[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Kde jste se úplně poprvé se svým partnerem setkala?
Seznámili jsme se v Praze, kde Kennedy studoval medicínu. V roce 1999 se nám narodila naše první dcera Izabelle. Když pak manžel dokončil studia, padlo rozhodnutí, že se všichni podíváme na nějakou dobu do jeho rodné země, do Ghany, protože podle dohody musel odpracovat povinné dva roky v jedné z ghanských státních nemocnic. Když jsme s tehdy tříletou Izabelle v roce 2003 do Ghany odlétali, rozhodně jsem ani v nejmenším netušila a ani ve snu by mě nenapadlo, že tam nakonec zůstanu tak dlouho a co víc: že do naší rodiny přibudou ještě další dvě holčičky!
* Jaká byla adaptace v novém, poměrně exotickém domově?
Předtím jsem byla nejdál v Británii a najednou úplně jiný kontinent, byl to skutečně šok. Manželova rodina byla navíc k mému pobytu dost skeptická, asi nevěřili, že mladá Evropanka může život v africké zemi zvládnout. Bydleli jsme od začátku v hlavním městě, v Akkře, ale tehdy tam nebylo pořádně kde nakoupit, nikoho jsem neznala, neměla žádné přátele, manžel hodně pracoval, začátek byl zkrátka těžký. Malá Izabelle dostala krátce po příletu těžkou malárii, ale zvládli jsme to. Po sedmi letech jsem si na mnohé zvykla, začala pronikat do ghanské mentality a taky ve městě se mnohé změnilo k lepšímu, dá se sehnat téměř vše, co v Evropě, jen ceny jsou o dost vyšší. Navíc jsem začala podnikat, dovážíme do Ghany českou jabloneckou bižuterii, je tady velice oblíbená.
* O těhotenství
Další dvě těhotenství a porody proběhly už v Ghaně. Musím říct, že mám velké štěstí, že můj muž je lékař, protože zdravotnictví tady není moc na úrovni, kvalita péče se pak liší i v závislosti na tom, kolik si můžete dovolit zaplatit. Obě těhotenství byla relativně bezproblémová, porody v podstatě taky. V těhotenství nejsou ghanské maminky nijak zvlášť kontrolovány jako v Čechách. Zajímavé je, že pokud jste těhotná, musíte povinně užívat určité vitaminy a kyselinu listovou, protože místní strava je na ně chudá. Ale takové věci jako ultrazvuk či měření tlaku se běžně neprovádějí. Samotný porod probíhá pouze za přítomnosti porodních asistentek, doktorů je málo a přístup k rodičkám nemají příliš povzbudivý.
Manžel ani žádní jiní příbuzní nemohou být u něj přítomni a až do samotného finále porodu si vás nikdo moc nevšímá. Také podmínky jsou vcelku špatné, při mém prvním porodu byla klimatizace nefunkční, takže mi bylo strašné vedro, při druhém zase byla funkční až moc, takže jsem mrzla. Ženy rodí na zemi na matracích, epidurál tady neexistuje. Domů odcházíte už druhý den po porodu. Dost neobvyklé také bylo, jak se na mě porodní sestry dívaly s velkým podivem, když jsem začala kojit. Tady totiž kojení moc obvyklé není, často se stává, že matky z vesnice musí za prací do města a dítě nechají u prarodičů. Sestry si však myslely, že jako běloška si přece nebudu ničit svá prsa, takhle nás bílé asi vidí :-).
* Výchova dětí v Ghaně je zřejmě hodně odlišná od té v Česku? Máte možnosti srovnání?
S dětmi a domácností mi pomáhá místní dívka, která u nás i bydlí. Dále se ghanské děti velmi brzy stávají součástí školního kolektivu, už od dvou let navštěvují zařízení na způsob školky, které je ovšem hodně podobné škole, děti si tu hrají méně než u nás, od čtyř let je to „předškola“ a od šesti klasická škola. Vyučování je dost náročné už v prvních letech, desetiletou a čtyřletou dceru vyzvedávám ze školy každý den až v půl čtvrté odpoledne, než se dostaneme přes zacpané město domů a uděláme úkoly, je večer. Protože jsem na obě první dcery mluvila pouze anglicky a celých těch osm let jsme nebyly v Čechách, češtinu moc neumí. Snažím se tedy alespoň na Kačenku mluvit česky, pouštět jí české pohádky a vůbec nezatracovat české tradice. V ghanských školách, i v těch „lepších“, se bohužel praktikují fyzické tresty. Další nepříjemnou místní tradicí na střední škole je, že dívky jsou povinny ostříhat se téměř dohola, údajně prý dlouhé vlasy rozptylují pozornost při učení...
* Jak slavíte v Ghaně svátky (narozeniny, Velikonoce, Vánoce)? Odlišují se tamní zvyky od těch českých?
Velikonoce a Vánoce se zde slaví samozřejmě jinak než v Čechách, obecně jsou oslavy chudší a spousta lidí je neslaví vůbec. Já však každý rok připravuji české Vánoce se vším všudy - mísou bramborového salátu, řízkem a cukrovím, koledami a pohádkami. Stromeček, bohužel jen umělý, máme nazdobený už od začátku prosince a dárečky si rozbalujeme po slavnostním rodinném obědě na Boží hod. Velikonoce s pomlázkou a vajíčky moje dcery bohužel znají jen z vyprávění, ale snažím se, aby se vždy sešla celá rozsáhlá rodina na slavnostní oběd.
* Co všechno děláte společně ve volném čase?
Společného času máme bohužel velmi málo, manžel díky své profesí totiž často pracuje i o víkendech, děvčata jsou zase přes týden příliš zaměstnaná školou. Zájmové kroužky se zde moc nepěstují, výuka zabere celý den. Takže pouze neděle je volná pro rodinné výlety a relaxaci. Nicméně možnosti jsou dost omezené, v Akkře nejsou žádné parky ani lesy, dokonce ani pořádné chodníky, takže běžné procházky podnikat nelze. Často se jezdíme koupat do bazénu nebo k oceánu, o prázdninách vyrážíme ven z města, na západním pobřeží Ghany jsou krásné pláže. A nejen pláže. Ghana je úžasná země, kde nikdy nekončí léto…