Malý žalobníček: Proč žaluje? Má snad tak nízké sebevědomí?

Proč některé děti tak rády žalují? Jsou žalobníčky výhradně jedinci s nízkým sebevědomím, děti, které mají pocit, že jim „donášení“ připíše pomyslné body a zlepší postavení u autority?

V žádném případě nemůžeme žalobníčky házet do jednoho pytle a například tvrdit, že žalování je doménou výhradně slabších jedinců s velmi nízkým sebevědomým. K žalování může vést i řada jiných motivů. Například obrovská dávka empatie nebo velký cit pro spravedlnost.

S verbálním nebo dokonce fyzickým útokem či křivdou se děti vyrovnávají velmi rozdílně; záleží na síle osobnosti, zkušenostech i na příkladu v rodině. Velkou roli hraje i to, je-li dítě od přírody citlivější, nebo naopak asertivní, hovorově „splachovací“. Někdy mohou za zálibu svého potomka v žalování sami rodiče, kteří doma takové chování mezi sourozenci podporují, nebo třeba jen pod tlakem doby nerozvíjejí u dítěte sociální a emoční dovednosti, protože se jim zdají méně důležité než intelekt a výkon. Sociálně neobratné dítě si pak jednoduše neumí v některých situacích poradit a nesnáze řeší žalováním.

Volání o pomoc

Také znáte říkanku: „Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje…“? Bohužel se v tomto duchu k dětem stále ještě docela často přistupuje v předškolních i školních zařízeních. Žalobníček bývá zahrnut posměchem a odkázán do patřičných mezí. „Žalovat se nemá, je to ostuda a vyslechnutí žalobníčka je ztrátou času, jen ať se pěkně naučí vyřešit si konflikt sám!“ slýcháme někdy. Jenže mnohé malé děti si ještě neumí v krizových situacích poradit a přirozeně hledají pomoc dospělého, pomoc autority.

Pokud se jim pomoci opakovaně nedostává, obvykle se stáhnou do sebe a přestanou dané autoritě důvěřovat. „Samozřejmě, že máme ve školce takové ty notorické žalobníčky, ale vždy se snažím každého vyslechnout a dát mu najevo, že jej určitým způsobem chápu. Pokud nejde o nic závažného, tak mu většinou poradím, jak problém vyřešit. Po chvíli si dítě nebo děti sama zavolám a zeptám se, jak to dopadlo, jak se domluvily, jak situaci vyřešily. Mnohdy musím dětem pomoci já a problém s nimi vyřešit.“ dělí se o své zkušenosti učitelka mateřinek, Milada Hajná.

Uzavření nebo agresivita

„Pochopitelně nejsem psycholog, ale myslím, a mnoho případů z mé třicetileté praxe mi potvrzuje; že děti, které byly od nejútlejšího dětství se svými stezky a problémy opakovaně odmítány, se k nim později neumí postavit čelem a vyrovnat se s nimi, a to ani ve školním věku a možná ani v dospělosti.“ myslí si Hajná.

Takové děti mají povětšinou dvě hlavní možnosti, jak se se křivdami a ublížením vypořádat. Buď se stáhnou do sebe, zatnou zuby a nechají si na sobě doslova štípat dříví, nebo jsou přehnaně agresivní a při každé konfrontaci, která by jinak s velkou pravděpodobností vedla k žalování extrémně „startují“.

„Žalobníček par excellence“

A konečně se dostáváme ke klasickému žalobníčkovi, jak si jej mnozí představujeme. K malé „hlásné troubě“ každé křivdy, která musí „za tepla“ ihned troubit směrem k povolaným místům: kde se co šustlo, kdo co komu udělal a hlavně jak jí samotné bylo strašlivě ublíženo a ukřivděno.

„Děti s těmito sklony bývají velmi často citově neuspokojené, nenaplněné a nevyrovnané. Mají nízké sebehodnocení a sebevědomí, a proto logicky mívají silnou potřebu na sebe upozorňovat. Tyto děti za jakoukoliv cenu touží získat pozornost okolí, v ideálním případě i moc.“ tvrdí zkušená pedagožka. A dále dodává, že řešení bývá v takovém případě nesnadné, je potřeba pracovat nejen se samotným žalobníčkem, ale i s jeho rodinou a celým kolektivem dětí, které takového „kamaráda“ obvykle nepřijímají a mnohdy se časem stává cílem posměchu a útoků.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dnes umíte druhé potěšit svým pracovním přístupem, ale také dát před přáteli najevo, co se ve vás skrývá za skutečnou sílu. Přesto dnes…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci