[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Když za námi dcera Klárka celý týden chodila, že na zemi v obýváku leží krvácející Tonda, ale že mu během chvilky všechnu krev vrátila zpátky, začali jsme přemýšlet o tom, zda není načase vyhledat psychologa. Dětská lékařka nás ale uklidnila, že tyhle imaginární představy jsou naprosto v pořádku a že to máme nechat být,“ vypráví pětatřicetiletá Radka z Prahy. Zakazovat dětem jejich neviditelné kamarády a spojence? To nedělejte, i když budete mít pocit, že se k vám do rodiny imaginární kamarád nastěhoval. Rozhodně nepomůže zakazovat a stále poukazovat na realitu („Ale Kačenko, podívej se dobře, v tvém pokojíčku vážně nikdo není…“). Děti kolem pátého roku si rády vymýšlejí různé příběhy, hrají si na něco, zkoušejí nové role a k tomu patří i existence neviditelných kamarádů.