[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dostala jsem od kamarádky do e-mailu článek z jednoho ženského časopisu. Píše se v něm, že „jestli jste vdaná a milujete svého manžela a na flirtování a milostné hrátky nejste stavěná, je načase se okamžitě zastavit a zamyslet se, nebo jednou budete litovat“. „Vždyť se podívejte, kolik je opuštěných žen po padesátce… Topolánková, Paroubková, ta z vedlejšího bytu,“ uvádí v něm autorka a podotýká, že muži jsou věční lovci, takže podle toho je třeba k nim přistupovat…
Asi se shodneme, že jakmile zavelí touha, neuniknou jí muži ani ženy, jdou za ní, tím spíš po dvaceti letech života ve víceméně vyhovujícím, ovšem poněkud nudném stereotypu. Touha! Jistě! Ale kam se poděl rozum? Zodpovědnost? Slušnost? Jak je možné, že hlava je tak labilní šéf a nechá sebou smýkat chtíčem sem a tam? V kině teď běží film Muži v naději. Je mimo jiné o tom, že v případě mužů nezáleží na tom, kde se ta hlava opojená emocemi zrovna toulá, ale kam se vrací. „Já ti řeknu, jak fungují muži,“ povídal mi po tom filmu kamarád. „Tak třeba já: nade všechno miluju whisky a dám si ji, kdykoli můžu. Ale jednou prostě přijde den, kdy mě láká ochutnat vodku. Nemusí být špatná, přesto se velmi rád vrátím k whisky, protože je nejlepší,“ objasňoval mi nevěru a přiznávám, po dvou třech panácích se to dalo i pochopit.
Zároveň mi však nedalo nezeptat se, kde se co pokazí, že milovaná a léty prověřená whisky po dvaceti letech najednou zhořkne v ústech a muž sáhne po vodce, ze které se navíc opije tak, že udělá nešťastnými všechny kolem? Nevěděl. Mám se prý zeptat za dvacet let. Zeptala jsem se však hned, obrátila jsem se na psycholožku a sexuoložku Lauru Janáčkovou s otázkou, proč muži ve věku kolem padesátky opouštějí manželky a zakládají nové rodiny s podstatně mladšími partnerkami. Příčiny podle ní mohou být hned tři.
První vychází z pocitu stárnoucího muže, že je ještě plný sil, psychicky mladý a nechce přijmout proces přirozeného stárnutí organismu. Druhou příčinu vidí odbornice v obyčejné příležitosti: muž středního věku, atraktivní, zajištěný, obletovaný, kdo by nepodlehl? Třetí příčina vychází z evoluční sexuologie a tvrdí, že muži přirozeně touží po větší variabilitě partnerek. „Ženská atraktivita je spojená s věkem a právě mladé ženy jsou pro muže největším lákadlem,“ dodává.
ČTĚTE TAKÉ: Fotosoutěž o balíčky dekorativní kosmetiky Zepter
Říká se tomu druhá míza nebo krize středního věku. Obvykle přichází mezi čtyřicítkou a padesátkou a postihuje ve větší míře muže. Dostávají se za polovinu svého předpokládaného života. A to vybízí k bilanci: „Co jsem dokázal a co ještě ne? Co mě ještě čeká?“ V takové chvíli se projevuje nejen strach z blížícího se stáří a smrti, ale především nespokojenost s tím, čeho dosud dosáhl nebo nedosáhl a snaha rychle s tím něco udělat.
„Někdo se v té fázi dá k motorkářům, jiný odjede meditovat do Tibetu, z gruntu změní profesi, ti lenivější zase podlehnou iluzi, že by si celý dosavadní životní cyklus mohli ještě zopakovat. Těžko však se stávající partnerkou. Mnozí navíc této iluzi podlehnou a skutečně se zamilovávají. Už jim nestačí jen atraktivní milenka, oni ji chtějí mít „navždy a jen pro sebe“. A tak za sebou pálí mosty, plodí děti a neuvědomují si, že po lukulských hodech přijde zpravidla už jen pouhé popíjení z kalichu hořkosti,“ vysvětluje psycholog a manželský poradce Petr Šmolka.
Takto popsané to skutečně vypadá, že touha je nejsilnější hnací motor, ale ono to tak úplně jednoduché není. Za prvé zamilovat se v padesáti není podle odborníků tak obvyklé jako ve dvaceti, kdy se hormonální bouře pojí se značnou mírou nezkušenosti a naivity, a za druhé odstřihnout se od dosavadního života a stávající rodiny je pro muže mnohem komplikovanější, než se zdá z příběhů politiků plnících stránky českého bulváru. Povím vám příběh, který trošku ilustruje to, co se v takové chvíli často děje v hlavách mužů: hladový osel vejde do stodoly a vidí, že na každé straně na něj čeká jedna kupka sena.
ČTĚTE TAKÉ: Tajné mužské představy: O co si muži v posteli neřeknou?
Stojí proti sobě a jsou stejně velké. Osel se zastaví uprostřed a stále se nemůže rozhodnout, za kterou se má vydat dřív. Když nakročí k jedné, tím víc ho láká ta druhá. Jak tam tak stojí, hlad ho sžírá, ubírá mu síly, takže se nakonec nedostane ani k jedné…
Naše maminky si z valné většiny braly v „nácti“ své první lásky. Nejčastěji proto, že byly těhotné. Že jim euforie dlouho nevydržela? To není rozhodující. Tenkrát hrál primární roli rozum: pro ženu nebylo snadné zůstat na obživu rodiny sama, roli hrála i nelehká bytová situace, takže rozvody se sice konaly, ale většinou až ve chvíli, kdy rodinu opustily děti. Hlava velela, ovšem touha nechyběla a nevěrní byli muži i ženy.
Pokračování >>>