Maminka.czPředškolák

Máte doma předškoláka? Těchto 6 věcí byste neměli promeškat!

Simona Procházková 9.  1.  2019
Dítko v předškolním období udělá obrovský vývojový skok, i když si to už nejspíše neuvědomujete tak markantně, jako když se z bezbranného miminka stávalo neposedné a zvídavé batole. Právě nyní nastává ohromující posun v jeho rozumových schopnostech, výrazně se zdokonaluje řeč, vnímání detailů okolního světa… Jak být své ratolesti co nejlepším průvodcem?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„V tomto období dítě rychle vyspívá po všech stránkách – tělesně, pohybově, intelektově, citově i společensky. Je velice aktivní, většinu podnětů si opatří už samo vlastním úsilím, a to diferencovaně podle svého zájmu,“ uvádí slavný dětský psycholog Zdeněk Matějček ve své knize „Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte“. Co byste v této době rozhodně neměli podceňovat a házet za hlavu, ať už s výmluvou na nedostatek času, vlastní nedůslednost nebo netrpělivost? Jednoduše všechno to, co má jít s dítětem dále do života.

Ukazujte, jak žít podle pravidel

Vaším úkolem je být nápomocni, když se dítko učí orientovat v pravidlech a zákonitostech lidského soužití. Postupně s procesem socializace přichází okamžik, kdy musí pochopit, že je nutné respektovat a poslouchat také jiné autority, že pravidla hry v určitých situacích neurčují jen rodiče. Vzorce chování, disciplína a jasně nastavené mantinely, ať už doma nebo mimo vlastní rodinu, to vše ovlivňuje jednání a utváří mysl potomka. Měl by se naučit dodržovat a respektovat i jiná pravidla, rozdílná od těch v rodinném prostředí (ve školce, u babičky, na hřišti, na návštěvě) a zvykat si na fakt, že věci nebudou vždy tak, jak si je on sám přeje.

Nechte ho odpoutat se

Předškolák se musí postupně učit „přetrhnout“ pupeční šňůru, vzdálit se ze svého hnízda, začlenit do dětského kolektivu a najít si v něm své místo. Neizolujte ho, nesnažte se roztahovat svá ochranitelská křídla, spíše naopak. Měl by se, s vaší podporou, naučit fungovat v kolektivu svých vrstevníků, pochopit, že je třeba respektovat přání a potřeby ostatních, dělit se o hračky, dokázat říct, že něco chce nebo naopak nechce, umět vyjádřit svůj vlastní názor a zároveň zvládnout tolerovat odlišný postoj. Tím, že nastolíte pravidelný denní režim, vodíte ho do školky a odpoledne zase vyzvedáváte, se zároveň učí mít jistotu, že se pro něj pokaždé vrátíte, maminka nebo tatínek zase přijdou a vezmou ho zpět domů.

Vývojová dysfázie: Specifická porucha řeči, kterou je třeba řešit!

Drilujte hygienické návyky

Záslužné, ale velmi únavné, každý rodič o tom ví své. Pokud si ale dítě v tomto věku zvykne čistit zuby (a zvláště, když se to naučí dělat správně), pak je veliká naděje, že už tento návyk v životě neztratí. Stejně tak, zvykne li si automaticky mýt ruce před jídlem, po návratu domů zvenku a po použití toalety, koupat se před spaním, opláchnout vodou ovoce a zeleninu a tak dále. Vaše trpělivost bude odměněna, máte velkou naději, že vštípené zásady bude dělat i nadále a brát je víceméně jako samozřejmost, bez jakéhokoli nucení nebo připomínání. Nezanedbávejte také osvojení zásad správného stolování a chování při jídle. Jak se vám to daří, poznáte jednoduše tak, že vyrazíte s drahou ratolestí na oběd či večeři do restaurace. Realita se rychle ukáže! Vždy ale dodržujte několik zásad: Nespěchejte, nebuďte nervózní a netrpěliví, nevyvolávejte zmatky, ale zachovávejte postup a určená pravidla s železnou pravidelností. Nechtějte toho po dítěti moc najednou, mějte pochopení pro jeho zatím nevelkou schopnost soustředění a malou výdrž. Na druhou stranu nešetřete uznáním a pochvalou, jsou velmi povzbuzující.

Smrkat a mýt si ruce! Tohle děti naučte a rýmě a kašli dejte vale

Mazlete se s ním!

