůži. I když jsem si myslela, že mě po vyšetření pošlou jako vynervovanou matku prvorodičku domů, ten pocit, že něco není v pořádku, byl silnější než strach z toho, co si o mě budou myslet. A tak jsme s manželem jeli.

Hospitalizace

Změřili mi tlak, odebrali moč a udělali monitor. S každou procedurou ve mně rostl podivný neklid a tak, když mi oznámili diagnózu, byla jsem sice v šoku, ale zároveň už jsem to trochu čekala. Preeklampsie. Onemocnění, při kterém těhotným ženám nebezpečné stoupá tlak a část bílkovin se z těla začíná vylučovat močí. Pokud se s ním nic nedělá, může přerůst až v eklampsii - smrtelně nebezpečnou nemoc, při které dochází k záchvatům (křečím a ztrátě vědomí) matky a k udušení plodu. Okamžitě mě hospitalizovali.

Smrtelné riziko

Bohužel druhý den přišla špatná zpráva. Trpěla jsem těžkou nevyléčitelnou formou preeklampsie a riziko, že u mě nemoc bude gradovat, byla téměř na hranici jistoty. Navíc náš syn byl podle měření jen 800 gramů těžký, což neodpovídalo průměru, podle kterého by měl mít kolem 1000 gramů. Vypadalo to, že již nyní nedostával skrz placentu dostatek živin a lékaři se obávali, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu by jeho šance na život byly brzo vážně ohrožené. A tak se rozhodli rychle operovat a Jiříčka vyndat císařským řezem.

Míry a váhy: 32 cm, 650 gramů

Když se narodil, vážil jen 650 gramů. Viděli jsme ho s manželem až po deseti hodinách od porodu a oběma nám při tom pohledu vytryskly slzy do očí. Byl tak strašně maličký. Jak nějaká bizarní lidská miniaturní panenka. Všude z něj koukaly hadičky, byl celý červený a tak hubeňoučký. Jen kostičky potažené kůží. Zachvátil mě strašný pocit selhání. To jsem našemu synovi udělala já. Já ho nedokázala donosit, já ho nedokázala vyživit. Kvůli mně teď musí bojovat o život.

Silné pouto

Jenže v nemocnici má člověk spoustu času přemýšlet a tak jsem si uvědomila, že když má náš syn sílu bojovat, musím ji najít taky, a postupně jsem se z toho začala dostávat. Tím nejpodstatnějším se pro mě stal on. S každým dalším dnem, kdy žil, dýchal a sílil, se vracel život i do mě. Cítila jsem, že jsme propojeni snad ještě víc, než bychom byli za normálních okolností a to vědomí mi hrozně pomáhalo a drželo mě nad vodou.

Děkuju

A pak nás konečně pustili domů, skoro přesně na den mého původního termínu porodu. Dnes je Jirkovi 6 měsíců – bráno od původního termínu porodu – a na svůj věk je drobný, ale je zdravý a podle mého pediatra je vývojově úplně v pořádku. A věřte mi, že nemine den, kdy bych si neuvědomila, jak je náš syn výjimečný a jak svou statečností a houževnatostí vyhrál boj nejen o svůj život, ale vrátil ho i mě. A každý den mu za to děkuju.“

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Skrze Slunce se dokážete dobře vyjadřovat a dělat si legraci, což partneři potřebují. Dnešní čas není špatný i pro rozvoj dobrých…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama