[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dětské lži mívají celou řadu důvodů. Lež může být důsledek strachu, zvláště v případě příliš autoritativní výchovy plné příkazů a zákazů. Lež bývá prodlouženou rukou k určitému lákavému benefitu, na který by dítko jinak nedosáhlo.
A pozor, lež může být dokonce i pravdou! Tento paradox umožňuje bezbřehá dětská fantazie. To, co nám dospělým může znít z dětských úst jako lež, je pro dítě skutečností.
V tomto světle se jeví jako více než vhodné doporučení psycholožky a psychoanalytičky Danielle Delloz, která rodičům radí: „Než bychom dítě trestali a odsuzovali, je lepší pátrat spolu s dítětem po příčině lži a hledat, co jí dítě sleduje. Hledáním příčiny mu pomůžeme čelit realitě v momentálně obtížné situaci.“
Dětské lhaní tresty neřeší a nevyřeší! Vždyť ani u nás dospělých žádné tresty nezmění náš vnitřní postoj ke lhaní!
Hrozba trestu sice možná jednorázově od lhaní odradí, avšak vnitřní postoj ke lhaní hrozící riziko trestu nevyřeší – pakliže bude příležitost, bude to výhodné a bez velkého rizika, bude se lhát dál.
Jenže jde nám o to, aby dítě nezalhalo, nebo aby nemělo potřebu lhát a neřešilo určité pomocí lží? (Ostatně není třeba připomínat, že lhaní a lži jsou nepřítelem dobrých vztahů.)
Danielle Delloz říká: „ Povzbuzujeme-li dítě k pravdomluvnosti a umožníme mu uvědomit si případné negativní důsledky lži pro ostatní i pro sebe, vedeme ho k odpovědnosti za vlastní jednání.“
Mnoho rodičů a ještě více pedagogů bohužel stále „odmění“ dítě, které napraví svou lež přiznáním, navýšením trestu či přímo „exemplárním potrestáním“. Navíc samotné vymáhání pravdy mívá zpravidla opačný efekt, než bychom čekali – dítě je tlakem (a strachem) doháněno ke lži.
„Když je dítě pokaždé potrestáno, získá reflex lhát, přestane dospělému důvěřovat a začne ztrácet sebevědomí. Je lepší dítě naučit, jak chybu napravit, jak na sebe vzít zodpovědnost za důsledky prohřešku, než ho trestat, stavět do kouta nebo pohlavkovat.“ tvrdí psycholožka.
Lež může mít v určitých situacích pochopitelně i kladný náboj; dítě může zalhat, aby někoho ochránilo před nespravedlivým jednáním všemocného dospělého nebo aby někomu pomohlo.
Psycholožka v takovém případě povzbuzuje: „Naučme se rozpoznat takovou lež jako skutečnost, že se dítě postaví proti všemocnosti a vševědoucnosti dospělého. Dítě tak svým způsobem prokazuje, že samostatně myslí, …“
Populární, avšak především moudrá a zkušená česká psycholožka Jiřina Prekopová ve svých publikacích často zdůrazňovala, že děti až zhruba do svých 7 let žijí v magickém světě, ve kterém se skutečnost prolíná s úžasným světem dětské fantazie.
To, co je z našeho pohledu „jasná lež“, může být pro dítě paradoxně realitou, a tak se v dětském světě se často stírají hranice mezi cílenou lží a fantazií.
Milí rodiče, myslete na to, než nad malým lhářem vyneseme své kategorické „dospělácké“ soudy.