Ano, i v období, kdy se vaše děťátko od vás postupně a nenápadně odpoutává a stále více se začleňuje do světa a kolektivu dalších dětí, nezapomínejte na potřebu mazlení a vzájemné fyzické blízkosti. Kdy jindy než ve chvílích, kdy se k vám přitulí, schoulí do náruče nebo posadí na klín a čeká na pohlazení, vám může prozradit své zážitky a nejskrytější přání a touhy? Buďte svým dětem vzorem, často se „učení mazlení“ odvíjí od toho, jak blízko k sobě mají samotní rodiče, nakolik je u nich přirozené se mazlit. I v tomto případě jste pro své dítě vzorem! Pokud jste k sobě vzájemně doma milí, vlídní, často se objímáte nebo pohladíte, prostě si projevujete lásku, jste pro potomky tím nejlepším možným modelem.

Od kdy děti potřebují kamarády? Batole se díky nim učí, předškolák je vyhledává

Trvejte na uklízení hraček

Každá nově získaná dovednost vyžaduje cvik a opakovaný trénink, ať už je to správné používání kartáčku na zuby, držení pastelky nebo tužky, zavazování tkaniček, zacházení s příborem a podobně. Proto je i zde na místě neústupnost a důslednost. V předškolním věku nastává také vhodná doba k tomu pustit se do „boje“ s některými přirozenými tendencemi dítěte, které by se svém vlastním zájmu mělo naučit ovládat a „krotit.“ Jednou z nich je nechuť k uklízení hraček.

Důslednost není přísnost! Děti, které mají hranice, jsou v životě jistější

Schopnost udržovat si ve svých věcech pořádek se dítě samozřejmě jen těžko naučí tam, kde to nedělají ani dospělí. Jenže ani když se poctivě snažíte, není to pro mrňouse úplně snadný úkol. Je to prostě práce navíc, která nepatří ke hře a zábavě, naopak hru jenom přerušuje nebo kazí. Její smysl samozřejmě ještě nemůže naplno pochopit, takže ho doslova „otravuje“. Přesto ale, pokud se vám povede tento návyk vybudovat (a měli byste na tom pracovat už od batolecího věku), dáváte mu výborný vklad do budoucna. Ale – pokud je hraček moc a jsou halabala rozházené, jeho snaha zákonitě brzy pohasne a přijde útlum, případně se začne vztekat. Nenechávejte ho v tom samotné. Bez velkých řečí a poučování  nabídněte pomoc a pusťte se do toho sami (za spolupráce dítka, samozřejmě). Nepracujte za něj, ale ukažte mu, jak systematicky postupovat krok za krokem.

Proč by měly děti pomáhat s domácími pracemi? 

Vychovávejte k toleranci

Ta do jisté míry souvisí s tzv. konformitou (dítě chce vypadat jako ostatní a dělat vše tak jako ostatní, přičemž už chápe, co se dělat má a nemá), která předškoláky charakterizuje. Učitelky z mateřských škol by vám potvrdily, že děti v tomto věku bez velkých rozpaků přijímají spolužáka s jakýmkoli postižením. Přitahuje samozřejmě jejich pozornost, ale když se dost vynadívají, zvědavě se vyptávají „proč“ a nakonec se spokojí s jednoduchým, věcným vysvětlením a mají to v sobě vyřešeno. Dítě pak bez okolků přijmou a navíc se s ním (protože jde o jistou zvláštnost) často chtějí kamarádit. A rozhodně by ho bránily, kdyby mu někdo ubližoval nebo se mu posmíval. A toto platí i o všech dalších odlišnostech u ostatních lidí (barva pleti, způsob oblékání, rodinné nebo kulturní zvyky atd.). Je dobré si uvědomit, že překážky nejsou v dětech, ale spíše v postojích  a názorech některých dospělých! Proto je dobré odmalička u svých potomků svou výchovou podporovat a posilovat jejich přirozenou tendenci přijímat jakkoli odlišného člověka prostě takového, jaký je.

Témata: Děti, Předškolák, Praktické rady, Chování a vztahy, Mateřská škola, Domácí práce, Ratolest, Velká naděje, Zdeněk Matějček, První rok, Správné stolování, Opakovaný trénink, Druhá strana, Bezbranné miminko, Rodinné prostředí, Přirozená tendence, Nastavený mantinel, Nejlepší průvodce, Ostatní člověk, Hračky, Dom, Dětský kolektiv, Předškolní období, Věc být, Pupeční šňůra