Maminka.czRodina a vztahy

Manipulujete dětmi? Přestaňte! Mohou z nich vyrůst prchliví agresoři

Simona Procházková 15.  8.  2019
Manipulujete svými ratolestmi? Projektujete si do jejich chování své nenaplněné ambice a touhy? Stojíte jim věčně za zády a řešíte všechny jejich problémy? Nenecháte je samostatně rozhodovat? Hlídáte je na každém kroku a opravíte nebo předěláte všechno, do čeho se pustí? Přestaňte s tím!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Známe to ze svého okolí zřejmě všichni. Dítě touží po tanečním nebo výtvarném kroužku, ambiciózní rodič ho ale raději přihlásí na tenis či fotbal, protože to má přeci lepší perspektivu. Nebo jinak. Potomek se vidí na umělecké střední škole, my ho ale donutíme (i když s těmi nejlepšími úmysly) podat přihlášku na jazykové gymnázium. Jak to většinou dopadne? Malý sportovec bude otrávený a možná zanevře na sport, student ztratí rychle veškerou motivaci, případně školu stejně nedokončí, jelikož na ni nebude stačit. A tak bychom mohli pokračovat dále…

Ambice musí stranou!

Pokud se snažíte potomky „nenápadně“ formovat do podoby, jakou si přejete, případně usilujete o to, aby se chovali podle vašich představ a přání a vůbec byli prostě stejní jako vy (nebo plnili vaše nenaplněné sny, které už roky nosíte v hlavě), měli byste své postoje znovu dobře zvážit. Máte pro to minimálně jeden dobrý důvod, vzkazují vědci z amerického Vermontu. Jakýkoli nátlak (i ten dobře míněný), popostrkování nebo jiné plíživé ovlivňování jednání, názorů i schopností dítěte se nemusí vyplatit. Nová studie, na které se podíleli psychologové i další odborníci, totiž zjistila, že když budete se svými dětmi manipulovat (platí to i pro ty dospívající) a usilovně se snažit předělávat je k obrazu svému, můžete jim velmi uškodit. Dost možná z nich vyrostou nesamostatní, v praktickém životě nepoužitelní, méně chytří a nešťastní jedinci.

Co by měli všichni milující rodiče naučit své děti? Nejen mýt si ruce a čistit si zuby!

Pocení hodně prozradí!

Dobrý rodič miluje a respektuje své dítě takové, jaké je. A zároveň mu pomáhá rozvíjet a zlepšovat ty stránky osobnosti a schopnosti, které jsou potřeba ke šťastnému a úspěšnému životu. A dělá to s trpělivostí a otevřenou myslí i srdcem, aniž by se snažil dítě přetvářet nebo měnit. V rámci výše zmíněné studie oslovil tým vědeckých pracovníků téměř dvě stovky vysokoškolských studentů. Každý z nich dostal za úkol dopodrobna vylíčit nějakou hodně bolestivou, traumatizující událost, která je v jejich životě potkala (například rozchod s přítelem nebo přítelkyní, ztráta někoho blízkého, odloučení od rodiny…). Během vyprávění pak u nich sledovali a měřili stupeň pocení. Ano! Přišli na to, že čím více je zpovídaný respondent rozčilený a naštvaný, tím více a intenzivněji se potí. Nazvali tento stav „úrovní vzrušení“. Ukázalo se, že studenti, kteří vykazovali vysokou úroveň vzrušení (jinak řečeno, potili se silně), se projevují jako velmi temperamentní až choleričtí, jednají častěji s horkou hlavou, snadno se rozčílí, jsou prudší, vznětlivější a prchlivější povahy, je pro ně těžší udržet emoce na uzdě, často se oboří nebo utrhnou na lidi ve svém okolí. Naproti tomu studenti, kteří se potili málo, zůstávali mnohem více v klidu, nic je nerozházelo, neprojevovali žádné výrazné negativní emoce. Vědci jejich chování nazvali „oslabené, otupělé vzrušení“.

Výchova není jen o příkazech a zákazech! Co je opravdu důležité?

Vědět, kdy přestat!

Přemýšlíte, co má toto všechno společného s rodiči a výchovou? A proč se odborníci zajímali zrovna o vysokoškoláky? „Je zcela očividné a prokazatelné, že i v době plnoletosti, kdy mladí lidé odcházejí z domova, osamostatňují se a začínají žít nezávisle na pokynech, příkazech a zákazech z domova, tak na ně jejich rodiče mají stále nemalý vliv. A i nadále dokážou ovládat a kontrolovat jejich život a rozhodnutí, která dělají. Na dálku, nemusí být vůbec přítomni osobně, aby uměli i v této době manipulovat s myšlenkami a emocemi svých dětí,“ vysvětluje jeden z vedoucích autorů studie, psycholog Jamie Abaied. Jako důkaz svého tvrzení předložil dotazník, který při práci se studenty použil a který mu pomohl získat přehled o konkrétní úrovni rodičovské kontroly v životě vysokoškoláků. „Sledovali jsme v podstatě reakce jejich těla na stresovou situaci. Zjistili jsme, že děti, které vyrostly ve šťastném prostředí, s benevolentními a bezstarostnými rodiči, patří ve velké většině do skupiny s „otupělým vzrušením“, čili nižší mírou agrese a výbušnosti. A potvrdilo se, že agresivní přístup je skutečně možné úspěšně používat k tomu, abyste ovládli jiného mysl člověka a zůstali dominantní vůči ostatním lidem,“ upřesňuje Abaied.

Témata: Děti, Rodina, Školák, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Chování a vztahy, Rodiče, sportovec, ABA, NIC, Gymnázium, GYM, Mladí lidé, Fotbal, Dotazník, Vzrušení, Ratolest, Agresor, Pocení, Studenti