[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Většinou tato problematika vynese na povrch nevídanou škálu různých variant uspávání, usínání, spaní a nocování; až se jeden diví. Pomalu by se chtělo říct: co rodina, to jiný model, ovšem jisté společné znaky tu existují. Špatné spací návyky malých dětí velmi často zahrnují účast a plné nasazení obou rodičů a nezřídka i manželskou ložnici.
Někdo ukládá dítě tak, že si lehne vedle něj (na gauč či extra postel, k těmto účelům zřízenou) a usne spolu s ním, zatímco jeho partner tráví večery vlastně o samotě. Někomu se podaří zahnat potomka do jeho vlastní postele, ale když se dítě například ve dvanáct v noci zvedne a přijde si lehnout do ložnice rodičů, už tam zpravidla i zůstane.
Někdo snahu zvyknout dítě na jeho vlastní postýlku v jeho vlastním pokojíčku vzdá už na začátku a nechá dítě usínat a probouzet se rovnou v manželské posteli, zatímco jeden z partnerů je permanentně z ložnice vystěhován. Ať tak či onak, asi se shodneme, že nejde o stav ideální. Jenže jak to změnit?
Pokud je dítě už větší, dá se na to jít trochu psychologicky - například, jestliže touží po křečkovi, dovolit mu ho jedině pod podmínkou, že budou spolu s křečkem oba spinkat ve svém pokojíčku. Sami přirozeně. A pak na tom důsledně trvat.
Pokud je dítě ještě malé či po žádném hlodavci významně netouží, musí nastoupit jiná taktika. Například pokaždé, když si k vám dítě v noci přijde lehnout, počkejte chvilku, až usne, a pak nebuďte pohodlní, vstaňte a přeneste ho zpátky do jeho postýlky.
S fixací dítěte na přítomnost rodiče při jeho usínání je to těžší. Někdy pomůže ujištění, že dospělý se ještě jde vykoupat, vyčistit si zuby a obléct si pyžamo a hnedka pak že si přijde k dítěti na chvíli lehnout. Děti rozumí tomu, že tyto aktivity ukládání k spánku nevyhnutelně předcházejí a po trpělivém vysvětlení většinou nemají problém na to přistoupit.
Ovšem tak jako vždy, když je nutné napravit nějaký problém, nejvíc platí: vysvětlujte, neustupujte a hlavně nebuďte pohodlní. Někdy je samozřejmě snazší dovolit dítěti spát v manželské posteli s jedním z vás, zatímco váš partner si dočasně stele v obýváku - a pokud to ani jednomu nevadí, proč ne. Pakliže ale cítíte, že vás spací návyky vašeho dítěte omezují a chtěli byste je změnit, pak je to jen na vás.