reklama

Mami, už buď zticha! Aneb dítě a přemíra slov

Malé děti se někdy ztrácejí v přemíře našich slov; ve vysvětlování, zdůvodňování a filosofování. Zatím by mnohdy stačila jednoduchá a srozumitelná odpověď či pokyn…

Byly mu zhruba 3 roky, a tak se nelze divit, že ho hodinové posedávání ve vlaku nebavilo. Chvíli si hrál s dvěma autíčky, pak si s maminkou prohlížel knížky, potom mu maminka cosi špitala do ouška a nakonec dostal mobil. Uběhlo necelých 15 minut a „malý čert“ vykřikl „blbej!“ a praštil s mobilem o sedačku, kterou rázem povýšil na multifunkční šplhadlo.

Maminka s chápavým úsměvem uklidila mobil, odmotala „čerta“ z provizorní houpačky (kabát milé seniorky sedící vedle) a začala chlapci vysvětlovat, co se stane, když se mobil rozbije a jak bude majitelka kabátu lkát, když se utrhne poutko. „Čertíka“ však vlídné vysvětlování nedojalo (ani nezaujalo), a zatímco maminka pokračovala v sugestivní přednášce, malý divoch se radostně houpal na pestrobarevné sportovní bundě.

Sveřepý „sportovec“ byl opět laskavým hlasem požádán, ať bundu pustí. Naléhavost prosby samozřejmě provázelo sugestivní vyprávění o tom, jak bude majitel oděvu plakat. A nejen to! Chlapec se dozvěděl, co se stane, když vlak prudce zabrzdí, jak se za prohřešky platí pokuta a co se píše v přepravním řádu. Trpělivá maminka ještě nevyčerpala výčet možných křivd na spolucestujících a majetku ČD a „čert“ roztrhl majiteli houpačky časopis a vylil kelímek s kávou, načež se cosi utrhlo a chlapec i bunda se poněkud nekoordinovaně postarali o vysušení polité podlahy.

Než se maminka nadechla k objasnění další příčiny i následku nehody, zaznělo vyrovnaným basem: „Koukej si sednout na zadek, kluku, a poslouchat mámu!“ - dosud tichý pán, sedící v rohu kupé, poněkud neočekávaně ukončil probíhající estrádu. Přednáška umlkla, chlapec na okamžik zaváhal a koukl po mamince. „Sedni si,“ zaznělo opět ztichlým kupé. „Čertík“ si opravdu sedl, přitiskl se k mamince a za chvíli spolu spořádaně vystoupili.“

Tříleté dítě žije okamžikem, přítomností a momentální hrou

Je samozřejmě skvělé, na kolik byla maminka malého rošťáka trpělivá a měla upřímnou snahu chlapci vysvětlit, proč je jeho chování nevhodné. Jenže pochopí ani ne tříletý hoch souvislost mezi příčinou a teoretickým následkem, který možná přijde někdy v budoucnu?

Navíc trvá-li vysvětlování 5 minut a nezazní v něm jasný požadavek a padají v něm slova jako pokuta či přepravní řád? Musí vůbec v každé situaci a za každou cenu malé dítě rozumět tomu, proč danou věc nemá dělat? Tříleté dítě žije přítomností, okamžikem a momentální hrou, uvažování dospělých ve stylu „coby – kdyby“ mu je vzdálené.

„Souvislost mezi příčinou a následkem poznává dítě z řeči až tehdy, když před tím situaci zažilo na vlastní kůži a zážitek si může připomenout ve svých představách.“ tvrdí ve své knize „Děti jsou hosté, kteří hledají cestu“ populární psycholožka a Jiřina Prekopová. A dále dodává: „Teprve okolo čtvrtého a pátého roku vývoje dává dítě otázku ,proč ̒, protože chce znát všechny souvislosti. Předtím dává otázky, protože někoho napodobuje. Chce být jako ti velcí…“.

Kolik slov je moc?

Samozřejmě, že nejde o to, aby rodiče s dětmi mluvili výhradně v jednoduchých větách a používali především jednoslabičné odpovědi typu ano a ne. S dětmi je nutné si povídat, zpívat, číst jim, ptát se jich, nechat si od nich vyprávět – jen je v některých případech vhodné si uvědomit, že dětský svět a jeho vnímání je jiné, a chápání času a schopnost okamžité empatie bývá otázkou budoucích let života.

„Jestliže se dítě před čtvrtým rokem ptá, proč si musí brát holinky, mnohdy postačí jako odpověď ,proto ̒. A tato odpověď má stejný výsledek jako podrobné vysvětlení. Dítě chtělo pouze dostat nějakou – jakoukoliv – odpověď na svou otázku a je spokojeno. Nebo chtělo otázkou ,proč ̒ začít hru.“ tvrdí Prekopová.

Musí nás stále „testovat“

Přirozeně, že existuje celá řada situací, kdy si s vysvětlováním mohou (nebo musí) dát rodiče práci, nebo se k okolnostem problému vrátit třeba v pohádce, nebo když se s danou situací dítě opět přímo setká. Nicméně je mnoho situací, kdy je sáhodlouhé filozofování nejen zbytečné, ale i nebezpečné, bezohledné nebo neslušné vůči ostatním. Navíc si musí některé děti neustále ověřovat, že opravdu platí již dříve stanovená pravidla a že okolní světu opravdu chápou. Jednoduše testují hranice, nebo nás svým chováním upozorňují na to, že určité mantinely potřebují, aby světu rozuměly a nebyly v něm ztracené.

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dopoledne se vám bude dařit na cestách, odpoledne to vypadá na šťastné nakládání s elektronickými prostředky, večer ale skrze Pluto…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama