Lukáš Langmajer: Děti nás učí, co je v životě správné

Herec Lukáš Langmajer má malého syna, o kterém tvrdí, že právě on ho učí novému pohledu na svět, a sám se rozhodně nechce stavět do role rodiče, který vzdělává. Jak říká, děti nám díky nevinnému a čistému náhledu na věci kolem nás ukážou ze světa mnohem víc…

Mamka, moje žena, nám prchla za povinnostmi, a já jsem tedy měl před sebou den, kdy jsme byli sami. Páni kluci, kteří nemají dohled, ostříží pohled maminky, tedy mé ženy. Den jsme naplnili sebou samými. Každým dnem, kdy mám možnost, koukám se na syna Mikuláše. Naslouchám, snažím se nebýt ten velký dospělý. Těším se, že mě chce mít vedle sebe.

Díky Mikulášovi jsem si uvědomil, jak moc je náš dospělácký život svázaný společenskými pravidly, dogmaty, řádem a předpisy. Když mě náš pan Mikuláš do svého světa pustí, na všechny ty opičárny zapomenu a stanu se s ním zase klukem…

Chlapečka jsem posadil do auta a odjeli jsme, společně s naším pejskem Škubánkem, na chatu. Nedaleko Plzně, mého rodiště, máme skromné útočiště u Berounky, kde může běhat bosý nebo nahatý, bušit se do prsou a křičet, jako to dělají opice.

 

Ten chlapec má v sobě tolik energie, že mě i špetka dobije do nového boje se světem, který pro něj chci nejkrásnější.

 

Chodili jsme lesem, přes pole a louky, vyprávěli si, co kde je, co je čmelák, ve vodě ryby a paprsky sluníčka nám pomáhaly se smát. Když jsme se krásně čistě špinaví vrátili domů a malý princ spokojeně usnul, žil jsem tím dnem a chtělo se mi plakat.

Sáhl jsem si na štěstí a bylo mi tak krásně jak nikdy

Není tomu tak dávno, kdy jsme začali chlapci číst před spaním. Čteme v poledne a večer a snad se se ženou i trochu předbíháme, kdo půjde, ne jen proto, že se zadaří, že nám mezi slovy malý princ usne, ale i proto, že nás pohádky baví.

Sledování pohádek v televizi je sice fajn, ale už vás nedonutí vyplodit si obrázek. Vymalovávám si čtenou pohádku podle své fantazie, putuji hlubokými lesy a krásnými zámky. Vidím, jak si Rumcajs nabíjí svoji bambitku žaludem, jak Kocourkovští staví radnici, jak se řeka Úpa jmenuje podle krásné dívky, která ji stvořila ze svých slz.

Klepněte pro větší obrázek

Když jsme čekali našeho malého starostu a nevěděli jsme, že to bude starosta, a ne třeba starostová, přemýšlel jsem. Říkal jsem si, že je mi to jedno, jestli holka, nebo kluk. Ovšem teď jsme se ženou oba rádi, že k nám přišel kluk. Oba jsme jím posedlí, vystrašení, abychom něco nepokazili, neopakovali chyby našich rodičů.

Sledujeme, co se děje, kolik násilí ve společnosti je, které plodí zase jen násilí. Strach mě učí, že kluk, potažmo chlap, to snad zvládne lépe a bude mít více síly se tomu tlaku ubránit. Už jsem zmínil našeho pejska Škubánka, hnědého dobrmana. Když jsme si Mikuláška přivezli z podolské porodnice, první, co jsme udělali, bylo, že jsme ho dali psovi na zem k očuchání. Oba na sebe hleděli a nevěděli, co s tím druhým. Škubánek byl do té doby první a nebyl zvyklý na to, že se bude dělit o lásku.

S napětím jsme sledovali, jak se jejich vztah bude vyvíjet. Snažili jsme se dělit lásku mezi oba kluky, byli jsme trpěliví. Dnes jsou z nich bráškové a kamarádi. Mikulášek si nedovede představit, že by Ba, jak mu říká, nebyl. Pokud je na výcviku nebo krátce mimo nás, ptá se po něm a je mu smutno. Když se Ba vrátí domů, první, koho přivítá, je Mikulášek.

 

Jsme jím se ženou oba posedlí, vystrašení, abychom něco nepokazili a neopakovali chyby rodičů. Když mě Mikuláš pustí do svého světa, stávám se zase klukem.

 

Škubánek je aktuálně v pozici staršího bratra, který se o malého musí postarat, což s obrovskou péčí a láskou dělá. Malý za ním venku běhá, smějí se spolu a navzájem se ze sebe těší. Díky tomu, že klučík vyrůstá společně s pejskem, nemá strach ze zvířat. Vzal jsem ho do ohrady s koňmi, krávami, ovcemi a ničeho se nebál. Lituju jen toho, že nemám možnost vyrazit s ním do přírody častěji.

Těším se, že jak poroste a jeho nožičky unesou větší a větší porci cest, budeme balit batohy a společně s pejskem chodit, koukat, jak krásně je na světě, jak v noci v lese svítí hvězdy, a mlčet spolu ve společném kroku.

Klepněte pro větší obrázek

Nedávno mi bylo naděleno, co jsem si dlouho přál, začít jezdit profesionálně rallye. Syn jezdil na závody samozřejmě s námi, spal v servisní zóně vedle řvoucích motorů. Seděl v kokpitu a v duchu závodil. Nebál se, smál se a radoval z prskajících výfuků.

Mojí ženou trpěná milenka, auta, se stala dokonce prvním slovem Mikuláše. Auta jsou další neoddělitelnou součástí jeho života, následují motorky a poslední dobou bagr, traktor, buldozer a podobně. Je zajímavé, že i kluci, kteří nejsou vedeni k vůni benzinu, pracovní stroje tak milují. Rána začínají bagrem a snad osudem nám je, že ve městě, kde žijeme, se bagry vyrábějí.

Dostal jsem úkol zamyslet se nad otcovstvím, nad tím, co mi rodičovství přineslo, nebo vzalo. Když jsem zasedl, zamyslel se, začal psát a následně jsem své dílo po sobě přečetl, bylo mi jasné, že ten, kdo přináší a učí se, nejsem já, ale Mikuláš.

Ten chlapec má v sobě toliko energie, že mě jen špetka nabije do nového boje se světem, který pro něj chci nejkrásnější. Sám jsem zvědavý, kam nás společné cesty zavedou, ale chci být svému synovi po celou dobu kamarádem, a nejen vychovatelem. Držte mi palce, ať se mi to povede, a pokud budete mít zájem, určitě vám rád sdělím, co bude dál.

P. S. Všichni v redakci jsme na to také zvědaví a doufáme, že vy s námi!

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte chuť doma přesvědčit rodinu ke kvalitnímu úklidu a poté se s nimi skrze Lunu vydat za zábavou. Dopoledne proto musíte pracovat,…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci