[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jedním z největších zklamání, které jsem v dětství zažila, bylo narození mé mladší sestry. Abyste rozuměli, šest let jsem zoufale toužila po sourozenci. Otravovala jsem rodiče, záviděla kamarádkám, snila jsem o tom, co všechno bych se sourozencem podnikala. Když mi oznámili, že mamince roste v bříšku miminko, nemohla jsem se dočkat, až ho konečně přivezou a začne ta pravá zábava.
Pak se vrátili z porodnice, jenže místo zábavného parťáka se doma ocitlo nevzhledné, uřvané mimino. Nebyla s ním vůbec žádná legrace, vyžadovalo tuny ohledů a ještě ke všemu jsem ho musela vozit v kočárku. Byla jsem z novopečené ségry otrávená a dlouho jsem její existenci považovala za dokonalý rodičovský podraz. Ale postupem času se naše vztahy zlepšovaly, až jsem nakonec dospěla k poznání, že dokonalejší parťačku bych si přát nemohla.
VIDEO: Podívejte se na dojemné setkání chlapce s jeho bráškou
A vytrvale v sobě živím naději, že k podobnému závěru jednou dojdou i moje děti, které se zatím předhánějí v tom, kdo dokáže toho druhého víc vyprovokovat, vyprudit, urazit a ideálně i skalpovat. Troufám si říct, že každý rodič, který má víc než jedno dítě, tyhle situace důvěrně zná. Doufáte, že spolu vaše děti budou mít idylický vztah, budou nejlepšími kamarády a taky spolu skvěle vycházet. Ve skutečnosti ale pořád rozsuzujete jejich spory, hádky, snažíte se vypátrat, kdo si začal a kdo za to může.
Jak poznáte, že jsou sourozenecké vztahy vašich dětí ještě v normě a kdy byste měli zpozornět? Jak se vztahy mezi sourozenci vyvíjejí? A je vůbec žádoucí, aby do nich rodiče zasahovali?
Motivace k tomu, aby si pořídili druhé dítě, je u naprosté většiny rodičů jasná. Chtějí, aby starší dítě mělo parťáka, nevyrůstalo jako jedináček a mělo v životě někoho, na koho se bude moci vždycky spolehnout. Zdaleka ne vždy to ovšem vyjde a někdy onu sourozeneckou lásku pod množstvím hádek a rivality hledáte poměrně obtížně.
Přitom sourozenecký vztah má všechny předpoklady k tomu, aby byl po všech stránkách výjimečný. Pro většinu lidí jde o nejdelší vztah jejich života – vztah se sourozencem obvykle předchází ostatní přátelství, lásky a přežije i rodiče. Podle výzkumu z roku 1994, zveřejněného v magazínu Journal of Research on Adolescence, spolu sourozenci tráví víc času než s rodiči a navzájem se také lépe znají.
Na druhou stranu se ale také podle psychologů hodí vědět, že sourozenecký vztah je často emočně mnohem výraznější než vztah s rodiči nebo kamarády – ať už se jedná o pozitivní, nebo negativní emoce. Pnutí je tu zkrátka mnohem silnější.
Při výzkumu amerických vědců Duana Buhrmestera a Wyndola Furmana se ukázalo, že ti sourozenci, kteří mezi sebou mají věkový rozdíl čtyři a méně let, jsou si mnohem bližší, ale také spolu více soupeří. A více agresivity se objevuje ve vztazích, kdy jsou oba sourozenci stejného pohlaví. Což ovšem nutně neznamená, že by si byli bratři se sestrami bližší nebo na sebe brali větší ohledy.
Z provedených výzkumů také vyplynulo, že víc než na pohlaví nebo věku dětí záleží z hlediska konfliktů na jejich temperamentu. Aktivní, temperamentní a emotivní děti mají významně více konfliktů (a ty jsou také intenzivnější) se svými sourozenci.
Na druhou stranu se však také ukázalo, že ty děti, které mají dobré vztahy se svými rodiči, častěji popisují svůj vztah se sourozenci jako kvalitní a dobrý. „Je tomu tak proto, že se na příkladu rodičů od dětství učí, jak se vypořádat s konfliktními situacemi,“ vysvětluje psycholožka Eva Malá.
„Navíc pokud si je dítě jisté láskou svých rodičů a vnímá svůj domov jako bezpečné místo, nemá potřebu bojovat či získávat pozornost prostřednictvím konfliktů.“ Zároveň ale psycholožka upozorňuje na to, že pokud se vaše děti pošťuchují, hádají a občas poperou, samozřejmě to neznamená, že svou rodičovskou roli nezvládáte, nebo jim dáváte špatný příklad.
„Je úplně normální, že si sourozenci mezi sebou vymezují hranice i určitou hierarchii. Pokud to nepřekračuje únosné meze, jako je například agresivita nebo dokonce šikanování, není potřeba vnímat to nijak dramaticky. Ostatně i dospělí partneři se mezi sebou čas od času pohádají a neznamená to, že by se neměli rádi, nebo se rovnou rozváděli,“ dodává Eva Malá.
Hodně zajímavé jsou poznatky, ke kterým dospěli vědci u dětí, jejichž rodiče se rozvedli. Je pochopitelné, že tak zásadní událost v životě dětí, jako je rozvod rodičů, se velmi pravděpodobně odrazí i na jejich vztahu se sourozenci. Jenže ačkoli na toto téma bylo provedeno množství výzkumů, jejich autoři se nebyli schopni shodnout na jednoznačném závěru.
Zdá se totiž, že rozvod může vztahy mezi sourozenci poznamenat jak negativním, tak pozitivním způsobem. Například výzkum z roku 2004, uveřejněný v magazínu Clinical Child Psychology and Psychiatry, uvádí, že sourozenci se k sobě po rozvodu rodičů mnohem víc přimknou, jsou na sobě závislejší a jejich vztahy jsou těsnější.
Na druhou stranu výzkum z roku 2008 (Journal of Family Issues) zjistil, že ti sourozenci, jejichž rodiče se hodně hádali (a často se posléze rozvedli), mají mnohem více konfliktů a v dospělosti pak mají horší vztahy. Zajímavé však bylo zjištění, že pokud se rozvedli rodiče, kteří se často hádali, ve většině případů se vztah sourozenců zlepšil.
Autoři výzkumu to vysvětlují tím, že konflikty rodičů se často přenášejí na děti, a tedy i do sourozeneckých vztahů. Když ustaly konflikty mezi rodiči, zlepšil se automaticky i vztah sourozenců.
Pokud rodiče vidí, že děti nezvládnou konflikt vyřešit, vstoupí do něj a přebírají zodpovědnost za jeho vyřešení. Lektorka a rodinná poradkyně Iva Kyselá nabízí několik tipů, jak reagovat: