[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Rozhodla jsem se podělit o své zkušenosti s dlouhodobým částečným kojením. Protože i to má pro dítě i matku obrovský význam a není to žádná komplikovaná věda," začala svůj mail Martina. Jsme rádi, že se o svůj příběh rozhodla podělit právě s námi.
Plné kojení je krásná a prospěšná věc, ale ne každá žena je ho schopna. A pokud není, často kojení vzdá, protože dítě potřebuje více mléka, než je schopna vytvořit. A krmit dítě „nadvakrát“ to její okolí často nechápe. Občas má i matka ten pocit, že smysl má jedině plné kojení, především laktační poradkyně se tím slovním spojením zaklínají tak často, že možná ani netuší, že tím od kojení mohou maminky spíše odradit. Mateřské a umělé mléko totiž nemusí stát proti sobě. V dětském bříšku mohou naopak docela spokojeně vedle sebe koexistovat.
Moje první dcera byla kojená čtyři měsíce a druhá sedm měsíců a ani zdaleka nekončíme. Umělé mléko dokonce nedávno přestala úplně potřebovat. V čem je tedy rozdíl? Pojďme si to shrnout.
Před prvním porodem jsem se na kojení nijak nepřipravovala. Zkrátka jsem si myslela, že kojit budu, protože chci a to klidně do dvou let dítěte. Nebudu vás zatěžovat detaily, ale porod byl těžký, dceru jsem viděla až pevně zavinutou a neschopnou pohybu a první přiložení se nepodařilo. Celou noc jsme podle zvyklosti porodnice strávily každá jinde. Abych si odpočala. A přitom jsou první chvíle po porodu klíčové pro to, aby kojení začalo co nejlépe.
Hanička dostala silnou žloutenku a namísto sání u prsu hlavně spala. Ani třetí den se mléko neobjevovalo. Zvážit před každým kojením a pokaždé doufat ve vyšší čísla bylo dost stresující. S pomalým nástupem laktace měla vyhlášená pražská porodnice bohužel pramálo trpělivosti. A tak mě naučili, jak novorozence na chvíli ošidit černým čajem. Nakonec dostala i umělé mléko. A dudlík, aby neplakala.
Teprve čtvrtý den po porodu se našla sestra, která mi zkontrolovala techniku kojení. Z nemocnice nás šestý den pustili pod podmínkou, že si koupíme dětskou váhu a doporučili dokrmovat HA mlékem, které je prý hořké, a proto bude dítě upřednostňovat mléko to mé mateřské.
Pídila jsem se po informacích, zkoušela snad různé metody na zvýšení laktace. Na doporučení laktační poradkyně jsem si pořídila dvoufázovou elektrickou odsávačku a dokrmovala jsem alternativně. Krmení z injekční stříkačky opravdu není dlouhodobé řešení, takže jsme se vrátili ke klasické lahvi, jen dcera dostávala menší dudlík, než ten, který odpovídal jejímu věku. Ale dokrmové mléko jí hodně chutnalo. Málokdy ji nakojení uspokojilo a v noci dobře spávala.
Chybějící stimulaci jsem doháněla odsávačkou. Ve třech měsících se Hanička začala od prsu odtahovat a pak slastně hltala umělé mléko. S obyčejnou lahví prý postupně zaniká sací reflex. Zdá se, že v našem případě to tak bylo. Když nad tím zpětně přemýšlím, možná jsem byla i málo trpělivá a její blažené hltání z lahve mě zahanbovalo. Zbylo nám jen noční kojení a po čtyřech měsících byl s pitím z prsu úplný konec. Do půl roku věku nám ale na každý den vystačil jeden pytlíček se zamraženým odstříkaným mlékem. To byla taková moje satisfakce. Že jsem udělala dost.
Po pěti letech jsem znovu otěhotněla a byla jsem odhodlaná to ani tentokrát nevzdat bez boje. Zvolila jsem jinou porodnici, detailní porodní plán s co nejpřirozenějším průběhem porodu a hlavně neomezeným kontaktem s miminkem. Druhý porod byl krásný zážitek, i když byl kvůli těhotenské cukrovce vyvolávaný.
Tři dny se Apolence na svět nechtělo. Nakonec to šlo rychle a vcelku snadno. Pupečník jsme nechali dotepat a holčička šla ihned do mé náruče. Nahá, voňavá a dokonale krásná. Přisála se a pokračovala v tom skoro celé dvě hodiny, které jsme po porodu měli na sále k dispozici. Během toho času si ji jen na chvíli půjčila dětská lékařka.
Ani tentokrát jsme však spolu noc nestrávily. Bulovka praskala ve švech a tak Apolenka musela na novorozenecké a já zpátky na oddělení gynekologie. Už druhý den jsme se ale přestěhovaly na svůj vlastní pokoj. Dítko chtělo být stále přisáté, ale i ono bylo kvůli žloutence spavé.
Vybavila jsem se kojícím čajem a odsávačkou. Tu však nešlo použít, protože dítě chtělo být u prsu a já mu nechtěla bránit. Byla jsem opět připravená každé kojení zaznamenávat. Jenže tady jsme žádný dril kvůli kojení nezažily. „Jestli máte pochybnosti, přijďte ji převážit na přesnou váhu k nám na novorozenecké, ale u každého krmení se s tím netrapte,“ překvapila mě dětská lékařka při vizitě a dodala mi tak na sebevědomí.
Třetí den už Apolenka měla nárok na dokrm, ale personál respektoval, že dokrmovat v porodnici odmítám. A dcera ještě ten den začala přibývat a mohly jsme jít domů.
Pět týdnů byla plně kojená a pět týdnů jsme byly v co nejtěsnějším kontaktu. Dcerka chtěla být takříkajíc stále u zdroje. Ani v kočárku se jí moc nelíbilo. Spala hlavně na rukou a málo. Tatínek mě v mé snaze plně podporoval a všemožně se staral o mou pohodu. Obstaral starší dceru, vařil a uklízel.
Opět jsem zkoušela všechno a ještě mnohem víc zvýšení tvorby mléka – kojit co nejefektivněji a kdykoliv na požádání, teplé sprchy, masáže, vytřásání, časté noční kojení, různé druhy čajů a bylin včetně kapslí s pískavicí řeckou a benediktem lékařským, homeopatika, meltu, polévky a také relaxaci pomocí jógy a rodinné lásky. Z tohoto koktejlu je podstatné opravdu hodně pít, mít správnou techniku, kojit často a nestresovat se.
Pediatrička si nás kvůli pomalému přibývání zvala častěji. Po třech týdnech byla zpět na své porodní váze. Po pěti týdnech, kdy čas s kojícím polštářem v permanenci atakoval šestnáct hodin denně, a já byla z neustálého sezení a podávání prsu celá zdřevěnělá, jsem se rozhodla začít s dokrmováním. Najednou bylo miminko o něco spokojenější a více spalo.
Ulevilo se mi a já přestala mít strach, že má miminko kvůli mým málo vyvinutým žlázám, vlastně stabilně trochu hlad. Rozhodla jsem se vyzkoušet lahev pro kojené děti, která svým tvarem nenapodobuje prso, ale simuluje dítěti stejné sání, jaké využívá při kojení pomocí ventilu. Zafungovala perfektně. A umožnila dcerce jít od prsu k lahvi a zpět.
A já měla poprvé prostor odsávat – zatímco jsem krmila z lahve. Říkám si, že všechny poradkyně při kojení asi procházejí stejným školením, kde je lahev brána jako zlo, kvůli kterému ženy přestávají kojit, a proto ani tuto specificky jinou nedoporučují. Ráda se nechám přesvědčit o opaku.
S dokrmem dcerka začala rychle přibývat na váze. Za další tři týdny měla o 600 gramů více. I s umělým mlékem ale u ní obliba toho mateřského neklesala. Spíše naopak. Umělé ráno a večer odmítla.
