Nechci být nepříjemná a protivná
Po nějaké době mi došlo, že tím, jak jsem se sebepotlačila, trpí právě rodina. To mě přimělo se zastavit. Došlo mi, že jsem nepříjemná, protivná, podrážděná, nespokojená a přenáším to na děti, na partnera a na celou atmosféru doma.
Mé podvědomí volalo: „Chápejte, že toho je na mě hodně. Vidíte snad, že potřebuji pomoci. Nikdo mi nerozumí…”
Očekávala jsem, že okolí uvidí, jak lítám v jednom kole, a že mu snad dojde, že si potřebuji odpočinout. Nic jsem však neřekla. Nedovolila jsem si myslet na sebe a sdělit, co potřebuji.
Dokonce jsem jednou dostala z ničeho nic vysoké horečky a ležela jsem 3 dny úplně vyřízená. Hlava mi říkala: „Teď můžeš ležet, protože jsi nemocná…”
Mé podvědomí bylo nastavené fungovat jenom pro rodinu, až jsem si musela „vyrobit” nemoc, abych si „dovolila” ležet. Nemoc byla poslední impuls pro změnu.
Podívejte se na video, jak můžete relaxovat na masáži:
Duševní hygiena je důležitá
Vnímala jsem, že je ve mně něco špatně a trpí tím všichni. Slyšela jsem kolem sebe, jak musím myslet i na sebe, ale hlava mi to nebrala. Mé vnitřní nastavení, které jsem do sebe nasála od mé maminky, mě nepouštělo. A protože potřebuji věci logicky pochopit, jinak mi můj mozek novou pravdu nepřijme, hledala jsem řešení v logickém vysvětlení.
„Přeci se za mě také nikdo neumyje, neoblékne, nenají, tudíž ani neodpočine. To jen já sama vím, kdy jsem hladová, unavená nebo mi je zima. Tudíž stejně jako cítím, že mám potřebuji jít na toaletu, dát si pití, tak stejně cítím jenom já, kdy si potřebuji odpočinout. Sednout si. Zacvičit si. Jít si lehnout nebo se projít do přírody.”
Fyzické nasycení a spokojenost jsou stejné jako duševní spokojenost. Je to můj úkol, moje zodpovědnost, a proto se musím dát na první místo, abych se vnímala a mohla svoji potřebu včas řešit.
Sama na prvním místě
Po uvědomění si, že je nezbytné dát sebe na první místo, přišla další fáze. Komunikovat s partnerem a s rodinou a sdělit své potřeby a očekávání. Cítila jsem, že potřebuji pomoci s organizací odvozů dětí na kroužky a jednou týdně s večeří, abych si mohla jít zacvičit jógu.
K mému velkému překvapení s tím neměla rodina vůbec žádný problém. Dokonce když mě děti viděly, jak se těším na svoji hodinu jógy a jak mě můj čas pro sebe nabíjí, tak mě začaly víc podporovat a povzbuzovat, abych dělala věci i jenom pro sebe a rozvoj sebe sama.
Další náměty, jak dostat do vašeho života pohodu rodiny a klid, se dozvíte na tomto semináři.