Maminka.czSlavní rodiče

Martin Kraus: Synovi chci být dobrým parťákem

Dita Mrázková 19.  9.  2015
Když se před devíti měsíci herci Martinu Krausovi narodil syn Filip, jako správný a pyšný otec neudržel slzy dojetí. A to jeho narození málem prošvihl! Jaké výchovné zkušenosti „český Belmondo“ za necelý rok načerpal? A proč nechce být přísným tátou?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jsem rád, že máme Filipa, moje mamka totiž dělá v diagnostickém ústavu pro dívky :-) Na to, jak Filípek přišel na svět, se nedá zapomenout. Nestihl jsem úplně samotný porod, měl jsem večer představení. Dovezl jsem Kláru do porodnice, letěl do Prahy, a když jsem místo děkovačky v divadle už parkoval u porodnice, Filip se zrovna klubal na svět. Vlítl jsem do místnosti a stačili mi dát Filípka po přestřižení pupeční šňůry do náruče. Dlouho jsem nebyl tak dojatý jako právě v tenhle okamžik.

Slzy zkrátka nezastavíte...

Moc dobře si vzpomínám na nervy, než se nám Filípek vyklubal na svět, a to v našem případě probíhalo všechno v pořádku. Ale děti se rodí stále, a to nejen v mém blízkém okolí. Kdoví, třeba se i my rozrosteme… Stát se ale může cokoli, proto se nic nemá podceňovat.

I z toho důvodu jsem se stal patronem Nadačního fondu „N“, který podporuje předčasně narozené děti na neonatologickém oddělení v motolské nemocnici. Ke spolupráci mě přivedla kamarádka Monika, se kterou se známe z jednoho pracovního projektu. Oslovila mě v pravý čas, a to právě tehdy, když jsem se stal otcem.

Monika, která má sama zkušenost s nedonošenou holčičkou, mě seznámila s doktorem Milošem Černým, primářem oddělení pro nedonošené děti v Motole, a další maminkou Kateřinou Procházkovou, která nadaci také podporuje, a to rozhodlo, že jsem neváhal ani minutu. Monika a Katka mají s nedonošenými dětmi dobrou zkušenost právě díky porodnici v Motole. I když si prožily svoje, nakonec vše dobře dopadlo a dnes jsou z jejich dětí normální a zdraví raubíři, co se smějí na svět.

Jenže nedonošených miminek se rodí čím dál víc a víc, přístroje v Motole stárnou a počet přijetí nedonošeňátek má omezenou kapacitu… Mám dojem, že bychom si měli všichni uvědomit, že se nás to může jednou, nedej bůh, týkat hodně konkrétně. A tak bychom měli Nadační fond „N“ podpořit, a tím zvýšit procento jejich úspěšnosti.

Filipovi je zatím devět měsíců, nenosí poznámky, nerozbíjí auta a v pátek neutíká za nočním dobrodružstvím jako jeho tatínek :-), takže zatím nebyl důvod k nějakému mentorování a přísnosti. Ostatně byl bych raději, kdyby byl stále usmívající se pohodář stejně jako jeho maminka. Co má po nás obou, je určitě temperament.

Miluje společnost, koupání a taky hudbu, kroutí se na lambadu a pořád se chechtá. Nedávno jsem ho vzal na čtyřkolku a mám dojem, že z toho měl velký zážitek. Jinak papáme, koupeme, přebalujeme, ale spíš si hrajeme a hlavně blbneme.

Mám dojem, že doba „ženy za pultem“ je snad už za námi

Ke sporáku, k pračce a zvláště k dítěti patří podle mě muž stejně jako žena. Dítě si pochopitelně jednou začas vyzkouší hranice a mantinely. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože když jsem byl dítě, naši prostě neměli čas mi vše dlouhosáhle vysvětlovat, a tak občas nějaká „výchovná“ přiletěla :-) Pásek a vařečku ale neuznávám.

Ačkoli toho zas až tolik nepamatuju, byl jsem vychovávaný ke slušnosti a taky galantnosti. Naši si na to potrpí a nic mě učit nemuseli. Byli mi prostě příkladem. Pokusím se u svého syna o totéž. Pokud Filip nebude chtít být zrovna někdo jako Bonnie a Clyde, budu ho podporovat ve všem, kde bude šťastný. Ovšem je otázkou, jestli se na to taťky vůbec bude ptát…

Nesnáším moderní techniku dnešní doby, ale když dneska nemá dítě v první třídě mobil, je za blbce. Místo sešitů mají děcka tablety… Uf… No nevím… Nicméně náš syn bude vyrůstat na venkově a já věřím, že se zabaví spíše venku než před obrazovkou. Filip dostává od všech spoustu nesmyslných hraček, pak se ale taťka s mamkou napijí z plastové láhve či mimoděk zachrastí klíči od auta a má o zábavu postaráno…

Co to znamená a z čeho si vzít příklad? Podle mě umět se radovat z maličkostí. Rozhodně ho nebudu učit, aby coby kluk nikdy neplakal. Že chlapi nepláčou? V tom případě asi nejsem chlap. Řvu u každého romantického filmu. Dojímá mě, když něco dobře dopadne. Začínám poslední dobou brečet i u televizních zpráv či nad plátky novin. 

I když díky mamčině práci vím, jak těžké to s dospívajícími dívkami někdy je, dceři se nebráním. Jen bych žádnému potenciálnímu ženichovi nepřál tchána, jako bych byl já... Teď se však chci věnovat Filipovi. Nerad bych mu byl přísným otcem, spíš dobrým parťákem do života, se kterým se bude dělit o problémy a radosti. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Foto: Profimedia.cz

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Syn, Ženich, Neonatologické oddělení, Pár, Dospívající dívka, Parťák, Velký zážitek, Martin Kraus, Parta, Noční dobrodružství, Martín, Monika K, Bonn, Kraus, Blízké okolí, Bonnie, Pravý čas, Galantnost, Byt, Par, Taťka, Filípek