Ve třech měsících se mě pediatrička zeptala, jestli se mi daří ještě trochu kojit. „Já bych neřekla, že trochu“, hlesla jsem pyšně, protože v tu dobu už stačilo dokrmovat jen pozdě odpoledne a večer po koupání. Ve čtyřech měsících jen na noc. Asi jsem měla stále více a více mléka.
Snad díky tomu, že mi z beder spadlo břemeno snahy o rozkojení. I přes používání lahve a dudlíku. Domácí kojenecké váhy nejsou přesné. Stačí, aby se dítě pohnulo anebo bylo po nakojení jen v o trošičku jiné poloze a výsledek vážení je zkreslený. Někdy jsem nakojila 100 ml, někdy 60, objevilo se i 130.
Potom přišel přechodný pokles tvorby mléka a bylo potřeba začít víc dokrmovat. A poprvé jsem se pozorně podívala na složení mléka na krabici. Drtivá většina mlék na našem trhu obsahuje palmový tuk. Ten nejlevnější tuk, který je problematický jak z hlediska zdraví tak ekologie. Zhruba tam vidím svou motivaci to dál nevzdávat.
Jak se trendy v pediatrii vyvíjí, bylo nám doporučeno začít s příkrmy už od 4. měsíce. A tak jsme namísto sušené syrovátky, směsi tuků a uměle vyráběných vitamínů v mléce v prášku, zkusili nabídnout k jídlu miminku skutečné jídlo z čerstvých surovin.
Když měla 4,5 měsíce, začala postupně ochutnávat zeleninu a v rámci teorie imunologického okna také některé alergeny. Nešlo to hned. Chvíli trvá, než se dítě naučí ze lžičky jíst. Chce to trpělivost a nemít žádná očekávání. Brzy oběd vytlačil odpolední lahev. V 5,5 měsících jsme začali s nemléčnou kaší a s ovocem navečer. Nesnědla jí moc, ale efekt byl maximální. Lahev už skoro nechtěla. Pak už jsme ji začali připravovat jenom, pokud jsem cítila, že bude potřeba. Dávno nebyla.
Já sama jsem spíš doufala, že pokud se dcerka na noc pořádně napije, nebude se snad tolik probouzet. Ve skutečnosti to asi u kojených dětí funguje jinak. Budí se, trochu si cucnou a spí dál. Apolence pozítří bude 7 měsíců. Už pár týdnů umělé mléko neměla. Už ho nechce a je spokojená. Prospívá a já si v kojení poprvé skutečně věřím. Je to skvělý pocit a překvapení zároveň.
Samozřejmě, že částečné kojení není jen koncentrovaná radost. Potřebujete dbát na stravu kojící ženy a ještě k tomu vyvařovat lahve. Ale stojí to za to. A není důležité, že mateřského mléka není dost. Je skvělé, že vůbec nějaké je. A pokud se kojení nezdaří, nezoufejte. Šťastné dítě nerovná se kojené dítě. Za pár let vám váš boj o mléko bude připadat jako hodně starý příběh.
Po celý čas kojení piju často kojící čaje a různé bylinky na podporu laktace. Jestli opravdu mají nějaký zásadní vliv? To já nedokážu objektivně posoudit. Nebyla jsem bez kojícího čaje déle než dva dny. Chuťově jsou mi příjemné, slabého čaje vypiju denně i 4 litry a tak nějak mám pocit, že kojení zvenčí stále něčím podporuji. Byť jen dostatečných příjmem tekutin. Ten je tak jako tak zásadní.
Během šestinedělí jsem zkusila užívat kapsle s bylinkami na podporu laktace. Zkusila jsem i homeopatika. Odborníci se nejspíše shodnou na tom, že tyto věci zabírají individuálně a především těm, kteří jim věří. Určitě tím ale nic nezkazíte.
Martina Jakelová